fob.jpg
Foto: Shutterstock

Strach je přirozená emoce, která má v životě své místo. Bez strachu by nepřežili naši předci, bez strachu bychom nepřežili ani my. Když ale zaplaví tělo a zatemní mysl, nabere abnormálních rozměrů a netušené intenzity a zasahuje do běžného života velmi nepříjemným, mnohdy jen sotva udržitelným způsobem, je zle. Ze strachu se stává fobie a z přirozeného stavu prokletí. Cítíme nesmyslný strach z jinak obyčejných záležitostí a situací, který se obvykle přemění v panickou ataku.

Mezi elementární příznaky fobie patří panický strach, iracionální obava ze smrti či ztráty vědomí a z nemožnosti kontrolovat situaci. Přidávají se problémy s dýcháním vyvolané vyhroceným psychickým stavem, sucho v ústech, výrazné bušení srdce a zvýšená tepová frekvence, třes rukou nebo celého těla, mravenčení či znecitlivění některých částí těla, tlak a bolest na hrudi, „infarktové“ stavy, návaly horka či chladu a další nestandardní fyzické a psychosomatické projevy.

1. Sociální fobie

f1.jpg
Foto: Shutterstock

Sociální fobie bývají nejčastějším typem iracionálního strachu. Patří mezi úzkostné poruchy a zjednodušeně lze říct, že se projevují výraznou ztrátou sebevědomí v nejrůznějších sociálních situacích. Dotyčný prožívá nepřiměřený strach a úzkost z reakce okolí na jeho osobu, cíleně se tak vyhýbá určitým (a pro jiné běžným) situacím, protože se mylně domnívá, že jej ostatní budou sledovat, soudit a ponižovat. Život se sociální fóbií bývá velmi vysilující. V mnoha případech mohou být tyto fobie natolik závažné, že postižený odmítá vycházet z domu a brání se kontaktu s druhými lidmi. Propadá se tak do samoty a beznaděje, a nevyhledá-li včas odbornou pomoc, může svůj život ukončit až sebevraždou.

Různě závažnými stupni sociálních fobií trpí přibližně 1 člověk z 20 lidí.

2. Agorafobie – strach z otevřených prostor

f2.jpg
Foto: Shutterstock

Zatímco agorafobie bývá obvykle chápána jako strach z otevřených prostor, jde o mnohem komplexnější problém. Obecně zahrnuje strach ocitnout se sám v situaci nebo na místě, kde může být obtížný případný útěk. Tento typ fobie obvykle představuje nezvladatelnou obavu z přeplněných míst a oblastí, otevřených prostor nebo situací, které na základě pocitu, že nelze uniknout, s největší pravděpodobností vyvolají následný záchvat paniky. Lidé se začnou těmto spouštěcím událostem vyhýbat, někdy do té míry, že přestanou úplně opouštět svůj domov. Na druhé straně spektra stojí klaustrofobie, tedy strach z těsných a uzavřených prostor. Ta může být různě „nakombinována“, například se strachem z létání a podobně.

Přibližně u jedné třetiny osob s panickou poruchou se následně rozvine právě agorafobie. Ta se obvykle probouzí někdy mezi pozdním dospíváním a 30. rokem života, přičemž 2/3 pacientů s agorafobií jsou ženy. Porucha často začíná jako spontánní záchvat paniky, který později vede k úzkostným stavům z možnosti dalšího nečekaného záchvatu.

3. Mysofobie – strach z choroboplodných zárodků

f3.jpg
Foto: Shutterstock

Mysofobie je nadměrný strach z choroboplodných zárodků a nečistot a může lidi vést k extrémnímu úklidu, nutkavému opakovanému mytí rukou, a dokonce k vyhýbání se věcem nebo situacím, které jsou vnímány jako „špinavé“. V některých případech může tato fobie souviset s obsedantně-kompulzivní poruchou.

