Je mi 26 let a není to tak dávno, co jsem ještě bydlela u rodičů :o)
Když si vzpomenu, jaký jsem občas byla kvítko (podotýkám až v pozdějším věku), divím se, že moje máma neskončila na psychiatrii :o)

Ale začnu popořádku....
Od malička jsem byla takový to normální dítě, ve škole nic moc, občas nějaká vylomenina, naši mi nikdy nic nezakazovali. Tedy pokud by to nebylo něco nezákoného, ale to se v mém případě nikdy nestalo :o) Já vyrůstala ještě v době, kdy nikdo neznal trávu, nikdo z nás nekouřil, sex byl pro děti na základce tabu. Když to srovnám s dnešní dobou... je mi občas smutno, o co ty děti přichází :o( chodí to na ZŠ, sotva se to pustilo máminý sukně, už to kouří, fetuje, pije alkohol, a když to slyším, že sex je pro 12letou holku už pomalu pozdě... těžko mluvit :o( Znají akorát počítače a televizi.

Ale to jsem trochu odbočila.

Naši mě vedli k tomu, že ať budu kdekoli a s kýmkoli, tak chtějí vědět, kde jsem a kdy se vrátím. A já jsem to dodržovala.

V patnácti letech jsem začala studovat potravinářskou školu. I když byla od nás nedaleko, chtěla jsem bydlet na internátě, abych nemusela být s rodiči. Naši nic nenamítali, jako kdyby už předem věděli, že za chvíli budu zase doma. Pak jsem se přestěhovala k babičce, která bydlí asi 5 km od nás (měla jsem lepší spojení do školy), a tam jsem bydlela do nedávna.

Taky jsem si domů nastěhovala kamarádku, musím přiznat, že rodiče měli poněkud pevné nervy a i tohle zkousli. Taky jsem kolikrát zavolala v pátek ze školy, že pojedu na víkend ke kamarádce a vrátím se v neděli. Naši věděli, kde jsem a s kým jsem a to jim stačilo. A já musím říct, že protože mi tohle všechno dovolili, já neměla potřebu dělat něco, co se nemá.

V 16 letech jsem začala chodit s klukem. Za půl roku na to jsem si ho k nám přistěhovala. Tam bydlel do té doby, než jsme se vzali a po roce rozvedli :-)

To mi bylo 21 let.

Po půl roce jsem si tam nastěhovala přítele, kterýho jsem po 4 měsících vyhodila. No a asi měsíc na to jsem si tam přistěhovala svého nynějšího manžela :o) Musím říci, že naši asi museli trpět a tiše to snášeli. :-) Jo a aby toho nebylo málo, tak svého nynějšího manžela jsem si vzala po půl roce :o) (Už jsme spolu skoro 5 let :o))

Je pravda, že jako malá jsem taky občas dostala na zadek, že o mě párkrát taky přerazili vařečku nebo plácačku na mouchy :o))))

Ale myslím, že i tak ze mě vychovali slušnýho člověka ....

Teď mám 2 děti a myslím si, že přehnaná výchova není moc dobrá. Spíš se snažím, aby měli pocit, že jsem jejich kamarádka, aby věděli, že je mám ráda, a věděli, že ať se stane cokoli, můžou za mnou přijít.

Neříkám, že taky občas nedostanou na zadek, ale to jen ve výjimečných případech .o)

Vím, že čím víc toho budeme dětem zakazovat, tím snáz nám budou dělat naschvály a dělat věci, které nemají!!! Možná je občas lepší zatnout zuby a počkat, až to zjistí sami.

Myslím si, že pokud jim to zakážeme, udělají to i přes náš zákaz a spíš schválně, jen aby nás naštvali!!!

To je můj názor :o)

Přeji všem ženám-in krásný den plný sluníčka :o)

Radůza007

Milá Radůzo, i Tobě moc děkuji za krásné vyprávění a zamyšlení. Čím víc člověk o výchově přemýšlí, tím víc zjišťuje, že to vlastně není vůbec jednoduché....

Pište mi na náš redakční e-mail redakce@zena-in.cz vaše názory na výchovu. I vzpomínky na to, jaké výchovné metody používali vaše rodiče... těším se na všechny.