Foto: Shutterstock
Nikdy bych nevěřila, že budu někdy nevěrná. Vždycky jsem si říkala, že pokud vztah nefunguje, má se to řešit jinak. Jenže člověk někdy sklouzne do situace, kterou by dřív sám šmahem odsoudil.
S manželem jsme spolu přes patnáct let. Poslední týdny ale vypadal, jako by vedle mě jen přežíval. Přestal se mnou mluvit, na všechno odpovídal jedním slovem a večery trávil zavřený v pracovně nebo u televize. Nevěděla jsem, jestli je smutný nebo naštvaný, o nějaké blízkosti nebo milování nemohla být ani řeč.
Ptala jsem se ho snad stokrát, co se děje. Jestli má problémy, jestli ho něco trápí, nebolí nebo jestli už mě prostě nemá rád. Vždycky jen řekl, že je unavený nebo že se nic neděje. Začala jsem si připadat strašně sama, naštvaná, smutná, odstrkovaná. Pak jsem v práci narazila na bývalého spolužáka. Kdysi jsme spolu chodili a okamžitě jsme si začali povídat, jako by mezi námi žádné roky neuběhly. Pozval mě na kávu. A já šla. Bylo to zvláštní. Po strašně dlouhé době mě někdo poslouchal. Díval se na mě, smál se se mnou a říkal mi, že mi to sluší. Najednou jsem se necítila jako neviditelná ženská, kterou doma nikdo nevnímá. Několikrát jsme se sešli v jeho bytě a ano, byla jsem manželovi nevěrná.
Nechci se vymlouvat. Věděla jsem, že je to špatně. Ale v tu chvíli jsem měla pocit, že doma už stejně nic nezůstalo. Pak mi jedno odpoledne přišla od manžela SMS. „Večer bych si s tebou chtěl promluvit. Je to důležité.“ Úplně se mi sevřel žaludek. Byla jsem přesvědčená, že na všechno přišel. Celý den jsem byla nervózní a hlavou mi běželo, jak mu to vysvětlím a že tím naše manželství definitivně skončí.
Jenže když jsem přišla domů, čekal tam s kytkou. Posadil mě ke stolu a začal se omlouvat. Řekl mi, že poslední týdny chodil po vyšetřeních, protože mu lékaři našli nějaký problém a měli podezření na agresivní nádor. Bál se o tom mluvit. Uzavíral se do sebe a nevěděl, jak to zvládnout. Pak mi řekl, že výsledky dopadly dobře. A že si během těch týdnů uvědomil, že nechce promarnit život. Že mě miluje a chce, abychom zase fungovali jako dřív.
Seděla jsem tam a bylo mi strašně. Zatímco on mi vysvětloval, proč byl poslední dobou tak vzdálený, já věděla, že jsem ho mezitím podvedla. Románek jsem okamžitě ukončila. Od té chvíle ale každý den přemýšlím nad jedinou věcí. Mám mu to říct? Část mě má pocit, že by mezi námi měl být čistý stůl. Druhá část se bojí, že tím zničím všechno, co se mezi námi znovu začalo opravovat. A možná nejhorší je, že až teď vidím, že jsme oba byli jen nešťastní a ztracení. Jen každý úplně jinak.
Co na to odborník? Vyjádření Mgr. Pavla Pařízka, psychologa z Terapie.cz
Zda se přiznat, to je skutečně těžká otázka. Tady neexistuje univerzálně správná odpověď a každý, kdo ji nabízí jako samozřejmost, situaci zjednodušuje. Argument pro přiznání zní, že manželství stojí na důvěře a že tajemství vytváří mezi partnery trvalou nerovnováhu, kdy jeden zná pravdu a druhý žije ve fikci. Tíha, kterou pisatelka popisuje, je reálná a sama o sobě už vztah pozměnila. Argument proti zní, že přiznání může být formou přesunutí vlastní úzkosti na druhého: uleví se mi tím, že břemeno naložím na něj. Otázka, kterou je třeba si položit, zní, komu má přiznání posloužit. Jestli pravdě a vztahu, nebo hlavně úlevě vlastního svědomí. To není totéž.
Praktická rada proto nesměřuje k rozhodnutí "ano/ne", nýbrž k pořadí. Přiznání není výchozí krok, je to možné vyústění, k němuž je předčasné se upínat, dokud se nevyřeší to podstatnější. Co skutečně rozhoduje o budoucnosti, je, zda je Katka ochotná pojmenovat manželovi své pocity – tedy příčinu, ne následek. Tento rozhovor je třeba vést bez ohledu na to, zda nakonec nevěru přizná.
O portálu Terapie.cz
Pokud vás něco trápí, nevíte si rady nebo si jen chcete utřídit myšlenky, řekněte si o pomoc. Na Terapie.cz najdete ověřené odborníky, kteří vám porozumí. Zvolte si osobní či online sezení klidně hned zítra a začněte pečovat o své duševní zdraví. Toho správného terapeuta si vyberte na www.terapie.cz.
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu může, kterého redakce zná a který jej předal redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní osoby pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Pan Pařízek musí být generovanej, ten jeho blábol není možný ani přečíst. Katce doporučuju dát si facku před zrcadlem a mlčet. Čas ukáže, co s tím. Ale přiznáním by rozbila manželovi srdce víc než si umí v tuhle chvíli představit, i kdyby spolu zůstali, už nikdy by k sobě nenašli důvěru. Se svým prohřeškem bude muset žít sama, snad ji motivuje k tomu, aby využila to, o čem mnoho žen sní - šanci na restart manželství.
A ne, ta jeho náhlá přívětivost kvůli tomu, že vyšetření dopadly dobře, nejsou pozvánkou k tomu, aby do těch kytek ona vyzvracela svoji špínu.
Přiznat co nejdřív, manžel si ten čistý stůl (poté, co odejde) zaslouží.
Ten čistý stůl stejně nebude, jen zlomené srdce manžela s pocuchanými nervy... a manželství v troskách.
Pšššššššt!!!
Pan psycholog má asi slabší den, protože sice dal "radu" na dva odstavce, ale úplně o ničem, takový psycholog by byl za korunu drahý.
Za mě mlčet, mlčet, mlčet. Tedy pokud chce Katka to manželství zachovat. Jestli se přizná, nebude čistý stůl, bude rozvod. 
Mlčet. Není potřeba manželovi přitěžovat přiznáním něčeho, na co se dá po čase zapomenout. Obětovat manželství by byl nesmysl.
Čistý stůl? :D Jediné, co chceš, je ,aby bylo hnusně i jemu, protože se svým špatným svědomím z odporného chování nechceš být sama. Prý čistý stůl :D. Já fakt nesnáším všechny tady ty podvádějící srágory jakéhokoliv pohlaví. Měla bych radu. Drž ústa a děkuji všem božstvům, že za prvé není nemocný a za druhé, že s takovou **** jako ty chce dál žít.
Už vidím jeho nadšení, až se mu sama a dobrovolně přiznáte k tomu, že jste své sexuální tužby uplatnila jinde.
Prosím tě, jestli ho fakt nechceš naštvat tak to s ním prober až po mistrovství světa ve fotbale.
A teď tu o Červené Karkulce...