Když odcházela od svého gynekologa, byla zralá na panáka. Dát si ho ale nemohla. Doktor jí totiž právě oznámil, že je ve třetím měsíci těhotenství. „V mém věku a s našimi dvěma dospělými dětmi to rozhodně nebylo plánované. Jenže při pohledu na ultrazvuk mi vytryskly slzy dojetí a já věděla, že o to malé stvoření nechci přijít. Zaplavila mě nepopsatelná vlna radosti. Obavy přišly až o pár desítek minut později. Co tomu řekne nastávající otec? Karel, tedy můj manžel, nikdy na děti moc nebyl. A řekla bych, že se mu ulevilo, když naše dcery dospěly. Cesta domů byla tedy plná protichůdných pocitů,“ líčí Pavla s tím, že její intuice opět nezklamala.
„Jakmile se Karel dověděl, že má být znovu otcem, neprojevil ani za mák nadšení. Ne že bych to od něho čekala. Co jsem ale nečekala ani omylem, bylo jeho radikální řešení situace. Půjdeš na potrat, oznámil mi bez zaváhání. A já se rozbrečela,“ popisuje Pavla ten večer, kdy si mimo jiné vyslechla také ultimátum. Buď to dítě, nebo její manžel!
„Ačkoli to zní neuvěřitelně, Karel mi skutečně dal na výběr mezi jím a naším miminkem. Prohlásil, že se kvůli dětem uskrovňoval už dost dlouho. Teď, v osmačtyřiceti, si chce už konečně užívat života, ne přebalovat pokaděné plenky a celé noci nespat. A jestli to já nechápu, pak se mnou už nemá o čem mluvit. Když jsem si přesto stála za svým, tedy že si dítě nechám, bouchl do stolu a prohlásil, že ho v tom případě budu vychovávat bez něho,“ svěřuje se Pavla, která si zpočátku myslela, že se její muž časem uklidní a svůj postoj změní.
„Dva týdny jsme kolem sebe chodili beze slova a já pořád čekala, že se umoudří. Bylo tomu přesně naopak. Chtěl po mě finální rozhodnutí. Když jsem mu řekla, že se našeho dítěte nevzdám, oznámil mi, že ode mne odchází a zažádá o rozvod. A svému slovu dostál. Teď jsem v sedmém měsíci těhotenství a v rozvodovém řízení. Dcery se postavily na mou stranu a svému otci domlouvají. On si však stojí za svým. Prý je mi ochoten platit alimenty, ale s žádnou jinou podporou nemám počítat,“ krčí rameny nastávající maminka, která se snaží brát celou situaci co nejvíc statečně.
„Už kvůli tomu malému se nechci stresovat. Však to nějak zvládneme!“ je přesvědčená Pavla.
Čtěte také:
- „Tohle dilema bych nikomu nepřála!“ pláče Karolína
„Manželovu lásku jsem získala zpět radikálním řešením,“ popisuje Zlata
Nový komentář
Komentáře
1) Co takhle naučit se skloňovat a nepsat " ... mezi jím a ..." ale "mezi ním a ..."
2) Otci se nedivím, že ve svém věku chce mít klid. Jen si to měl nějak líp ošéfovat, aby se do téhle situace vůbec nedostal.
Velmi smutné.
mít dospělé děti a přijít do jiného stavu po čtyřicítce, tak bych řešila jedině potratem, bylo by to mé rozhodnutí a manžel by mě podpořil, v 50 letech bych opravdu prvňáčka vést do školy nechtěla
Určitě to zvládnete. Řešila bych to stejně.
To je strašný. Ale než s takovým člověkem, to jí bude líp samotné. Holky jí určitě pomůžou. Ale i tak to bude těžké...
Nějak mi to není jasné. Pokud už rozhodně neplánuji děti, něco pro to dělám. Já bych ve věku 48 (jako manžel) taky děti nechtěla
Jedním slovem sobec. S takovým člověkem bych nechtěla žít.
A to já bych sázela na to, že má někde bábu...
To se stalo mé kolegyni, akorát manžel nebyl takovej drsňák, dohodli se (byli zdraví), že potomek bude - po dvou klukách holka, i když výchova byla pak hodně na ní, dnes je "malá" už na gymplu
Také jsem řešila podobné dilema. Tedy řešila... Prostě bylo mi 46 let a měla jsem přesně ty stavy, kdy žena má pocit, že je v jiném stavu. Řekla jsem to manželovi a šla jsem na prohlídku. S mužem jsme to niktrerak neprožívali a ani prozatím neřešili(můj muž je realista a řeší problém, když nastane, nespekuluje). Prohlídka dopadla tak, že těhotenství nebylo... Když jsem to s úlevou řekla muži, a začali jsme o tom mluvit... Já se mu svěřila se strachem, že by po mně chtěl potrat a on mi řekl, že by své dítě nikdy nezabil... Nakonec jsem byla moc smutná, že to nevyšlo
Pavlo, moc Vám i Vašemu miminku přeji především samozřejmě zdraví a neházejte flintu do žita, máte skvělé dcery a třeba někde čeká někdo, kdo by Vám byl oporou. Už jen ten pocit, že dáte život je výborný.
Smutné, přece mu to nedělá naschvál! A kdyby šla na potrat, vyčítala by to jemu i sobě... Je to dilema, ale pokud je dítě zdravé...
Nutit někoho na potrat je hrozný