Z jedné cigarety denně se postupně množství rozrostlo na úctyhodných 20. A to víte, v kanceláři, přijde návštěva, uvaří se kafe, přidá cigaretka a tak to šlo více jak 1 rok. V
kanceláři dost často nebylo vidět, já smrděla jako tabákový komín. Považovala
jsem se za hrdinu a řekla, ze prostě skončím. Ze dne na den! Žádnou závislost
jsem si nepřipouštěla. V té době se mi vybavovaly citáty různých velikánů,
např. G. B. Shawa, který řekl: "Odnaučit se kouřit je jednoduché, já sám
jsem se to odnaučil nejméně tisíckrát." Ač jsem si nerada přiznávala svoji
slabost, závislost byla na světe. A musím přiznat, ze vtipnost G. B. Shawa už mi
nepřipadala až tak úžasná. Ale bojovala jsem. Pomohla mi k tomu hnisavá
angína. Začátkem teto choroby mě moje matka lákala na balkon na cigaretku. Ne
že bych zrovna po ní toužila, ale dala jsem se přemluvit. První šluknutí - no
žádná sláva, druhé bylo ještě odpornější a na třetí už jsem nenašla odvahu.
Věřte, nebo ne, toto byl rozhodující okamžik mého života. A to bylo před 17
lety. Stala jsem se tím nejodpornějším polepšeným kuřákem pro cele blízké i
vzdálené okolí. Poctivě jsem kašlala, kdykoli v povzdálí prošel nějaký
šílenec s cigaretou. Souhlasila jsem se všemi nařízeními o nekuřáckém prostředí
apod. Myslela jsem si, ze mě už nikdy žádná choutka po cigaretě nemůže
potkat. Ale to jsem se velice zmýlila. Jsou to asi 4 roky, kdy mě přepadla
neuvěřitelná chuť po cigaretě. Můj muž se mi srdečně smál, a dokonce šel i
cigarety koupit. Tu cigaretu jsem si však nezapálila. Několik cm od úst jsem
ucítila onen nepříjemný zápach. A víte, jak to dopadlo? Opět jsem zápasila s
hnisavou angínou.


TÉMATA:
ZDRAVÍ