Není nic sladšího než probuzení… ovšem probuzení přirozené, kdy si tělo o něj „samo řekne“. Pozvolna se vynořujeme z hlubin nevědomí, poslední sen doznívá, ještě bychom byli schopní ho vyprávět, ale už se pomalu vracíme do reality. Tělo je božsky uvolněné a prohřáté. Chvíle absolutního blaha.
Bohužel, většina lidí si takový zážitek může dopřát jen o víkendu – a leckdy ani tehdy ne. Celá naše civilizace je založená na od-do a i ti největší odpůrci vstávání neochotně uznávají, že není možné přizpůsobovat chod škol, obchodů a úřadů osobnímu biorytmu každého jednotlivého človíčka. Vstávat se prostě musí. Teď jde jen o to, jak si okamžik probuzení udělat co nejsnesitelnější.
Další série problémů před námi vyvstává, když začneme uvažovat o tom, jakým způsobem bychom měli být vzbuzeni. 
Druhou možností je brutální, pronikavé zvonění. Vzbudí nás určitě, ale ten šok! V souladu s pradávnými instinkty se v našem těle okamžitě začne rozbíhat stresová reakce. Útěk nebo útok, znáte to. Já se při drásavém zvuku budíku obvykle pokouším o obojí současně.
Sečteno a podtrženo, asi se bez toho odporného budíku neobejdeme. Nebo ano?
Jak a čím se budíte vy, milé ž-inky?
Vyskočíte křepce z postele, nebo se potácíte bytem jako náměsíčnice?
Jaký typ budíku používáte a kolik jste jich už zbavily života?
Budí vás oblíbená píseň, nebo brutální rachot?
Nebo je to miminkovský pláč?
Pes, který škrábe na dveře?
Napište nám vaše vstávací story na redakce@zena-in.cz a vyhrajte dárek!
Nový komentář
Komentáře
Já mám doma 2 osvědčené budíčky - 2 malé dětičky, které ze mě nemilosrdně tahají peřinu už v šest ráno. Ale tohle je aspoň příjemné probuzení
rolusa: u nás na vsi teda zvon zvoní ve dvanáct
Ráno možná taky, to nevím, já jsem v šest ráno ještě mrtvá, ale ve dvanáct mě to už pokaždý vzbudí...
vzbouzení problém není,ale vstát a zmátořit a probrat se,jo to je problém
Já se dokážu vzbudit sama, stačí, když si naprogramuji svůj vnitřní budík. Jinak mám velice lehký spánek a momentálně mě často budí baba bydlící nade mnou. Strašně jí totiž vržou parkety.
Nebo scéna s Holubovou a POlívkou, kdy on s kocovinou v posteli a ona mu nese mohrej hadr s pisni na rtech "Po ránu mokrej hadr na tlamu"
Tohle téma mi připomíná scénku z filmu Pupendo, kdy rozvášněný otec vtrhne do pokoje dětí a zpívá "Budíká mám rád je můj kamarád, nepromeškám ani chvilku a už cvičím čtvrthodinku" po té otvírá dokořán okno, z dcery stahuje peřinu a buší umělohmotnou kuželkou na synovu postel. Jeho výraz je všeříkající......
Bóbika to já si zase chodím schrupnout před spánkem
Ja se budim asi tak 5 vterin pred budikem, protahnu se a uz zvoni. Vylezu z perin a cestou do koupelny, naladuju mycku, slozim deku, zavazu odpadky a tak nak tim ranem proplouvam. Jsem cila od rana
Nemohla bych bydlet s mou tetou. Pípá jí budík tím nejhlasitějším a nejostřejším tónem, který jsem kdy slyšela. A každé 3 minuty! Dohromady tenhle konzert trvá 3/4 hodiny. Strašlivé!
Mě budí nutkavá potřeba odběhnout na onu místnost
nebo kocour bušící na dveře. Někdy se budím mobilem, kde mám song Anything (you can do anything, if you just believe), což je velmi příznačné. Když uvěřím, že dokážu vstát, pak to taky dokážu. 
