Každý z nás by měl mít nějakou zálibu, koníčka, který náš život obohatí. Neboť - nejen prací je člověk živ. S našimi zálibami bychom však měli zavčas obeznámit i naše partnery(ky). Když například sportujeme, dopředu počítáme s tím, že bude sportovat i on (ona), když muž rybaří, víme, že nebude věčně doma, ale postará se o zdravý jídelníček, kdo se stará o pejsky, mívá většinou i vyvinutou citovou vazbu a smysl pro pořádek. Co když nás ale náš miláček pozve prvně k sobě na návštěvu a tam na nás místo intimních hořících svíček - svítí oči hada!?
Had - co proti mně máte?
Lidi nemají hady rádi, protože se jich bojí. Ale čeho se vlastně bojí? Jiří Haleš, odborník přes hady, uvádí: „Velmi často odpoví: Já se hadů nebojím, ale hrozně se jich štítím, jsou slizcí. Ale chyba lávky, žádný sliz. Had má suchou pokožku. Když on se tak hnusně kroutí, namítnou jiní. Jenže čím více hada pozorujeme, tím více nacházíme v jeho pohybu eleganci. Odpor lidí k hadům není ani tak záležitostí rozumu a vědomí, jako spíše tradice a podvědomí.“
Kořeny teraristiky
V Čechách je nacházíme už před první světovou válkou. I když v tehdy oblíbené sbírce známek a motýlů byly zanedbatelné. K masovému rozvoji došlo až po druhé světové válce, kdy z hrstky nadšenců vznikla skupina mnoha stovek teraristů. Dnes už jsou jich tisíce. Tisíce nadšenců, kteří mají ve svých domovech - bytech, domech i garážích terária s různými terarijními živočichy, nejvíce pak s hady a pavouky. Proti gustu žádný dišputát. Avšak jen málokterý pěstitel před první návštěvou své vyvolené toto přizná. Reakce by byla totiž jasná: Tak tam mě nedostaneš.
Terárium může být i krásným bytovým doplňkem, třeba jako akvárium. Ovšem podmínkou je, že chovatel ho nebude mít „jen na okrasu“, ale bude znalý a zodpovědný. Terárium bude mít dobře zabezpečené. Terárium by mělo působit jako výřez přirozeného prostředí jedince. A čím větší, tím lepší. Mělo by v něm být dostatek tepla, světla i větrání. A druhou podmínkou samozřejmě je, že tento „bytový doplněk“ nebude vadit členům rodiny. Někdo nesnese třeba proces svlékání, jiný zase proces krmení.
Plazi se podobně jako třeba gekoni, chameleoni či ještěrky, pomalu stávají členy našich domácností. Zda je to pouze módní výstřelek či opravdová záliba, toť otázka. Já osobně bych tyto tvory viděla raději jen ve volné přírodě.
Tolerovali byste svému partnerovi v bytě terárium s hadem?
Citace použita z knihy: J. Haleš, Moji přátelé hadi, Albatros, 1990
Nový komentář
Komentáře
Hadi jsou krásné stvoření. :) A jsou zvláštně příjemní na dotek. :) Chtěla bych jednoho domu, ale nešlo by to, máme tu kočičku a nevím nevím, jak by to s nimi dopadlo .. :)
Hada domů - jedině přes mojí mrtvolu!!!
Zvířátko, které nemá nožičky, pro mě není "přítel".
Vzhledem k tomu, ze mam maleho psa a kocoura, bych asi nechtela bydlet v jedne domacnosti s hadem. Mam hady rada, nevadi mi, ale pri te predstave, ze by takovy hroznys vylezl z teraria a nedejboze by se chytli se zbytkem zvirectva... Ne ne ne...
My je doma měli.Nebojím se jich,ale ten smrad z akvárka
hadů se bojím,necítila bych se v bytě dobře a vadilo by mi jejich krmení
Když bych se o ně nemusela starat...
ne ,bud já nebo hadi
klidně, mám hady ráda