Žiji v rozporu. Bydlím ve městě, pracuji ve městě, ale duší mě to táhne na venkov. A čím jsem starší, tím víc toužím vyměnit hektické město za poklidný venkov. Město (v mém případě Praha) má nepochybně své výhody. Jsem obklopena krásou památek, můžu jít za kulturou, kdy se mi zachce, mám tady práci, dcery tu studují, všechno je, jak se říká, u nosu. Ale stejně se vždycky těším, až z něj v pátek vypadnu a odjedu na venkov ke koním. A nejen kvůli víkendovému oddychu, přírodě, zvířatům a fyzické práci, která mě baví. Mám pocit, že bych na venkově dokázala žít. Jsem tam šťastnější. Jako by tam čas pomaleji utíkal a člověk si víc uvědomoval sám sebe.
„To je jen tvoje romantická představa,“ uzemní mě vždycky moje teta, která má hospodářství a bydlí celý život na vesnici: „No jo, takhle je to idylka. Vyzuješ lodičky, sedneš do auta, vyklopíš se přímo u baráku a dva dny si hraješ na farmářku. Ale zkus si tu zapadnout sněhem, každý den, svátky nesvátky, lítat s vidlema a kolečkem, bejt furt vod chlupů, smrdět hnojem, a když si chceš popovídat? Není s kým, a když, tak je to pořád o tom samým. O slušně placenou práci tady nezavadíš, každej ti vidí do talíře a veškerý kulturní vyžití najdeš v hospodě nebo na závodech dobrovolných hasičů. To by tě brzy přestalo bavit, holčičko. Za chvíli bys mazala zpátky s pocitem, že jsi úplně zblbla a zpustla a že ta náruč matky přírody není zas tak přívětivá, jak sis představovala.“
To je názor ženy, která si o životě na venkově rozhodně žádné iluze nedělá. Ale já mám pocit, že přehání. Jasně, zvířata vyžadují dennodenní péči. Ale pak si páchnoucí hadry vypere v automatické pračce, dá si horkou sprchu v luxusní koupelně, a když zatouží po intelektuálním hovoru, zajde za sousedkou – primářkou, která má chalupu naproti. A kultura? Program si najde na internetu a do divadla nebo kina se odveze vlastním autem. Tak co jí chybí? Vlastně nic, přiznává, tenhle způsob života by za městský neměnila.
Ale jak to vidí ženy, které se narodily a vyrůstaly ve městě, ale odstěhovaly se na venkov? Mám dvě kamarádky, jejichž příběh je naprosto odlišný, ale důvod, proč tak radikálně změnily života, mají společný. Koně.
Vlaďka: aktivní, pracovitá, energická, věk něco přes padesát. Odešla na vesnici kvůli manželovi a jeho lásce - koním. Koupili a opravili jihočeskou chalupu, pronajali maštal a pastviny. Bezmála deset let Vlaďka běhala mezi maštalí, králíkárnou, kozím chlívkem, soukromou bažantnicí a domácností. Do toho manžel vážně onemocněl, takže přibyly dlouhé cesty do nemocnice a starost o ležícího pacienta. Vždycky, když jsem za ní přijela, nevěřila jsem svým očím ani uším, co všechno dokáže jedna ženská zvládnout. Ale nikdy mě neodmítla s tím, že nemá čas, a její vitalitu jsem jí mohla jen závidět. Před časem její manžel zemřel. Zrušila veškeré hospodářství, koně darovala do dobrých rukou a vrátila se zpět do města, kde začala podnikat.
Nedávno jsme se sešly a ona mi překvapivě povídá: „Víš, co je mým snem? Mít malej ranč plnej zvířat.“ Strašně mě to překvapilo, myslela jsem, že je z venkova totálně vyléčená.
Anča: ženská, která celý život zasvětila dostihovým koním, a kvůli nim se vzdala pohodlí Prahy. A to doslova a do písmene. S přítelem koupili zchátralý hospodářský objekt. Kdysi to snad býval kravín, ale na tom nesejde. Malovali si, jak to tam zvelebí a udělají z toho parádní statek. Jenomže moloch je to nenasytný a stojí spoustu peněz. Jde to pomalu a postupně. A jak už to tak bývá, část, ve které jsou koně, je pochopitelně v lepším stavu než ta, kterou obývají oni. Zvířata u nich budou vždycky na prvním místě. Místní lidé nad tím kroutí hlavou a mají je za podivíny. Ale oni na to „pečou“. S pěti koňmi, kozou, čtyřmi psy a šesti kočkami tam takhle žijí už čtyři roky. Nastaly i krizové chvíle, ale vždycky je nějak překonali a zpátky do města by se určitě nevrátili.
