Velká soutěž „Věrnost se vyplatí aneb Bohaté Vánoce se Žena-in.cz“ pokračuje. Na aktuální pořadí se můžete juknout ZDE.

 

Tento týden získá deset z vás kosmetický balíček od firmy Rexona. Deset z vás, které nejrychleji vyluští tu lehčí, tu těžší hádanky a kvízy. Od počátečních morseovek a základů šifer jsme lehce pokročili k intelektuálnějším zábavám od rýmů počínaje po posunuté klávesnice konče. Každý den bude minimálně jedna, nejvýše však dvě soutěže. Cca 20 minut před zveřejněním nápovědy všichni obdrží upozornění, proti kterému není odvolání. I příští týden doufáme, nás múza neopustí a stroje váš zájem zvládnou. Naši programátoři z toho mají velkou radost.

 

I tento týden pokračuje soutěž družstev, pěkně nám to mezi družstvy vře, hezky se bojuje, výherce občerstvení ve výši 3 500 Kč bude znám příští úterý. Brňandy, které vyhrály minulou soutěž družstev, tentokrát jako celek nesoutěží, v pátek však převzaly výhru v brněnském Hospůdce za divadlem. Více níže v mé reportáži.

 

Tento týden zveřejníme on-line statistiky všech soutěží velké vánoční soutěže. Připadá nám, že vedle 30 000 Kč v hotovosti vám unikají další velmi zajímavé výhry. Skoro, jako by nikdo nechtěl zájezd na Kanárské ostrovy nebo elektrospotřebič dle vlastního výběru. Uvidíme, zda vás ty statistiky trošku rozpohybují.

 

Tento týden jsme nezaznamenali žádného švindlujícího soutěžícího. Některé nevýherce však pečlivě sledujeme. A máme za to, že jejich jednání není zcela fér. Uvidíme, jak se budou chovat dál, a podle toho se rozhodneme. A dost už planých řečí. Šup na skok do Brna.

 

 

Krize v Brně

 

Den: pátek 17. 10. 2003 16h53, místo: hlavní nádraží Praha

Bylo krásné páteční odpoledne. Brňandy – tým výherkyň soutěže družstev - mne pozvaly do Brna. Ne snad že by po mně toužily, ale očekávaly, že jim dovezu výhru. 3 500 Kč na zaplacení útraty v restauraci. Po malé reklamní kampani ČD, ve které jsem se dověděl, že se snaží vyrovnat cenově autobusům a nabízí levné jízdenky z Prahy do Brna, jsem se rozhodl využít přepravy vlakem a zamítl jsem autobus. Říkal jsem si, že za stejný peníze pojedu v pohodlnějším přepravním prostředku (WC a jídelní vůz), za to však pojedu o cca hodinu déle. Jako bych zapomněl, že jsem se cca před dvěma lety zařekl, že mě ve vlaku už nikdy nikdo neuvidí. A byla to chyba. Nejen že jsem zaplatil místo inzerovaných 130 korun více než 170, ale hlavně vlak byl úplně narvaný, takže mi nezbylo, než ho strávit v místě, kde jsem si cestu ještě více prodražil, a hlavně náležitě se upravil. Jak mohou popsat očití svědci. Děkuji však obsluze v jídelním voze za milé a vstřícné chování i obsluhu.

 

Den: pátek 17. 10. 2003  20h06 místo: Hlavní nádraží Brno

V dobré náladě s vytištěnou mapou a adresou restaurace jsem podzemním bludištěm vyrazil předpokládaným směrem. Nejsa si jist měřítkem, rozhodl jsem se ukončit své trápení ve voze brněnského taxi. Vlezl jsem k jednomu milému pánovi a řekl jsem mu Hospůdka za divadlem. Zcela bezmyšlenkovitě jsem použil správný východočeský dialekt, říznutý pražštinou a několika málo fernety. Onen bodrý muž se na mne podíval, rozesmál se a řekl mi, že to nemá cenu. Že mám jít rovnou za nosem a pak uhnout doprava a že tam jsem. Zmuchlanou stokorunu připravenou pro lačného taxikáře jsem si zase zastrčil do kapsičky a vyrazil, kroutě hlavou nad férovostí onoho dobrého muže, za nosem.

