bd74b8bfa1c0d-obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

„Když jsme se poznali, byl neuvěřitelně schopný. Už v mladém věku měl vlastní firmu, vydělával slušné peníze a působil klidně, sebevědomě a že ho nic nemůže rozházet. Byla jsem na něj pyšná a cítila jsem se vedle něj v bezpečí. Měla jsem pocit, že zvládne cokoliv a zajistit rodinu je pro něj hračka,“ vzpomíná Petra.

Jejich vztah byl podle ní založený na obdivu i vzájemném respektu. Petra pracovala, ale spíš pro zábavu a jen na částečný úvazek a přiznává, že právě manželova stabilita pro ni byla důležitým pilířem. Věděla, že když se něco pokazí, on to vyřeší. Jenže potom se všechno změnilo. Nejdřív se ve firmě začaly objevovat menší problémy, potom bylo několik větších zakázek, které nevyšly, a nakonec následoval úplný krach. Petra sledovala, jak se její manžel i život mění před očima.

„Najednou to nebyl ten muž, který měl všechno pod kontrolou. Byl unavený, podrážděný, uzavřený do sebe. Snažil se firmu všemožně zachránit, ale nešlo to, a ještě ke všemu se zadlužil. A když musel firmu definitivně zabalit, bylo to, jako by ztratil kus sebe,“ říká.

Po nějaké době si Petřin manžel našel manuální práci, protože se zařekl, že podnikat už nikdy nechce. Dělá dlouhé hodiny, vydělá méně než dřív a domů se vrací fyzicky vyčerpaný. Petra ví, že se snaží, ale přiznává, že se její pohled na manžela změnil. „Já vím, že to zní hrozně a povrchně, ale nemůžu si pomoct. Dřív jsem k němu vzhlížela, obdivovala ho. Teď ho vidím, jak přijde domů unavený, špinavý, bez energie, že si nemůžeme dovolit stejné věci jako dřív… A ten obdiv z mojí strany tam prostě není. Já ale potřebuju k muži, kterého mám vedle sebe, vzhlížet,“ přiznává.

Podle ní nejde jen o peníze, ale o celkový pocit jistoty a energie, kterou její manžel dřív vyzařoval. „Pořád je hodný, snaží se, pomáhá. Ale já se vedle něj necítím stejně. Jako by moje city mizely,“ říká Petra.

Intimita mezi nimi postupně ochladla. Petra přiznává, že ji manžel už nepřitahuje jako dřív, což se snaží do jisté míry skrývat, ale dlouhodobě to podle ní nejde. „Pořád doufám, že se z toho nějak dostane, že zase najde sám sebe. Ale zároveň se bojím, že už ho nikdy neuvidím tak, jako dřív. A bez toho obdivu nevím, jestli ho dokážu dál milovat. Zároveň nechci být ženská, která se v horších chvílích otočí ke svému muži zády,“ uzavírá Petra.

K článku se vyjádřila koučka a lektorka Romana Prokopová:

V životě procházíme různými změnami a v rámci partnerského vztahu není vždycky snadné je přijmout. Petřin manžel byl dříve úspěšný a zajišťoval Petře jistotu a stabilitu, Petra jej obdivovala a vzhlížela k němu, ale nyní se okolnosti změnily, což klade na oba partnery nové nároky. 

Tento příběh má několik rovin. Protože opravdu nejde jen o peníze. Petra uvádí, že pro ni byla důležitá především jistota a bezpečí, které jí dříve její manžel poskytoval. To nyní necítí a je pochopitelné, že pro ni ztráta těchto pocitů může být velmi náročná. 

Situace je určitě velmi těžká i pro Petřina manžela. Prošel velkou životní zkouškou, přišel o své podnikání, o finanční stabilitu a zřejmě i o kus své identity. Petra píše, že doufá, že se z toho manžel nějak dostane. Je však možné, že v rámci tak velké a stresující změny bude manžel potřebovat podporu blízkých nebo pomoc odborníka. 

Ráda bych nabídla otázku, jestli je problém opravdu jen ve ztrátě předchozího životního stylu. Petra zmiňuje, že na manželovi obdivovala jeho sebevědomí, energii a schopnost zvládat náročné situace. Nabízí se proto zamyšlení, zda skutečně ztratila obdiv k muži, který dnes pracuje manuálně, nebo spíše k muži, který po těžké životní zkoušce ztratil část své životní energie, jistotu a nyní se doma chová jinak. 

Pokud jde o snížení životního standardu, tak je to realita, kterou během života zažije mnoho párů. Nepříjemná situace sama o sobě ale nemusí být tím, co vztah ohrozí nejvíc. Podstatné je, zda jsou oba partneři ochotni hledat společně nějaké řešení.

Důležité je o situaci mluvit, komunikovat své pocity, vzájemné potřeby a očekávání. Protože možná tak, jak se cítí zraněná Petra, se cítí zraněný i její muž. Bylo by dobré si ujasnit, co pro sebe i pro druhého mohou nyní udělat a co mohou změnit. Ať už v chování, nebo v realitě samotné.

7085cde2ae585-obrazek.jpgRomana Prokopová je koučka a lektorka zaměřující se na chytrou práci se stresem a prevenci vyhoření.

Ve své práci propojuje poznatky o fungování stresu a emocí s praktickým pohledem na každodenní život a mezilidské vztahy.

Má více než 600 hodin individuální praxe s klienty a vede workshopy a přednášky pro veřejnost i firmy. V minulosti působila také jako právnička, díky čemuž dobře rozumí životním situacím spojeným se stresem a velkou odpovědností.
Je členkou EMCC (Evropské rady pro mentoring a koučink), absolvovala akreditovaný koučovací výcvik, kurz krizové intervence a další odborné vzdělávání zaměřené na práci se stresem a emocemi.

Více informací najdete na www.romanaprokopova.cz.

Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.