Nemohu říci, že bych štěstí v životě neměla. Ale i smůlu - to patří k životu. Raději si pamatuji vždycky to lepší, v čem jsem štěstí měla. Už i to, že jsem se vůbec narodila,
že jsem ve zdraví dospěla,
že jsem se vdala za svou opravdovou lásku,
že jsme vychovali 2 děti,
že jsme si postavili a splatili dům,
že nám obě děti vystudovaly,
že mají práci, kterou vždycky chtěly dělat,
že máme krásná zdravá vnoučata, některá už úspěšně studují,
že jsme měli zajímavá zaměstnání,
že jsme se v relativně dobrém zdraví dožili důchodu...

I z dalších střípků je složeno jedno velké ŠTĚSTÍ. Zvláštní hrdost (nebo štěstí?) jsem pocítila při promocích svých dětí. V ty momenty mi prolétlo v mysli jejich dětství i studia, probdělé noci při učení i můj strach o ně... Velké štěstí jsem zažívala, když postupně přiváželi z porodnice svá miminka... Často si užívám velké radosti, když mi zatelefonují - jen tak, abychom se slyšeli...
Už brzy budou prázdniny a všechno moje ŠTĚSTÍ zase přijede! Nevím, která pusa bude sladší - asi ta od té nejmenší?
Naposledy mě potkalo nesmírné štěstí, že se mi manžel vrátil uzdravený z nemocnice - takové štěstí se nedá popsat...
Samík97           

Milá Smík97,
děkuji za krásně šťastný příspěvek

Reklama