 

Den: pátek 17. 10. 2003  20h20  místo: Hospůdka za Divadlem Brno

Taxikář měl pravdu. Kousek za nosem, vpravo a první svítící cedule s nápisem Hospůdka bylo místo, kam jsem směřoval. Útulný, ale poměrně liduprázdný prostor rušil pouze cinkot příborů a známý huhlavý hlas Pajdy. (Pajda, když jí a do toho mluví, huhlá – když nejí, jen mluví a nehuhlá). Všechna děvčata byla pohromadě. Přivítal jsem se s nimi, ale vzhledem k tomu v jaké situaci jsem je zastihl (jídlo), nevěnovaly mi příliš pozornosti. Pro ty, které to zajímá, prvním chodem byly převážně steaky a bifteky zapíjené červeným vínem. Pár zvídavých pohledů mne sice od talířů provrtávalo, ale na to, zda mám to, co jsem slíbil, že přivezu, se mě s plnou pusou zeptala Pajda. Protože na mně jídelní vůz ČD byl asi vidět, v nejednom oku jsem zaznamenal plamínek podezření. Jejich obavy jsem odvrátil. Poté, co dojedly, se rozproudila zábava. Tedy nevím, jak si představujete zábavu vy, ale já jinak. Byl jsem však ubezpečen, že v Brně je to normální. Po většinu večera bylo ticho (tedy, když si odmyslíte Pajdin hlas). Dvojičky si něco sem tam špitly a čekaly na druhý chod. Po 22.  hodině byly objednány krásné voňavé palačinky. Tu se šlehačkou a borůvkami, tu s ovocem bez šlehačky, podle toho, jakou která z přítomných držela dietu. A pak už najednou bylo půl dvanácté a večírek skončil. Všechny přítomné dámy se rozhodly, že mne odvedou na nádraží. Nést mě měl Pajdin manžel, ale nějak jsem to zvládl.

 

Den: pátek 17.10.2003  23h40 místo: Hlavní nádraží Brno

Vlak, který jsme si našel na internetu, že jede před půlnocí nejel. Prostě nejel. Marné bylo vysvětlování v okýnku, že na internetu je napsaný, že má jet. Paní byla neúprosná. Další spoj až ve 2 hodiny. Část Brňand se rozhodla, že už mne přidržovat nebude. Zbytek, jak já říkám hardcore jádro, se o mne ještě chvíli rozhodlo pěkně postarat. Odvedlo mne do nedaleké nonstop internetové kavárny, kde jsme strávili čas až do druhé ranní. Mezi těmi, co mi pomáhali, byla i Pajda, takže o mluvení bylo postaráno.

 

Den sobota 18. 10. 2003  02h05 místo: Hlavní nádraží Brno

Paní v okýnku mi řekla, že vlak jede. Na poslední chvíli jsem do něj naskočil, našel si volné místo, přikryl si bundou hlavu a usnul.

 

Den sobota 18. 10. 2003  05h25 místo: Hlavní nádraží Praha

Paní průvodčí mne mile výkřikem Praha - hlavní nádraží probudila a já s pocitem, že už se těším na další tým výherkyň, zamířil do teplého pelíšku.

 

P.S. Za pravdivost všech zveřejněných informací neručím. Všem děkuji za hezký večer a doufám, že některé z účastnic večírku aspoň jednou v životě uvidím. To, že na sraz dorazily všechny, jsem si myslel poměrně dlouho. Až poté, co jsem zjistil, že se nejspíš jmenuju Radu, jsem přišel na to, že pražská členka družstva Brňandy do Brna nedorazila. Útrata bez mého účtu činila více než 3 000 Kč, zbytek byl použit na taxíky.

Všem, co mi pod článkem doporučí protialkoholní léčebnu, děkuji a doporučuji použít pro přepravu v tentýž den tentýž vlak.

 

P.P.S.: všem, co mají utkvělou potřebu psát nesmyslné texty Zdar.          
Reklama