Bratr osahával mou dceru!

já bych si rozhodně promluvila s bratrem. Dcera u toho přece být nemusí! Ale jestli budete dělat, že se nic nestalo, tak se to může zopakovat. Já bych mu řekla, že jestli se tohle ještě jedinkrát stane, ohlásím to na policii. Prodlévání a rozmýšlení v této věci se může stát osudným. Proč by si to dcerka vymýšlela? Kdo jí má rychle pomoci, když ne máma? Copak se pohlavní zneužívání nemůže odehrát právě v naší rodině??? To nesmíte nechat být.

pajda: ale zas si vem, že když ji vezme k odborníkovi, mohla by jí taky ublížit. Pak by si holka mohla myset, že jí až tak něvěří, nebo že si myslí, že je divná a i to rozebírání situace s cizím člověkem, ten navíc nemusí srávně volit otázky. No nevím, já myslím, že to není až tak hrozný, aby do toho musela tahat psychologa. Tím situaci nechci zlehčovat, jen myslím, že je lepší si s ní promluvit sama v případě dobrých vztahů mezi matkou a dcerou, pochválit ji, že to řekla a zamezit styku se strýcem. Případně říct, že si může kdykoliv přijít promluvit.

Mahara: s tím svědomím u dětí si vůbec nejsem jistá...kdybys poznala tolik případů ubližování mezi dětmi a případů, kdy děti úmyslně ublíží dospělým (třeba otci po rozvodu), taky bys nebyla. Spolupracovala jsem s centrem, zaměřeným na prevenci a obranu proti šikaně a právě z chování dětí se mi mnohdy zvedal žaludek...a nejhorší je, když jedno dítě týrá druhé a ty nemáš jak pomoct, protože rodiče toho agresora křičí "ten náš je nejhodnější, všichni mu ubližují, my tomu svému věříme, co bychom byli jinak za rodiče" a ty, i když máš důkazy, tak proti nim nic nesvedeš...tady se dá právě velice jednoduše udělat chyba. Pokud jde o věk - děti si ubližují odmala. Žádná hranice typu "tak malé dítě ještě neublíží" není - od okamžiku, kdy dítě začne dělit svět na JÁ a ONI může ubližovat. Vím, že to zní krutě a že se spousta lidí ozve, že přece ty malé sladké dětičky tohle nedělají, ale stačí si projít zázanmy o trestných činech mezi dětmi - případy vzájemného týrání jsou jednoznačně prokazatelné od šesti let a někdy i dřív. Tohle všechno nemyslím na dceru paní Květy, myslím, že se jí dá věřit, ale prostě tuhle zkušenost mám - a nejsem sama.

Mahara: takhle rozvedené to zní jinak:-) stejně bych to ale nechala na odbornících. Vycházela bych z toho, že pokud má pravdu to dítě (čemuž věřím), pak se stejně bez odborné pomoci neobejdeme, pokud se nic podstatného nestalo, pak jako matka mám dost malou šanci se to dozvědět, protože každý z těch dvou má svoji verzi a každý z nich si bude - pochopitelně - trvat na svém...navíc má-li dítě pravdu, je chlap potenciální pedofil a patří přinejmenším na léčení, ne-li za mříže a s tím žádný sebeprocítěnější rozhovor s dcerkou nepomůže.

Pajda: myslím, že by jí to nevadilo, je nbylo nepříjemný, ale neprobírala bych to před ním, prostě bych si s ní sedla "na pokec". Zeptala se jí ještě jednou, jak to bylo. Myslím, že jestli mají dobrej vztah, tak to holčičce vadit nebude. Toho strýce bych do toho vůbec nethala, prostě bych s ním přerušila kontakty, kdyby fakt vyšlo najevo, že to není jen nějaká "blbost" jako že ve škole něco říkali, nebo něco s tím filmem, jak se tu psalo. A rodičům bych taky nříkala, co, prostě sme se nepohodli, nebudem se s ním stýkat a hotovo. Mě by to asi vadilo před tou psycholožkou víc i proto že bych si řekla, že mě asi nevěří, když mě tahaj k psycholožce. Ono kolikrát stačí se z toho vykecat a vědět, že ti rodiče věří. moc velkem cirkus okolo taky není to pravý. Něco jinýho by bylo znásilnění nebo tak. Ale když holka ví, že šahání je špatný a dokázala to říct, pak se s tím bude umět vyrovnat sama, myslím. Toť můj názor.