Co vy na to? Máte podobný příběh? Odešla jste z města žít na vesnici? Co vás k tomu přimělo? Jste za tu změnu šťastná, nebo si to vyčítáte? A co vy, milé ženy, které jste vyrůstaly na vesnici a přesídlily do měst? Netáhne vás to zpět? Najde se mezi vámi taková, která žije celý život na jednom místě? Touží po změně, nebo ji to vůbec neláká? Napište nám o svých zkušenostech s bydlením. Vesnice, nebo město? Kde se lépe žije vám?
Vaše příspěvky, postřehy, názory, příběhy a třeba i fotografie přivítáme na známé adrese redakce@zena-in.cz
Ty nejlepší samozřejmě odměníme.
Nový komentář
Komentáře
My.Blue.Eyes — #41 Ještě že o sobě to vím včas
Suzanne — #36 Kdyby člověk věděl, co ho čeká... a že si budě těžko zvykat... ale to nevíme nikdo předem
wich — #39 Bydlíme tu teprve od dubna, postavili jsme jako poslední, tak nechci být první, která si bude stěžovat. Ale je divné, že to už někdo neudělal, prádlo narychlo neuklízím jen já
My.Blue.Eyes — #38 To je teda kolektiv sousedů
Na souseda znečišťovače radím obrátit se na obecní úřad nebo magistrát (záleží, kde bydlíte), stačí krátká dvouvětá stížnost a budete mít zase vzduch čistý
wich — #34 Ti naši sousedi kolem jsou taky tak nějak "zvláštní". My bydlíme v řadě nových domků, naproti nám je řada staré zástavby. Ti noví jsou buď vědečtí pracovníci, podnikatelé nebo profesoři - aktivní i důchodci (ze začátku jsem se nestačila divit, kam jsem se to přistěhovala) a ti naproti - neznám jejich profese, ale jsou fakt zvláštní. přímo naproti nám žije jedna paní a ta každému hlásí, že se jmenuje tak a tak a že si nepřeje to a to - pořád se jí něco nelíbí. Pravidelně však vylévá zbytky jídel před její garáž a pak na to kouká... psa tam nemá, tak nevím, co to má být (mám kuchyň do ulice a musela bych být slepá)
Druhá sousedka na tuto paní pokřikuje každé ráno, co bude vařit a tahle paní na ni křičí, že v noci zase dělala orgie a že se na to nemůže dívat
No a další sousedi naproti - pán strašně rád hromadí. A hromadí všechno - dřevo, palety (pak to strašně rád zapálí, nejlépe když je venku prádlo), staré věci, zbytky skleníků, cihly... a hlavně - staré rezavé škodovky. Před barákem mu stojí 4, všechny bez značek a tu pátou věčně opravuje. On vlastně všechny věci hromadí před barákem. A ještě - docela se ho bojím, vypadá zanedbaně a dost zle. Ovšem manželku a děti má pěkné. Další soused hlídá, ví o všech všechno. Ale ten se může hodit, až se něco semele...Pak je tu hokejista a známá modelka... ale o těch ani nevíme
Starousedlíci se o zábavu postarají sami.
Jako dítě jsem občas o prázdninách trávila nějaký ten týden u pratety na vsi a upřímně jsem to nesnášela. Nebylo tam nic - ani koupaliště, ani kino, jet někam na kole nebo sednout si na zahradu s knížkou se považovalo za neužitečnou činnost a koukali se na vás jak na lenocha a povaleče. Po dvoře se couraly slepice a těžko se dal přejít, aniž by si člověk nenašlápl. Z chlívku od prasete a kozy se linul puch a před prahem se věčně válelo nějaké vědro s odpadky a šrotem na krmení. V konzumu se muselo objednávat všechno dopředu a jít pro to v určenou hodinu. Do města se jezdilo výhradně do práce a do kostela, kdepak třeba do cukrárny nebo za zábavou! Všichni o všech věděli doslova všechno. Když bylo potřeba, pomohli, ale pak dotyčného pomluvili, jaký je buď chudák nebo nemehlo apod. Ne, na vsi bych žít nechtěla, i když dneska už to vypadá třeba jinak.
