Brčál, barvínek, nejmilejší kvítko, andělské očko nebo latinsky Vinca major, což znamená „splétat“. Barvínek se totiž ze všeho nejraději plazí po zemi či po opoře a je to jedna z nejoblíbenějších zahradních rostlin. Má pěkné pevné zelené listy a modrá kvítka. Setkáte se s ním na skalkách, obrubních, ale je často k vidění i na hrobech. Je totiž vděčný, bujně rostoucí a nenáročný na pěstování.

A možná vás překvapí, že je to vlastně i úžasná bytová rostlina. A navíc ji lze pořídit i v jiných barevných varietách, např. žlutě panašované listy nebo se žlutým žilkováním. Kvítka mohou být fialová, modrá, modrofialová nebo bílá. Voní jen velmi málo.

Původ
Malá Asie, ale vyskytuje se i v oblasti Středozemního moře.

Nároky na pěstování v bytě
Má rád světlá místa, kde se dobře vyjímá, ale nevystavujte ho přímému polednímu slunci.

Vyhovuje mu normální pokojová teplota, hodí se do místností i do chladných verand či zimních zahrad. Na zálivku není náročný, nesnáší však přemokření, na které reaguje hnilobou kořenů a opadáváním listů.

A také pozor na přílišnou vlhkost vzduchu, pak je barvínek napaden houbovitými chorobami a rzí a v tom případě je lepší celou rostlinu zlikvidovat, než nakazí ostatní. Tyto choroby se projevují hnědavými skvrnami na listech.

Barvínek se dá využít jako rostlina k řezu na přizdobení kytic, v květináči je spíše jednorázovou záležitostí, je totiž vhodné ji spíše znovu namnožit, než se snažit za každou cenu udržet původní rostlinu krásnou.

Množení je totiž velmi jednoduché. Stačí nařezat ze stonků řízky tak, aby měly jeden až tři listové páry a ve větším počtu vysadit do květináče s lehčí vzdušnou zeminou, nejlépe s přídavkem rašeliny. Koření bleskurychle a následně se rozrůstá do dlouhých šlahounů.

K přezimování se hodí chladnější místnost s teplotou okolo 20 stupňů a také je v této době vhodné snížit zálivku na minimum.

Hnojíme zhruba jednou za 2 až 3 týdny klasickým tekutým hnojivem, ale nikdy ne do vyschlé zeminy, rostlinu by to „spálilo“, povrch musí být vlhký.

Pěstování venku
Hodí se prakticky pro každé stanoviště, brzy se rozrůstá kobercem lesklých pevných temně zelených listů a kvete, jak již bylo řečeno, od dubna do září. Svým mohutným pokryvem potlačuje veškerý plevel. Pokud chcete mít koberec ještě hustší, poohlédněte se po rostlině s latinským názvem Vinca minor, která není tak veliká a vytváří proto hustší síť lístků.

Na zeminu není náročný, stačí běžná hlína, ale pokud tam přihodíte trošku rašeliny, tak neprohloupíte.

Venku  i doma lze množit brčál ještě jednodušeji a to tak, že rozkopnete kořenový bal a rozdělíte trsy. S úspěchem je lze pěstovat i jako hrnkové nebo kbelíkové rostliny, pak vytvářejí krásnou pnoucí kytici, například v závěsné nádobě.

Je to ideální rostlina pro severní strany zahrad, protože je relativně dost mrazuvzdorná. Navíc velkou část zimy si ponechává zelenou barvu. Pokud je zima opravdu tuhá a barvínku zmrznou výhonky, nezoufejte. Rostlina znovu obrazí z kořenů, je totiž skoro nezničitelná.

Na zálivku není náročný a pokud na něj venku párkrát zapomenete, zcela určitě přežije.

No není to vděčná rostlinka?

Reklama