Tak už je tu máme zas.

Bundičky do pasu, ze kterých je nám zima, jen se na ně podíváme.

Pardon, budu mluvit za sebe.

Od podzimu totiž vedu se svými dospívajícími dcerami takovou hru na trapné otázky a neslyšné, zato viditelné odpovědi.

„V tom chcete jít ven? Vždyť je tam pod nulou!“

A jejich oči v sloup jsou mi jasnou odpovědí, že by se v „normální“ bundě totálně znemožnily.

Vzdávám to, jsou v přesile.
Je pod mou úroveň z nich násilím strhávat “nevhodné“ kousky oblečení a zamykat je do skříně.

Sama si moc dobře pamatuji, jak tolerantní byla k mým modelům moje maminka.

A kdyby mi zakázala něco nosit, což se nikdy nestalo, asi bych nešla do školy.

Zřejmě jsem tu shovívavost zdědila po ní, a tak jen bezmocně přihlížím, jak si mé holčičky praštěné huntují zdraví.

 

Ale musím uznat, že jim to sluší a být mladší…

 

Dnešní móda se mi líbí.

Možná je to tím, že mi v mnohém připomíná tu z mého mládí.

Tenkrát se také nosily zvonáče, široké pásky, pruhované šály, vypasované košile…

A bundičky do pasu.

Ale sežeňte něco takového na malém městě.

Tak nám je šikovnější kamarádky šily doma v kuchyni na singrovce po babičce. Úroveň krejčovského zpracování jsme neřešily.

Horkou jehlou spíchnuté hadříky na nás jen hořely a nám to bylo úplně jedno.

 

Byly jsme moderní.


Stejně se na to dívají i ty holky dnes. Chtějí se líbit a my jim můžeme jen závidět.
Nejen výběr trendových hadříků.
Ale i ty malé zadky, plochá bříška, štíhlé nohy.

 

Možná právě to je příčina naší kyselosti a babské kritičnosti vůči módním výstřelkům, které my si už dovolit nemůžeme.

 

Nemám pravdu?

 

  

Reklama