My.Blue.Eyes — #32
Bojím se, že v manželově vysněném domečku bych to měla taky tak
Mně stačí dnešek, naboural mě kdosi z Prahy, protože není zvyklý na úzké silnice našeho venkova
Mě na bydlení na vesnicích odrazuje i to, že jen málo jich je takových malebných, kde lidé mají hezké domečky a upravené zahrádky
Teď bydlím ve čtvrti, kde si lidé hledí, aby to měli doma pěkné. O to víc nás se*e, že máme v ulici nového souseda, co si z krásné zahrady, kterou tam měla Němka před ním, udělal skanzen socialismu
Ale on je debilní i jinak...
Radši o půlnoci Nuslemi přes Bří Synků až po Bohdalec, než zůstat na IP Pavlova mezi pasáky a araby a čekat na noční tramvaj
.
Teď bydlím ve Strašnicích v domku, v kouzelné staré zástavbě z doby, kdy to bylo takové odlehlejší pražské předměstí, ba spíše vesnice. Ideální kompromis.
Vyrostla jsem v domku ve vesnici u Brna, do města kousíček. Spokojenost. Pak jsem se vdala ještě blíž k Brnu, sice vesnice, ale bylo tam všechno, školka, škola, obchody, lékárna, doktoři... a do města dobré spojení. 12 let jsme tam bydleli v bytě se zahrádkou. Takže taky super. Když se narodily děti, chtěli jsme pro nás domeček. Tak jsme si ho postavili a odstěhovali se asi 25km od města (parcelu jsme dostali od našich darem, takže byla blbost shánět jinde, při dnešních cenách pozemků), ale tohle už je znát hodně. Neříkám, že jsem tu nešťastná, ale štěstím zrovna nezářím. Zvědavé pohledy lidí, kteří jdou v neděli na procházklu kolem... Po dálnici (když zrovna nestojí) to mám 10 min. a kolem té naší pr*** (jak tomu tady říkám) máme vše, co potřebujeme jako první pomoc v jednom blizoučkém městečku... ale. Dostat se tam. Spoj 4x denně. Dokud jsme měli 2 auta, pohoda, pak se manža vyboural a auto pojízdné není a zřejmě ani nebude a to už je špatné. Takže do práce teď používá auto jen on, protože musí. A já - busem na kraj města - 45 min. Všude daleko, do školky i do školy. Možná si někdo řekne, co tady brečím, že jsou na tom hůř... jistě, jsou, ale já byla zvyklá žít jinak a připadám si tady teď odstrčená, odkázaná ne na sebe, ale na to, kdy autobus pojede... den si plánuji podle jízdního řádu a navíc denně ještě dojíždím pomáhat našim... Nenadávejte mi za názor, asi si musím zvyknout, ale občas mě to tady pěkně pije krev a říkám si, jak mi bylo dobře v bytě
A to jsem se sem těšila, na klid od dálnice (tady není slyšet), les, rybník tu máme, taky hospůdky... jen - padne večer a je tu mrtvo. Holt dědina
Ale - a to mě tady zatím drží - kluci si tu zvykli rychle, jsou spokojení jak ve škole, tak ve školce, mají kamarády a libují si, že mají svůj pokojíček...zahradu, jezdí na kole kdy se jim zachce... a chtějí psa. Nějak se však nemůžu z nového domečku radovat
Tak jsem si aspoň vylila srdíčko tady
denkas — #30 Bébina — #29 Nevím jak v Libni a Karlíně, ale na Václvaváku a u nás si připadám docela bezpečně
Bébina — #29 asi žižkovu ,karlínu a libni! a teď už i Václaváku
Nebo celý Praze?!?!
denkas — #27 Ne, ja jsem puvodne z Libne. Jak se to rika, Zizkovu a Libni, zdaleka se vyhni. Nebo snad Karlinu a Libni?
femme — #12 Ty taky Nuselačka? Ale já z Prahy 2 -údolí a za mě ,tak cikáni nebyli ,Byli jen u kina Tatra ,tam jo
Bébina — #11 Jéé ty si z Nuslí?? Já bydlela v Nuslí do 18 let-to už je málem 40 let! ale v Údolí! Mám na to hezký vzpomínky! Nojo ,ale teď je vše jinak!
petul — #14 Jj, sousedko! Je to přesně jak píšeš...
Ono je taky na vesnici a vesnici. Dál než bydlím teď - ty zmiňované 2km od města - do toho bych už nešla.
Léthé — #23





Zrovna jsem se vzbudila po noční
....měla jsem hororové sny
...žila jsem na vesnici

....fuj, to jsem ráda, že se mi to jen zdálo
.