Zakladatelé při setkávání s ženami bez domova zjistili, že práce je v těchto kruzích zásadním tématem. Když viděli lidi bez domova stát fronty na jídlo, napadla je spásná myšlenka! „Pojďme to otočit!“ Ať ženy bez domova vaří pro veřejnost, získají práci a mohou ukázat, co umí. Jednou z nich je i kuchařka Tereza, které jsme moc vděční za milý rozhovor.

Jak jste se ocitla v bistru Kuchařek bez domova?
Mám sedmiletého syna a jeho tatínek bral a prodával drogy. Když ho zavřeli, dala jsem se dohromady se starším pánem, jenže bohužel ten pán nezvládl vydělávat tolik, aby nás uživil. Tak nám vznikl dluh na bytě a syna mám nyní v Klokánku. Já sama jsem se ocitla v tak složité situaci, že jsem se zhroutila a byla jsem půl roku v psychiatrické léčebně.

Potom jsem šla do azylového domu Armády spásy a tam mi řekli o tomto projektu. Projekt, který podporuje sociálně znevýhodněné ženy, byl v tu chvíli přesně to, co jsem potřebovala.

A vy jste někdy už před tím vařila?
Dělala jsem pomocnou kuchařku v normální hospodě. Nejsem tedy úplný začátečník.

Máte nějaké dluhy?
Bohužel jsem spadla do exekuce. Většina z nás tady to tak má. Proto tady je ten hrníček, do kterého se hází dýška, na které nám exekutoři nemohou sáhnout.

To se vám do práce asi moc nechtělo…
Nejdřív jsem vůbec nechtěla. Člověk si říká, proč budu vydělávat, abych jen splácela dluhy. Ale nakonec jsem se dala přesvědčit. Jsem tady na tříčtvrtečním úvazku, mám 11 tisíc čistého a exekutoři mi budou strhávat dva nebo tři tisíce. Už si konečně začínám připadat, že ty dluhy mořím a hlavně jsem ráda, že nerostou. Po čase si budu moct zažádat o sociální bydlení, protože budou vidět, že se ten dluh hýbe.


A proč tedy nejdou do práce všichni lidé, kteří jsou bez domova a zadlužení? Nebo si myslíte, že vy jste měla štěstí?
Práce je teď všude hodně. Ale lidi jsou zatvrzelí a nechce se jim. Já sama jsem to dlouho neřešila, protože jsem byla zatvrzelá v tom, že mi ublížili „oni“ a proč já bych to měla řešit. Stát by měl ale určitě tuto věc lépe řešit. Zvlášť u starých lidí. Na noclehárně je paní, která má důchod 4 300 Kč a stát ji teď přidal 120 Kč. To jí opravdu nepomůže.

Název projektu je Jídelna Kuchařek bez domova, ocitla jste se i vy na ulici?
Ano, byla jsem rok na ulici. Bydlela jsem na lodi Hermes (noclehárna pozn. redakce) a půl roku jsem bydlela přímo pod mostem. A jak říkám, nejhorší je období, než člověk přijde na to, že pokud se nesebere sám, tak to nikdo jiný za něj neudělá. Já jsem na to přišla docela rychle, ale někteří lidé na to nepřijdou nikdy.

Kdo vám nejvíce pomohl?
Měla jsem skvělou sociální pracovnici, která mi ukázala, že když teď hned situaci začnu řešit, tak si za půl roku zažádat o sociální bydlení a Matýska bych mohla mít brzy u sebe. Potom můžu zažádat o oddlužení a za pět nebo za 7 let z toho můžu být venku.

Zdroj: Karolína Waberová
My jsme se do Jídelny Kuchařek bez domova vydaly původně proto, abychom zjistily, jestli našim zhýčkaným jazýčkům bude chutnat. A chutnalo. Jídlo sice není na talíři „Instagram friendly“, ale o to tu přeci vůbec nejde. Vlastně pokud se nad tím zamyslíme, tak o to nikdy nejde. Protože celé polední menu stojí 110 Kč i s pitím, které si můžete dolévat, a jde především o chuť. A těstoviny s cuketou, tofu a špenátem, dochucené rozdrcenými kešu oříšky a lahůdkovým droždím, byly skvěle. V hledáčku fotoaparátu naopak vypadá dobře interiér, který je srovnatelný s běžnými moderními bistry!

Cíle Jídelny Kuchařek bez domova jsou:
~ upozorňovat na problematiku ženského bezdomovectví
~ zaměstnávání a podpora žen v sociální tísni
~ propojovat lidi bez domova a s domovem (bourat předsudky)
~ vařit dobré, zdravé, veganské a finančně dostupné jídlo pro širokou veřejnost
~ zpracovávat přebytky ovoce a zeleniny, které by se jinak vyhodily

Čtěte také:

Reklama