Každou chvíli se dočítáme v novinách o nových úspěších v medicíně, o dalších překonaných bariérách tajemství lidského života. Věda a pokrok jdou nezadržitelně kupředu a se zdokonalováním lékařské vědy není daleko doba, kdy na této (již dost tak přelidněné planetě) bude člověk moci žít téměř navždy.
Nemoci překonáme, epidemie vymýtíme, porouchané části těla vyměníme náhradními součástkami jako u auta, stárnutí zpomalíme. A když bude nejhůř, člověka zmrazíme a počkáme až objevíme i to, co zatím nevíme.

Teď překonali lékaři Stanfordské nemocnice v Kalifornii další milník ve výzkumu mozkové mrtvice, která ochromuje milióny lidí po celém světě a zanechává je oslabené a ochrnuté. Někdy jenom v obličeji, jindy na půlce těla.
Jenom ve Spojenych Sátech je to 700 000 obětí mrtvice ročně a je nejčastějším důvodem předčasného invalidního důchodu.
Zhruba každá třetí oběť mozkové mrtvice umírá a 30 % žije zbytek života s trvalými následky ochrnutí.

Stanfordští vědci ale věří, že našli způsob, jak důsledky mrtvice minimalizovat.
Objevili totiž způsob, jak vrátit postiženým obětem zpátky jejich sílu a motorickou kontrolu. Neurochirurgové a neurologové pracovali ve Stanfordských laboratořích na přetvoření lidských buněk, aby na sebe převzaly funkci neuronů. Doufají, že tyto nové “pseudo-neurony” by mohly po mozkové mrtvici “zaskočit” za poškozené neurony v mozku, převzít na sebe jejich poslání, a tím obnovit normální funkci těla.

“Je to obrovsky zlom,” řekl doktor Gary Steinberg, jeden z vědců pracující na tomto principu.
“Vezmeme tyto zkulturizované lidské neurony a implantujeme je do mozku pacientů postižených mozkovou mrtvicí. Neurony se tam zorientují, najdou postižená centra a vytvoří náhradní spoje.“

První provedené pokusy jsou velmi slibné.
Více než polovina pacientů výrazně zlepšila svou pohybovu koordinaci do 6 měsíců po implantaci lidských neuronů.
Všechno je stále ve stadiu testů a není to stoprocentní řešení (zatím), ale je to krok správným směrem.
Nicméně se mi neustále vtírá otázka, co bude lidstvo dělat, až zvítězí i nad tou poslední nemocí a Věc Markopulos už nebude jenom Čapkovou vizí, ale skutečností všedního života. Všedního věčného života.  

      
Reklama