40pajda: Máš úplnou pravdu,teda nevím jak je na tom tahle holka ,ale mě se stalo něco podobnýho a když sem to řekla našim tak mě tahali k dětskýmu psychologovi a to bylo teda něco.Ani nepříteli bych to nepřála ,sice ta psycholožka byla hrozně hodná ,ale bylo to nepříjemný .Deska si myslím ,že mi to i možná pomohlo .

bratr, nebrat, pěkně bych si ho podala

Mahara: a myslíš, že když máš konfrontovat malý děcko s dospělým, který tuší, že má průšvih, tak že z toho to děcko vyjde dobře????? I když se jí zeptáš "slušně" tak ten chlap vyletí, že se nic podobného nedělo...a jsi si jistá, co se dělo a že ta holka nebude mít problém? Mě se taky ptali "slušně" - dneska vím, že konfrontovat neodborně nedospělou oběť s pachatelem (byť potenciálním) znamená ji nenapravitelně psychicky poškodit - a nejen v podobném případě. Já radila omezit úplně styky a probrat to s odborníky, ty radíš to znova a opakovaně podrobně probírat s tím dítětem, dokonce před tím, kdo jí ublížil - myslíš, když jí vadí, co se jí stalo, že jí nevadí, když se o tom mluví?

Suzanne: To by bylo možná úplně nejlepší

Objevily se názory řešit razantně i řešit opatrně... Květo, což takhle bratrovi říct - podívej, holka už je veliká, už na ni nemůžeš šahat jako na batole, může se cítit špatně... Bratrovi naznačíš, že by se to mohlo tušit, dceři dáš najevo důvěru, tu potřebuje nejvíc. Samozřejmě bych eliminovala chvíle o samotě a byla ve střehu.

Mahara: asi jo jen vím, že holkám takový věci opravdu vysvětlím co nejdřív to půjde, i malým dětem se to dá nějak vysvětlit. A dneska je ta doba myslím ještě horší.

Mahara: no asi tak, tohle byl taky relativně mladej kluk, ymslím že mě bylo tak 10 a jemu max 18 a ani na to nevypadal. Kdyby to byl chlap, tak by to bylo taky asi jiný. A taky mě právě jako nepoučenou nenapadlo, co by se mohlo dít, navíc tam bylo okolo plno lidí, v létě na koupališti v bazénu.
No myslím, že mi to v hlavě blikalo asi jako toběs tím chlapem pod stromem, že je to divný.

Baronka z Kratihájů:dobře mu tak hajzlovi

Mahara: je mi to jasný a i to celkem chápu, chlapy si řeknou no co je to normální, mě to taky dělali, ženská má odpor k chlapům. Mě to naštěstí neudělalo nic, asi že sem věděla že je to špatný a nikdo mě neodsuzoval. Ani nevím, jestli sem to řekla mamce, ale byla tam švíca a ta to ví. Manželovi sem to taky řekla, když sme se bavili o takových věcech. ale bůhví, jaká bych byla, nebýt aspoň trochu poučená či proč sem tušila, že je to jeho chování divný. Mamka se mnou mluvila o holčičích věcech až o dost let později a to jen o tom, co mě čeká v tu dobu (to už sem to stejně věděla od holek ze školy a z biologie), o sexu ne, o tom vlastně nikdy. Vlastně ani nevím, jak sem věděla, že se ten dotyčnej chová divně.

Mahara: a to je právě taky další věc, jednak se tím ničí rodiný vazby a pak i další život toho člověka. Dyť z těch lidí můžou vyrůst lidi, co pak budou mít problémy v partnerství nebo budou taky takový úchyláci.

