Pití alkoholu není nic neobvyklého, ještě aby bylo, když žijeme v zemi, kde se vypije nejvíce piva na osobu a držíme se na předních příčkách v pití celkově. Alkohol odhazuje zábrany, dokáže proměnit naši osobnost k nepoznání, dodává nám odvahu, rozvazuje jazyk, občas způsobuje smutky a splíny, ale ve většině případů nám díky němu je dobře, zapomínáme na stres a jiné bolístky a je to vlastně takový únik od běžné reality. Ale věc se má tak: svět se mění a s ním i my a náš životní styl. A tak se asi také stalo, že se od této oblíbené metly lidstva výrazně ustupuje a přechází se na život s čistou hlavou. Aktuální generace už pití alkoholu příliš neholduje, prý jim nechutná. Nebo možná zjistili, že platí slova našeho tatíčka prezidenta T. G. Masaryka:

„Budoucnost patří střízlivým, totiž těm, kdož se rozhodli pro vyšší, mravnější světový názor a způsob života.“

Masaryk byl totiž abstinent a člen Českého abstinentního svazu, podobně jako třeba Beneš. Mezi další „nepijáky“ patří třeba umělec Roman Týc, zpěvák Mardoša, ze zahraničních osobností to byl třeba spisovatel Francis Scott Fitzgerald, filozof Bertrand Russell a z těch známějších je to Kim Kardashian nebo Jennifer Hudson. Ten seznam by mohl být o poznání delší. A co to ukazuje? Možná, že nic, ale možná také to, že současní mladí lidé odstartovali své alko zkušenosti poměrně brzy, a tak se propili do střízlivosti a z opic, po nichž se jim nestýská.

Život bez kapky alkoholu

Já osobně bych se s alkoholem kamarádila ráda, ale zdraví mám jen jedno, a tak jsem mu musela, byť nerada, dát sbohem. Stýská se mi po něm jako po starém známém, protože jsem přesně ta společenská osoba, která miluje víno, společnost, zábavu a ono trochu nespoutané (a často i nekoordinované) chování. Ale faktem je, že jsem díky své abstinenci zhubla, protože místo přijímání prázdných kalorií, přijímám více sportu, čisté vody a výrazně více spánku. Také si vážím každého rána bez střepu hlavy, mdlob a návalů. Je to vlastně fajn, i když je pravda, že v partě opilých nevydržím, jak se říká „řeči jejich kmene“ jsem přestala úplně rozumět.

  • „Začal jsem pít poměrně brzy a děsně mě všechny ty naše mejdany s partou kamarádů bavili. Ale pak jsem se naplno vrhnul do práce, kde jsem trávil klidně i 20 hodin denně. Občas jsem si pro uvolnění dal panáka, dva... A pak jsem se ocitnul v situaci, kdy jsem buď pracoval, nebo držel skleničku whisky. Ztratil jsem pojem o tom, co je normální a stal se ze mě samotář, který má sice peníze a je úspěšný, ale taky nulový soukromý život. Tak jsem s tím seknul. Přestal jsem pít, změnil jsem práci a začal na sobě makat. Abstinuji pět let a nehodlám na tom nic měnit.“ Adam, 32 let
  • „Vzpomínám si, jak jsem se častěji a častěji začala domů vracet nad ránem a po probuzení jsem si polovinu i více z večera nepamatovala. A když jsem se pak jednou probrala v nemocnici s vypláchnutým žaludkem, došlo mi, že už je to přes čáru. Začala jsem mít strach, že mám problémy s alkoholem, a tak jsem začala docházet na konzultace a přestala pít.“ Klára, 25 let
  • „Nevím, kolikrát bych se ještě musela ráno probudit vedle cizího chlapa nebo hledat výmluvu, proč jsem opět zaspala do práce, než bych padla na úplné dno. A já byla na jeho hranici. Vděčím za záchranu svému současnému partnerovi, vedle něhož jsem se právě to jedno ráno probudila a nevěděla jsem zhola nic. On mě pak chytil a zatím nepustil. Došlo mi, že je mi s čistou hlavou a ve stabilním vztahu hrozně dobře!“ Aneta, 33 let
  • „Proč nepiju? Protože mi to nechutná a hlavně jsem nikdy tuto potřebu prostě neměl. Další věcí je, že mi to nikdy rodiče nedávali jako příklad. U nás se nepil alkohol ani se nekouřilo. A já chci navíc věci prožívat naplno a ne v mlze.“ David, 40 let

Také si přečtěte:

Reklama