Pokud se v textech o sourozencích Čapkových vzpomíná jejich maminka, většinou se zdůrazňuje, jak nepokrytě preferovala nejmladšího syna Karla a jak tím obě starší děti trpěly. Dozvídáme se to především ze vzpomínkové knihy její dcery Heleny Čapkové a také z pera Heleny Koželuhové, Čapkovy neteře. No něco pravdy na tom nejspíš bude, i když otázkou je, zda nejsou tato hodnocení příliš subjektivní...

Někdy máme na základě nějaké informace tendenci na člověka pohlížet černobíle. Určitě se vám to také občas stává. Jenže ono to mnohdy není tak jednoznačné, jak by se zdálo…

Více než rok se snažil MUDr. Antonín Čapek získat půvabnou, o jedenáct let mladší Boženku Novotnou (1866-1924). Narážel především na nesouhlas jejího otce.

Božena ČapkováKarlu Novotnému, koňskému handlíři a obchodníku s obilím se ani lékař (!) nezamlouval jako vhodná partie pro jeho jedinou dcerunku. Právě přikupoval mlýn a doufal, že se objeví ženich „z oboru“, kterému by v budoucnu mohl předat živnost. Jenže doktor Čapek se nemínil vzdát, získal na svou stranu budoucí tchyni a zhatil tak tchánovy plány.

Manželé Čapkovi byli rozdílných povah. Doktor Čapek byl veselý, bodrý venkovský člověk, který si nehrál na žádného intelektuála. Naproti tomu jeho mladinká žena byla půvabná, křehká a nesmírně citlivá. Měla intelektuální sklony – uměla německy, milovala literaturu, hrála na klavír.

První dítě - dcera Helena – se narodila manželům v Hronově, v domě jejích rodičů. Tam se narodil o rok později i Helenin bratr Josef. Normálně ale bydleli Čapkovi v Malých Svatoňovicích, kde měl doktor Čapek ordinaci a kde přišel na svět i nejmladší Karel.

A proč poslal svou ženu rodit k jejím rodičům? Měl k tomu dobrý důvod. Před porodem totiž vypukla ve Svatoňovicích jakási epidemie, a protože byl jako jediný lékař široko daleko v každodenním styku s nemocnými, oprávněně se obával o zdraví své ženy i ještě nenarozeného dítěte. Myslel to jistě dobře. Porod domluvil s hronovským kolegou. Navíc nic nenasvědčovalo tomu, že by se mohly vyskytnout problémy. Jenže porod čtyřkilové holčičky byl natolik komplikovaný, že se dvacetiletá maminka, prvorodička, z traumatu dlouho nemohla vzpamatovat. A tady prý začaly duševní problémy mladé paní Čapkové. Ještěže měla velkou oporu ve své mamince. Babička Helena Novotná jí s dětmi, které velice milovala, obětavě pomáhala a bydlela vlastně pak u Čapkových až do své smrti.

V roce 1890, půl roku po Karlově narození, se rodina přestěhovala do nového domu v Úpici. Pan Čapek byl nesmírně činorodý člověk. V novém působišti se stal spoluzakladatelem úpického muzea, předsedou řemeslnické besedy, členem městského zastupitelstva i okresní školní rady. Zároveň se však snažil být dobrým otcem, i když později zejména syny držel zkrátka a nebyl příliš nadšený z jejich umělecké budoucnosti.

V Úpici se začali manželé zajímat o podkrkonošský folklór. Doktor získával při svých návštěvách u pacientů nejrůznější předměty, které pak byly vystaveny v malém muzeu na náměstí. Jeho ženu zase začala zajímat podkrkonošská lidová slovesnost.

rodina

Rodinné foto – manželé Čapkovi, jejich tři děti a babička Helena Novotná

Kromě pověstí, pohádek, pověr a říkadel sbírala paní Čapková zejména lidové písně, k nimž pak hudební doprovod zaznamenal úpický učitel Karel Kořízek. Krasopisně sepsanou a svázanou knihu poslala paní Čapková na Národopisnou výstavu, která se konala v Praze v roce 1895. A měla úspěch! Získala čestný diplom a bronzovou medaili, které měla doma zarámovány. A děti se dmuly pýchou, jakou to mají slavnou maminku. Spolu s Karlem Kořízkem se v roce 1907 zapojila i do další sběratelské akce nazvané Lidová píseň v Rakousku.

Jak už víme, od prvního porodu nebyla na tom paní Čapková zdravotně nejlépe, i když jí to příliš nevěřili. Trpěla depresemi, které se stupňovaly, když se rodina už bez dcery Heleny, která byla provdaná v Brně, přestěhovala v roce 1907 do Prahy. Když se po vzniku republiky stal pan Čapek lázeňským lékařem ve slovenských Trenčianských Teplicích, zdravotních problémů přibývalo. Svou roli hrál i stesk po už dospělých dětech, hlavně po Karlovi, kterého se přes jeho protesty snažila chránit i v dospělém věku. Život na Slovensku paní doktorovou neuspokojoval, připadal jí nezajímavý a nudný, necítila se tu šťastná.

Zemřela po návratu do Prahy ve věku 58 let podle některých pramenů snad na předávkování léky, které hojně užívala. Léky brát musela! Na konci života se totiž k psychickým problémům a chronické nespavosti přidaly i kruté bolesti díky kloubovému revmatismu.

 

Zdroj foto: Archiv Muzea bratří Čapků, Malé Svatoňovice

http://muzeum-bratri-capku.g6.cz/

http://www.malesvatonovice.cz/muzeum/

 

Na našem webu se si také dříve mohli přečíst:

      

Reklama