Mahara: taky to nechápu ty ženský
Mě kdysi chtěl otravovat nějakej pedofil na koupališti, naštěstí sem byla dost rozumná, sice s išáhl, tenkrát sem nevěděla, o co de, ale pak mě zval do sprch a to sem říkala, že už musíme jít (byla sem tam s mladší švícou) a říkala sem, že přijdu druhej den (to už sem kecala). Věděla sem že je to nějaký divný a že s cizíma nemám nikam chodit. Bavily sme se s ním jen proto, že to byl mladej kluk, kolik mu bylo netuším. To už neodhadnu. To léto už sme tam radši nešly. Ale svoje holky budu varovat velmi brzo. Vždycky to de nějak vysvětlit.

Mahara: souhlasím

Mahara: přesně tak v klidu to probrat s holkou a pak teprve reagovat dál A v 10ti letech je už dost velká na to, aby strýček myslel něco sexuálního a mezi nohama se snad nehladí žádná holčička, ani roční. Něco jinýho je umývání, ale v 10ti to snad už umí sama. Myslím, že hlazení je normální tak po hlavě po vláskách jako pohlazení nebo po tváři, nějak si neumím představit, jak jinak by mě někdo hladil mimo manžela.

Zažila jsem něco podobného ve "své rodině". Můj bratr začal osahávat mou dceru, napřed jsem to zkusila řešit s ním, potom jsem zkoušela příbuzné, linku bezpečí (tam mi řekli, že by to mohlo být více traumatizující ten výslech pro ní (bylo jí 8 let) než samotné osahávání, to dodneška nemůžu tuhle radu pochopit), pak když osahávání nepřestalo, obrátila jsem se na policii a řešila to s nimi. Bratr okamžitě musel z rodiny pryč (já ho do té doby měla u sebe, starala jsem se o něj, rodiče jsme už tenkrát neměli), proběhl soud, on byl sice potrestán nebyl,ale nyní žije v ústavu sociální péče a s námi se již nesmí stýkat.
Když jsem já byla dítě, tak se to samé dělo u mě (bratr je o 11 let starší), věděla to máma, školní učitelka, psycholožka na střední škole, obvodní doktorka, na úřadu soc. péče a nikdo s tím nic nedělal. Vždycky jsem byla já ta mrcha co si vymýšlí (máma učila dříve v mateřské škole, tak něco takového by se u ní v rodině přeci dít nemohlo), jednání bratra pokračovalo až skoro do mé dospělosti, následky z toho mám dodnes a já nehodlala čekat, až mi holku bratr znásilní.
Moje rada pro tohle je určitě se přestat s bratrem stýkat, nesmí být s tvojí holčičkou už ani minutu o samotě, radši když jí neuvidí vůbec než aby se stalo něco horšího. Bylo by vhodné s ní zajít k psychologovi, i na policii ti poradí s jakými psychology spolupracují co se týče takovéhoto chování a on by jí šetrně vyšetřil. Takové vyšetření se dá i natočit na kameru (to si už zajišťuje psycholog sám a holčina nemusí ten samý traumatický zážitek vypravovat stále dokola a několika lidem. Záleží na tom, jaké vztahy spolu máte a jak moc je zvyklá se svěřovat. Na okolí nekoukej, jednou by sis vyčítala, že jsi něco nepodnikla, když ta možnost byla. Mě okolí za to, že jsem bratra nahlásila policii naprosto odsoudilo a všichni dodneška věří jemu a ne mě s dcerou.
Evka

Tak rodičům nic neříkej, jen že ste se pohádali. Holčičce vysvětli, že jestli si vymýšlí bylo by to špatný, ale že jestli za tím stojí, tak jí věříš. A pořádně ybch to s ní v klidu probrala, jestli fakt jak píšou holky neprobírali nco ve škole a jen si to špatně nevysvětlila nebo tak něco. Pokud i tak budeš myslet, žeto tak je, tak bráchovi už ji nedávej hlídat. Chlapy sou prostě prasata( není to z mojí hlavy, ale právě od různejch chlapů, co mě uvádí na pravou míru , jak tos chlapama je). Akorát některej to dovedně skrývá a nedovolil by si, ani nic říct ani nic udělat. A někdo se neumí ovládat