Zdravím žínky a redakci. Co napsat k dnešnímu tématu? Tak slepák mi zatím slouží. Tedy spíš neslouží, jelikož nám ve škole říkali, že je vlastně óuplně k ničemu.

Několikrát za život mě chytaly bolesti a už už se mělo podezření, že mě odvezou a on zase velký povyk pro nic.

Dnes lituji, že mě můj "slepejš" neopustil už dříve.

Při myšlence na dnešní situaci v českém zdravotnictví, na hospitalizaci, na péči a následné kasírování si říkám, že bude lepší, když si na odchod nechá zajít chuť a rozhodne semnou vstoupit do svazku kde se říká "dokud nás smrt nerozdělí". Ale když tak nad tím uvažuji, tak vlastně  po smrti to už semnou tuplem zůstane do rozkladu...takže bych tu frázi upravila na "dokud spojení trvá" a doufejme, že bude trvat ještě dlouho.

Nu tak to jen takhle ve zktratce s mírnou dekadencí po ránu.
Zdraví bubidani

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven


Já jsem paradoxně v nemocnici ušetřila, je ale pravda, že jsem skoro nic nejedla. I když na odchodnou jsem k snídani dostala i rohlík a loupák! )

Tři sta za celý pětidenní pobyt. :)

Máte za sebou operaci? Dokázali vám zánět rozehnat? Trápil slepák vaše děti? Jaká byla péče lékařů?Trápili vás hladem?Měli jste strach? Následovaly lázně? Znáte nějaký příběh ostatních? Máte v podbřišku pořádného žraloka? Myslíte, že na to má vliv genetika či jídlo?

Pište mi na redakce@zena-in.cz

předmět. střevo

Během dne budeme vaše příspěvky zveřejňovat a autorka jednoho z nich bude odměněna. Balíček pro výherce obsahuje 2x Profi-LACT, doplněk stravy pro udržení střevní mikroflóry, knihu Víme, co jíme, zinek - doplněk stravy a voňavý regenerační olej z granátového jablka.

vyhra