Zdroj: Shutterstock
Malé děti mají přirozeně mnohem větší slabost pro sladkou chuť. Není to jen otázka rozmazlenosti. Původ má vysvětlení v genech. Sladké pro lidský organismus odjakživa znamenalo zdroj energie, zatímco hořká chuť mohla signalizovat něco špatného, jedovatého nebo minimálně divného. Není proto divu, že děti často odmítají potraviny, které dospělí považují za delikatesu. Brokolice, kapusta, rukola nebo olivy mají výraznější, někdy lehce nahořklou chuť – a dětem zkrátka nemusí připadat vůbec lákavé. Zatímco dítě nad brokolicí dramaticky prohlásí „Fuj!“, dospělý člověk si ji může dát upečenou s česnekem a parmazánem a považovat ji za jednu z nejlepších věcí na talíři.
Chuť se dá naučit
Jedním z důvodů, proč začneme mít rádi něco, co jsme dřív nemohli ani vystát, je obyčejné opakování. Když nějakou potravinu ochutnáváme znovu a znovu, postupně si na její chuť zvykáme. Neznamená to samozřejmě, že si po desátém soustu automaticky zamilujeme všechno, co nám nechutná. Ale něco, co nám napoprvé připadalo zvláštní nebo nepříjemné, může být při dalším setkání už mnohem snesitelnější. Proto se například rodičům často doporučuje, aby děti do jídla nenutili, ale nové potraviny jim opakovaně nabízeli. Dítě může brokolici několikrát odmítnout – a pak ji jednoho dne bez velkého dramatu sníst. A podobně to funguje i u dospělých.
Některé chutě potřebují čas
Existují věci, které si většina lidí nezamiluje hned při prvním ochutnání. Typickým příkladem je káva. Její hořká chuť by dítě nejspíš nijak zvlášť nenadchla, dospělí ji ale často milují. A někdy nejde jen o samotnou chuť. Kávu máme spojenou s ranním rituálem, chvílí klidu, setkáním s kamarádkou nebo prostě s momentem, kdy konečně začíná den. Podobné je to s olivami, hořkou čokoládou, rukolou nebo některými výraznějšími sýry. Část kouzla spočívá v tom, že si na jejich chuť postupně zvykneme. A někdy hrají roli i vzpomínky. Když máme určité jídlo spojené s příjemnou situací nebo člověkem, může nám najednou chutnat mnohem víc než dřív.
Chuť se mění s věkem
Možná jste si někdy všimli, že jídlo, které vám před deseti nebo dvaceti lety vůbec nechutnalo, dnes sníte úplně bez problémů. A někdy si ho dokonce opravdu vychutnáte. Není to nic zvláštního. Chuť se totiž během života neustále vyvíjí. Nejde jen o to, že máme za sebou víc zkušeností a postupně ochutnáváme nové věci. S věkem se může měnit i to, jak jednotlivé chutě skutečně vnímáme. Důležitou roli hraje také čich – bez něj by nám ostatně spousta jídel připadala mnohem méně zajímavá.
To, co nám kdysi připadalo příliš hořké, výrazné nebo prostě „divné“, tak může být po letech najednou docela příjemné. Ve vyšším věku navíc někteří lidé začnou vyhledávat výraznější chutě, protože jejich chuťové pohárky už nemusí být tak citlivé jako dřív. Do toho všeho se mohou promítnout i úplně jiné věci – zdravotní stav, některé léky, kouření nebo hormonální změny. Není tedy divu, že naše oblíbené potraviny nezůstávají po celý život stejné.
A co když jsme to jídlo vlastně nikdy správně neochutnali?
Možná jste celý život tvrdili, že nemáte rádi ryby. Jenže pak jste někde ochutnali dokonale připraveného lososa a najednou jste zjistili, že to vlastně není tak špatné. Možná dokonce naopak. Často totiž nezáleží jen na tom, co jíme, ale také jak je to připravené. Ryba vysušená a bez chuti může člověka odradit na dlouhé roky. Stejná ryba, dobře připravená a správně dochucená, ale může být úplně jiný zážitek. A podobné je to se špenátem, brokolicí nebo třeba růžičkovou kapustou. Možná jsme některé potraviny neodsoudili proto, že by nám opravdu nechutnaly. Jen jsme je zatím neochutnali v podobě, která by nám sedla. Brokolice rozvařená na kaši chutná úplně jinak než brokolice upečená v troubě s trochou olivového oleje. Špenát ze školní jídelny není totéž jako čerstvý špenát připravený s česnekem a smetanou.
Existuje tedy nějaké jídlo, které jste před lety definitivně zařadili na seznam „blivajzů“? Možná by stálo za to dát mu ještě jednu šanci. A jestli zase příště řeknete: „Tohle já nejím,“ možná stojí za to dodat ještě jedno malé slovo. „Zatím“.
Zdroj: freundin.de, pmc.ncbi.nlm.nih.gov
Nový komentář