Už je to pěkných pár let, doma tři malé děti a na všechno strašně málo času. Tak mi připadalo docela normální ráno si vzít auto a dojet nakoupit. Uznávám že na menší vesnici se na to lidi koukali zpočátku dost divně, ale časem si zvykli, a já taky..
Byla jsem bonzáček.
Už je to pěkných pár let, doma tři malé děti a na všechno strašně málo času. Tak mi připadalo docela normální ráno si vzít auto a dojet nakoupit. Uznávám že na menší vesnici se na to lidi koukali zpočátku dost divně, ale časem si zvykli, a já taky, takže jsem se neobtěžovala si brát ani řidičák, no řekněte - 500 metrů - to nestálo za to. Musím podotknout, že manžel byl řidič Avie a také se mu občas stalo, že když jsme odněkud přijeli osobákem, zapomněl řidičák v os. autě.
A tak jednou vyrazím na nákup jako obvykle, ale ouha u obchodu ruka zákona.
Jde ke mně a povídá: "Váš řidičský průkaz, prosím."
Koukám na něj jak na zjevení a říkám: "No to teda nemám, jedu jen pár metrů do obchodu."
Povídá: "Ženská, co s váma? A co to máte na palubce, tam máte nějaké pouzdro?"
Bezelstně ze mě vylítlo: "To jsou manželovy doklady."
"Aha, a kde máte manžela ??"
"Jel s Avií do města," dím jak blbeček.
"No vy to máte doma tedy zařízené," povídá příslušník, "radši jeďte, než si to rozmyslím."
Odpoledne se domů dostavil manžel a byl naprosto do fialova, vzteky. Napřed nechtěl ani komunikovat, ale pak to nevydržel a začal vyprávět. Zastavili ho páni příslušníci a hned na něj: "Doklady prosím." "Nemám," povídá, "zapomněl jsem je v osobním autě."
"No to my už víme od vaší ženy," dí oni, "tak si pro ně dojeďte domů, ať to není pokuta."
Manželovi bylo sice divné, proč bych jim to říkala, ale domů jel. Jenže nepočítal s tím, že já mezitím zase odjedu do města koupit dětem botičky.
Tak se vrátil k pánům příslušníkům a zaplatil pokutu 300 Kč a to prý byli ještě mírní, jak prý mu řekli, že má velice "milou manželku"!! To byl vrchol.
Nakonec mu poradili, abychom raději nosili každý své doklady, ale že vůbec nejlepší by bylo, aby mi sebral klíče od auta. To sice neudělal, ale vždycky říkal, že přede mnou nesmí nic říkat, protože bych to mohla nahlásit.
Tak jsem byla vlastně takový malý domácí bonzáček. A vy se, Radku, ptáte, jestli jsme opravdu tak rozdílní?
Samozřejmě protože jinak by to nebylo vůbec ono!
Krásný den přeje Majdalena
Milá Majdaleno, souhlasím. kdybychom nebili rozdílní, nebylo by na světě tak veselo. :o)))) Díky...
Nový komentář
Komentáře
tak to je legrace. mně se taky stává, že něco prokecnu..