S Markétou (39) se přátelí od chvíle, kdy jejich děti nastoupily do stejné mateřské školy. Brzy zjistily, že si mají co říct i v případě, že neřeší potomky. Jenže jejich osmileté kamarádství teď utržilo pořádný šrám. A Jana dokonce zvažuje, zda ho definitivně neukončí. „Bohužel jsem totiž zjistila, že Markéta dokáže být nejen chápající a obětavá kamarádka, ale i nesnesitelná mrcha, která vidí jen své vlastní zájmy a naše přátelství pro ni vůbec nic neznamená,“ stýská si Jana, která kamarádčinu druhou tvář poznala teprve nedávno. To když s ní začala pracovat v jedné firmě.

Práce snů? Chvíli ano

Přišla jsem o práci a ona mi nabídla skvělou pozici u nich v kanceláři. Šlo o zaměstnání, které mě velmi lákalo, k tomu bylo i dobře placené. A co víc, měla jsem mít za šéfku právě Markétu. No není to nabídka, která se neodmítá? Jenže já ji odmítnout měla. V té době jsem ale ještě netušila, jaká ve skutečnosti je!“ kroutí hlavou Jana a vzápětí vysvětluje, co jí na spolupráci s kamarádkou tak vadí.

„Když jedna druhou navštěvujeme doma, telefonujeme si nebo podnikáme cokoli jiného, rozumíme si naprosto dokonale. Je to ta Markéta, kterou znám už tolik let. Jenže jakmile za námi zaklapnou dveře naší práce, stává se z ní panovačná a necitelná šéfová, která všechny podřízené terorizuje. Dává nesmyslné termíny pro dokončení práce, chce, abychom zůstávali v kanceláři přesčas, jakmile se jí něco nelíbí, okamžitě na každého křičí a uráží ho. Mně nevyjímaje. Nikdo ji tam nemusí. Když jsem se jí zpočátku zastávala, koukali na mě kolegové jako na blázna. Stejně jako já do té doby neznala její šéfovskou tvář, oni zase neznají tu přátelskou, pro kterou ji mám ráda. Teda měla jsem. Teď nevím co si o ní myslet. Je jako Jeckyll a Hyde, má dvě tváře. Tak která je ta pravá?“ přemítá Jana a přiznává, že zvažuje dvě varianty.

Práce, nebo přátelství?

„Buď dám výpověď, nebo se s Markétou nebudu dál přátelit. Nedokážu vydýchat, jak se ke mně v kanceláři chová. Neumím se přetvařovat, být kamarádka jen za určitých okolností. Když jsem jí to řekla, jen mávla rukou. Prý si to tak nemám brát, v práci je prostě taková. Jinak by ji podřízení nerespektovali. Slovy klasika: s jejím názorem nesouhlasím, ale to je tak vše, co s tím můžu dělat,“ pokyvuje hlavou zklamaná Jana.

Čtěte také:

Reklama