Tato fobie často vede k tomu, že se lidé vyhýbají fyzickému kontaktu s druhými ze strachu z kontaminace. Striktně eliminují návštěvy míst, kde je větší pravděpodobnost výskytu bakterií, jako jsou ordinace lékařů, nádraží, nákupní centra, školy a lékárny. Nadměrně používají dezinfekční prostředky a věnují mimořádné zaujetí všem zprávám o propuknutí nejrůznějších nemocí. Zvlášť současná situace takovým lidem „hraje do karet“ a jen ztěžuje jejich stav.

4. Aerofobie – strach z létání

f4.jpg
Foto: Shutterstock

Existují lidé, kteří za žádnou cenu nenasednou do letadla a tento způsob cestování je v jejich životě velkým tabu. Některé z běžných příznaků spojených s aerofobií zahrnují třes, zrychlený srdeční tep a pocit dezorientace jen při samotné zmínce o případném letu. Příležitostně se léčí pomocí tzv. expoziční terapie, při které je klient postupně a progresivně seznamován s létáním. Obvykle pod vedením terapeuta začíná představou sebe sama v letadle, a pomalu se společně dojdou k tomu, že v letadle nakonec postižená osoba skutečně sedí a je schopna odletět.

Aerofobie postihuje 10 až 40 % dospělých v USA, přestože letecká doprava patří k těm nejbezpečnějším a nehody bývají jen velmi výjimečné. Přibližně 1 ze 3 osob pak trpí určitou úrovní strachu z létání. Je však třeba podotknout, že s více než 100 000 komerčními lety po celém světě každý den je šance, že zemřete při letecké havárii nižší než ta, že vás zasáhne blesk.

5. Akrofobie – strach z výšek

f5.jpgFoto: Shutterstock

Tento druh fobie obvykle vede k záchvatům úzkosti v souvislosti s vysokými místy (vysoká budova, věž, most, horská stezka a další). Lidé, kteří akrofobií trpí, mohou někdy zajít hodně daleko, aby se takovým místům vyhnuli. Zatímco v některých případech může být tento neobvyklý strach z výšek výsledkem traumatického zážitku, některé výzkumy naznačují, že se fóbie mohla vyvinout jako adaptace na prostředí, ve kterém pád z výšek představoval značné nebezpečí.

Ačkoli je běžné, že lidé mají určitý respekt z výšek, tato fobie zahrnuje extrémní strach, který může vyústit v záchvaty paniky a vyhýbavé chování. Akrofobie postihuje více než 6 % populace.

6. Ofidiofobie – strach z hadů

f7.jpg
Foto: Shutterstock

Tato fobie je docela běžná a často se připisuje evolučním příčinám, osobním zkušenostem nebo kulturním vlivům. Řadí se mezi zoofobie, tedy fobie způsobené zvířaty. U postižených osob vyvolává pohled na hady výrazný pocit úzkosti a strachu, přičemž nezáleží na tom, zda je zvíře v teráriu, na obrazovce, fotografii nebo ve volné přírodě.

Studie prokázaly, že hadi obecně mají tendenci vyvolávat v nás znechucenou reakci, což by mohlo vysvětlovat, proč jsou fobie z hadů tak časté. 

7. Arachnofobie – strach z pavouků

f6.jpg
Foto: Shutterstock

Také arachnofobie patří k těm, které jsou ve všeobecném společenském povědomí. Pohled na pavouka vyvolá u postižených osob nepřiměřenou reakci iracionálního strachu, a v některých případech může už jen pouhá myšlenka na pavouka či jeho představa vést k pocitům panické paralýzy.

Na světě existuje odhadem 35 000 různých druhů pavouků, ale jen asi 12 z nich představuje pro člověka reálnou život ohrožující hrozbu. Jedním z nejčastějších vysvětlení této a jiných zoofobií je, že tito tvorové kdysi pro naše předky představovali značné nebezpečí, a v důsledku toho evoluce přispěla k predispozici strachu z těchto tvorů.

Čtěte také:

Zdroje: verywellmind.comabc.net.au