Zjistila jsem, že je jedno, v kolik vstanu. Před 9.45 byt opustit nedokážu. 
V minulém bytě mě taky budil miminkovský pláč a kvičení toho staršího, ozývalo se to od nadsousedů. Relaxovala jsem tak, že jsem ležela na zádech a "střílela" po trase toho řevu, co se ozýval zhora.
Asi budu za divnou, ale každodenně mě vzbudí vědomí, že cca za 5 vteřin bude zvonit budík. Bez ohledu na to, na kdy je nařízený, nesnáším buzení jakýmkoliv zvukem
Mě budí mobil klidně i na pětkrát - jak je tam to odložené buzení po pěti minutách
před pár lety jsem měla budík na velké skříni vedle postele a když zazvonil, musela jsme se postavit v posteli a zaklapnout ho...a tím jsme vstala. To jsem ale byla mladší...
když zazvoní budík okamžitě vstávám a budím dceru a mažem se umýt... Pokud bych ještě chvíli ležela v posteli usnula bych znovu. Manžel se probírá pomalu a někdy i znovu usne.......je to individuální. V prac. dny vstávám 6:30-50 a o víkendu až se probudíme ...8-9:00. Na malou vždy promluvím a usmívám se a snažím se být milá a než sejdem schodiště z ložnice do koupelny....už sama běhá a je vzhůru a už tu pusu nezavře...já ještě zívám a rozlepuju oči. chodím spát okolo 23.00 a dcera v 20:00.
Budí mne manžel, neboť vstává dřív a tak mi pípání mobilu v 5.25 už tak nevadí. Ale probouzení mi trvá dlouho.
. To jsem jako med. Jen mne namazat na chleba - třeba celý den. Jen mne nikdo nesmí "nas*at".
Ráno mívám své rituály v daný čas a běda tomu, kdo mi vleze do cesty, promluví na mne nebo ... nedej Bože, chce se mnou něco řešit. V tu chvíli jsem schopna vraždit.
O víkendu je to jiné, to se ráda spokojeně a dlouho válím a protahuji v peřinách jako
Vstávám docela v klidu,ale syna tahám z poslete a je to hrůza. Nejčastější slova ráno u nás:Kubo,dělej, zase přijdu pozdě do práce.
Někdy bych ho nejraději
, a to jako mimi vstával v 5,30. 
Mě budí mobil zavěšený na polici v nohách mého lože
Nemám ho u hlavy z praktického důvodu: když začne zvonit, musím se posadit, abych ho mohla típnout. A když už sedím, tak už nehrozí, že bych zase usnula... To rovnou vstávám.
Mám to už asi tak nastavený v hlavě. A někdy se probudím i pár minut před budíkem.
, vstávám v 7,30.
Budí mě tichoučká melodie; ale v podstatě stačí první dva tóny a já už vyskakuju a zamačkávám to
Ranní vstávání pro mě naštěstí není problém
je me celkem jedno v kolik hodin vstavam, zalezi na tom, jak moc musim spechat. kdyz mam cas, tak vstavam hodne pomalu, pomalu snidam a ctu u toho noviny, dam si teplou sprchu, pomalu se oblikam, tak to cely nejak zvladnu. tvra mi to dve hodiny, ale je to o hodne prijemnejsi. kdyz musim vstavat rychle tak jsem protivna na celej svet.
Mně stačí po ránu hlasité radostné - Dobrééé ránko!
wich: Amálie: takovy rana mam jednou za velmi dlouhou dobu, obvykle o vikendu. a cim jsou hezci, tim vetsi pruser to v ten den prinese, ale to je zas z jineho soudku. Ale docela Vam zavidim, ja kdyz se rano probudim, tak mi vadi, ikdyz nekdo rozsviti, radsi chodim potme, trva mi tak pul hodky, nez se proberu.