Dobré poledne,

brýle nosím opravdu od malička. Ty úplně první jsem dostala už v první třídě. Tenkrát ještě na blízko. Nakonec se mi to zlepšilo a já měla na nějaký čas pokoj. Ale co si pamatuju tak brýle jsem vždycky chtěla nosit. Prostě mi to s nima sluší a navíc se můžu vyřádit :-). Takže když jsem pak v páté třídě dostala brýle na dálku, byla jsem ráda.

Nosila jsem takové obrovské s extravagantníma nožičkama. Byly různě kroucené a zdobené. Nikdy jsem se nesetkala s nějakými urážkami, prostě všichni byli zvyklí, že brýle ke mne patří. Jen bráchové mi chvilku říkali sůvo :-).

Teď v dospělosti si vybírám hlavně zajímavé brýle. Posílám ukázku.

Nedávno jsem se setkala se svými spolužáky z VŠ, zrovna jsem měla kontaktní čočky, protože jsem se chystala na lyže a potřebovala jsem je vyzkoušet. Neviděli mne skoro 10 let. Pořád si mne tak prohlíželi a říkali: "Na tobě je něco strašně divného". No přišli na to: "Jéééé, ty nemáš brýle, to nejsi ty"

Udělala jsem si prostě z mé vady přednost, a tak je to se vším ne?

Mějte se krásně
Papua

Děkujeme za zajímavý příspěvek i za fotku :).

Tedy, toužit po brýlích... Uf. Tedy, taky se tu a tam našli lidé, co mi říkali, jak mi sluší (nosím, dyž už, zlaté kovové obroučky), i když další tvrdili, že těch očí a řas, co na ně nepotřebuju ani řasenku, je za brýlema škoda... Ale to mi bylo většinou celkem fuk - mně vadily praktické aspekty - brýle mi prostě překáží. A pak, už si sice nechraju na indiány, ale zato na rytíře a dvorní dámy - a k tomu se brýle už vůbec nehodí...

redakce@zena-in.cz

Reklama