Co způsobilo, že naše republika přišla o jednu velice výraznou hereckou osobnost, to se dočtete v příběhu čtenářky Monkee, který mi zaslala k dnešnímu tématu.

Máte nějaký výrazný talent? Čtenářka Monkee mohla být herečkou, kdyby... ale o tom více v jejím příspěvku k tématu dne...

Pěkný den předškolákům, školákům i poškolákům :-)
Na svůj zápis, ani na první den ve škole si nevzpomínám. Zato následující měsíce mi celkem dobře utkvěly v paměti. První záležitost - úkoly. Co si to ta paní učitelka dovoluje, dávat nám domácí úlohy a okrádat nás o volný čas po odpoledních. Za těch časů ještě nebyla volná sobota, takže jsme si opravdu volna neužívali jako nynější školáčci. No, když musím, tak musím, zvlášť když máma tvrdě vyžadovala jejich splnění. Takže jak to u nás vypadalo: nervózní máti, kroužící v nenápadné vzdálenosti a snažící se aspoň koutkem oka zahlédnout, co její nezdárná a tvrdohlavá ratolest smolí do sešitu, důrazně se přitom snažíc škrábanou úlohu zastínit volnou ručkou před zraky matky. Úlohu přece píšu já a pro učitelku, né pro tebe, to byl můj argument. Máti si potom na schůzky chodila pro stížnosti, jaký mám šílený škrabopis úkolů. :-) Další záležitost - disciplína. Co si to t
a paní myslí, že já ji budu poslouchat? Vždyť přece není moje máma. S kamarádkou jsme si našly parádní zábavu: svetříky a halenky přítomných mají krásné chloupky, tak co bychom si z nich neudělaly kuličku. Tu se souhlasem, tu za protestů majitele či majitelky svetru. A která z nás ji bude mít větší a barevnější? Paní učitelka nás napoprvé jen varovala, podruhé už přešla k akci a oběma nám kuličky zabavila. To neměla dělat. Jak od nás odcházela, vyplázla jsem na ni jazyk a to tak, že velmi. Leč netušila jsem, že to kantorka přece jen zahlídla. Až v dospělém věku jsem se dověděla, že měla co dělat, aby před námi ukryla smích, proto se tvářila, že to nevidí. Jen potom všechno za tepla vyzvonila matičce nezdárné žačky s tím, že mě má nechat bez trestu. Chtěla jen, aby se doma vědělo, jaký jsem kvítko. A co mě zachránilo? Četba a divadlo. Do knížek jsem se zamilovala hned, jak jsem zvládla abecedu, a do divadla vzápětí. Na školní besídku se v družině nacvičovaly pohádky a byla vysoká „spotřeba" malých herců. Takže mi bylo dopřáno hned v první třídě si zahrát divadlo a to "docela pořádné klády": jednoho z rodiny mravenečků (měla jsem slušivou hnědou teplákovku a čepici „rádionku") a zásadní roli myšky v "pohádce" Zasadil dědek řepu. Moje pisklavým hláskem pronesené Myšce byla dlouhá chvíle, skákala si rozpustile. Trhla kočkou... se setkalo s uznalým zašuměním publika (řehtali se mně, ale já to brala jako pochvalný šum). Škoda, že po přestěhování a přechodu do nové školy jsem se mohla realizovat už jen v přednesech básní. Republika přišla o výrazný herecký talent.

Vaše spící divadelní hvězda,
Monkee

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne: Zápis! Jak jste začínaly?

Zavzpomínejte, milé čtenářky, na své školní začátky!

Právě probíhají zápisy do prvních tříd. Posílejte mi dnes své vzpomínky na vaše školní začátky. Jak probíhal váš zápis? Jak úspěšné jste byly v první třídě? Co vás ve škole nejvíc bavilo a co vás naopak otravovalo? To všechno mi pište k dnešnímu tématu na redakční e-mailovou adresu uvedenou níže. Pokud chcete mít šanci na dárek, totiž stylový bílý penál my.cose a červenou propisku GRAFO, dbejte, aby byl váš příspěvek dlouhý alespoň jako tento odstavec textu.

cena

Reklama