Tak jsem se taky rozhodla přispět svojí troškou do mlýna.
Mám o tři roky staršího bratříčka a musím přiznat, že jemu jedinému se podařilo mě vylekat tak silně, že jsem se rozbrečela.
Bydleli jsme tehdy v prvním patře jedné bytovky. Bylo léto, prázdniny, něco po 20. hodině. Rodiče odešli navštívit své známé a můj brátříček byl někde venku s kamarády.
Celkem jsem si svoji samotu užívala, začetla jsem se v pokojíčku do jedné knížky. Zhruba po půl hodině mi začala být zima. Vzpomněla jsem si, že jsem nechala v obýváku otevřený balkon a vydala jsem se ho zavřít. Když jsem procházela kolem ložnice (samozřejmě potmě, přece tam nenechám nalítat komáry), najednou mi někdo položil ruku na rameno a otočil si mě k sobě čelem...
No nebudu Vás napínat, byl to bratr, kterého nenapadlo nic lepšího, než vlézt do bytu přes otevřený balkon a vystrašit mě. Líp se mu to nemohlo povést. Zůstala jsem na něj koukat s vytřeštěnýma očima, zhruba po 15 vteřinách, jsem začala neskutečně ječet a ve finále jsem se rozbrečela a nebyla jsem k utišení, řvala jsem, ještě když okolo 22. hodiny přišli rodiče zpět.
Ale bratříček se nepoučil.
Asi tak o měsíc později šla mamka večer vynést koš s odpadky. Vždycky to brala zkratkou. Těsně vedle baráčku byla vyšlapaná cestička, vedle které bylo ohromné křoví a teprve potom chodník. Bráška mamku zahlídl a nenapadlo ho nic lepšího, než se na ni přes to křoví jakoby drát.
Mamka nebyla schopná naprosto ničeho, jen potichu před ním couvala ke zdi baráčku, a tam se svezla na bobek a tiše se rozbrečela v očekávání osudu příštího. Brácha, když to ve světle lampy zahlídl, rychle z křoví vyběhl, začal ji uklidňovat, taky jí trvalo pěknou chvilku, než se uklidnila.
A závěr?
Tuhle akci bratříček odnesl pořádným výpraskem od táty a od té doby tyhle šílenosti na nás nezkoušel a už zhruba 16 let seká latinu, ale kdo ví .......
Prima bratříček, milá Xev.
Děkuji ti a již nyní vám všem mohu slíbit, že dnes vydám ještě pár strašidelných historek a zbytek vydáme o víkendu, protože se nám vše, co jste poslaly dnes, do vydání nevejde.
Ale to nic nebrání tomu, abyste nás dále postrašily na mailu
Nový komentář
Komentáře
xev, nejsi náhodou moje teta stáňa?
tenhle příběh vystihuje mýho tátu. akorát, že ten se nepoučil a pořád vymejšlí bejkárny..
tak to bych ho pak až bych se uklidnila
Myslím,že si výprask zasloužil. Taky by mu asi nebylo do skoku, kdyby ho někdo takhle vystrašil. Doufám, že se aspoň omluvil a z výprasku si vzal ponaučení.