Pokud se v textech o sourozencích Čapkových vzpomíná jejich maminka, většinou se zdůrazňuje, jak nepokrytě preferovala nejmladšího syna Karla a jak tím obě starší děti trpěly. Dozvídáme se to především ze vzpomínkové knihy její dcery Heleny Čapkové a také z pera Heleny Koželuhové, Čapkovy neteře. No něco pravdy na tom nejspíš bude, i když otázkou je, zda nejsou tato hodnocení příliš subjektivní...
Někdy máme na základě nějaké informace tendenci na člověka pohlížet černobíle. Určitě se vám to také občas stává. Jenže ono to mnohdy není tak jednoznačné, jak by se zdálo…
Více než rok se snažil MUDr. Antonín Čapek získat půvabnou, o jedenáct let mladší Boženku Novotnou (1866-1924). Narážel především na nesouhlas jejího otce.
Karlu Novotnému, koňskému handlíři a obchodníku s obilím se ani lékař (!) nezamlouval jako vhodná partie pro jeho jedinou dcerunku. Právě přikupoval mlýn a doufal, že se objeví ženich „z oboru“, kterému by v budoucnu mohl předat živnost. Jenže doktor Čapek se nemínil vzdát, získal na svou stranu budoucí tchyni a zhatil tak tchánovy plány.
Manželé Čapkovi byli rozdílných povah. Doktor Čapek byl veselý, bodrý venkovský člověk, který si nehrál na žádného intelektuála. Naproti tomu jeho mladinká žena byla půvabná, křehká a nesmírně citlivá. Měla intelektuální sklony – uměla německy, milovala literaturu, hrála na klavír.
První dítě - dcera Helena – se narodila manželům v Hronově, v domě jejích rodičů. Tam se narodil o rok později i Helenin bratr Josef. Normálně ale bydleli Čapkovi v Malých Svatoňovicích, kde měl doktor Čapek ordinaci a kde přišel na svět i nejmladší Karel.
A proč poslal svou ženu rodit k jejím rodičům? Měl k tomu dobrý důvod. Před porodem totiž vypukla ve Svatoňovicích jakási epidemie, a protože byl jako jediný lékař široko daleko v každodenním styku s nemocnými, oprávněně se obával o zdraví své ženy i ještě nenarozeného dítěte. Myslel to jistě dobře. Porod domluvil s hronovským kolegou. Navíc nic nenasvědčovalo tomu, že by se mohly vyskytnout problémy. Jenže porod čtyřkilové holčičky byl natolik komplikovaný, že se dvacetiletá maminka, prvorodička, z traumatu dlouho nemohla vzpamatovat. A tady prý začaly duševní problémy mladé paní Čapkové. Ještěže měla velkou oporu ve své mamince. Babička Helena Novotná jí s dětmi, které velice milovala, obětavě pomáhala a bydlela vlastně pak u Čapkových až do své smrti.
V roce 1890, půl roku po Karlově narození, se rodina přestěhovala do nového domu v Úpici. Pan Čapek byl nesmírně činorodý člověk. V novém působišti se stal spoluzakladatelem úpického muzea, předsedou řemeslnické besedy, členem městského zastupitelstva i okresní školní rady. Zároveň se však snažil být dobrým otcem, i když později zejména syny držel zkrátka a nebyl příliš nadšený z jejich umělecké budoucnosti.
V Úpici se začali manželé zajímat o podkrkonošský folklór. Doktor získával při svých návštěvách u pacientů nejrůznější předměty, které pak byly vystaveny v malém muzeu na náměstí. Jeho ženu zase začala zajímat podkrkonošská lidová slovesnost.
Rodinné foto – manželé Čapkovi, jejich tři děti a babička Helena Novotná
Kromě pověstí, pohádek, pověr a říkadel sbírala paní Čapková zejména lidové písně, k nimž pak hudební doprovod zaznamenal úpický učitel Karel Kořízek. Krasopisně sepsanou a svázanou knihu poslala paní Čapková na Národopisnou výstavu, která se konala v Praze v roce 1895. A měla úspěch! Získala čestný diplom a bronzovou medaili, které měla doma zarámovány. A děti se dmuly pýchou, jakou to mají slavnou maminku. Spolu s Karlem Kořízkem se v roce 1907 zapojila i do další sběratelské akce nazvané Lidová píseň v Rakousku.
Jak už víme, od prvního porodu nebyla na tom paní Čapková zdravotně nejlépe, i když jí to příliš nevěřili. Trpěla depresemi, které se stupňovaly, když se rodina už bez dcery Heleny, která byla provdaná v Brně, přestěhovala v roce 1907 do Prahy. Když se po vzniku republiky stal pan Čapek lázeňským lékařem ve slovenských Trenčianských Teplicích, zdravotních problémů přibývalo. Svou roli hrál i stesk po už dospělých dětech, hlavně po Karlovi, kterého se přes jeho protesty snažila chránit i v dospělém věku. Život na Slovensku paní doktorovou neuspokojoval, připadal jí nezajímavý a nudný, necítila se tu šťastná.
Zemřela po návratu do Prahy ve věku 58 let podle některých pramenů snad na předávkování léky, které hojně užívala. Léky brát musela! Na konci života se totiž k psychickým problémům a chronické nespavosti přidaly i kruté bolesti díky kloubovému revmatismu.
Zdroj foto: Archiv Muzea bratří Čapků, Malé Svatoňovice
http://muzeum-bratri-capku.g6.cz/
http://www.malesvatonovice.cz/muzeum/
|
Na našem webu se si také dříve mohli přečíst: |
|---|
Nový komentář
Komentáře
Pěkný a zajímavý článek
Jana Ládyová — #14
gerda — #13 Ale já s tím v podstatě souhlasím, Heleninu knihu znám - a děkuji i za citace. Paní Čapková měla do ideální maminky opravdu daleko...
Jen jsem chtěla ukázat, že měla i jiné kvality, o kterých se tolik nepíše.
A díky za komenty, od toho tu ta diskuse je...
Jana Ládyová — #8 Kadla — #10Je to marný, já jsem tu knížku poctivě četla a zamýšlela se, ale i kdybych chtěla být velkorysá jako hrom, paní Čapková z toho dobře nevychází. Místo výstupů a truců měla dělat něco rozumnějšího, však jí přijela vynadat i její vlastní matka, když místo chystání narozenin pana Čapka vymýšlela jakési "nutné" práce. Nervnost po ní Karel bohužel asi zdědil, Josef byl méně intelektuální, hůř se učil, ale k životu se měl víc. Ale stejně špatně skončil - on, i bratr Karel. Ten ke své přecitlivělosti "vyfasoval" i Bechtěreva, s čímž byly spojené komplikace v jeho intimním životě. Válku odnesli oba.
Jana Ládyová — #9 vypadlo mi by - když by byl doktor Čapek...
Jana Ládyová — #8Úplně jste mi teď připomněla fiktivní postavu první manželky Jana Borna z Neffových Sňatků z rozumu... Ona ta touha po romantice asi byla jakýmsi únikem z nudy nebo šedi života. Máte pravdu, že dnes by se možná uplatnila v nějaké kreativní profesi... a asi by byla o hodně spokojenější.
Jana Ládyová — #8A ještě drobnost - stále přemýšlím nad tím, že mohlo být třeba všechno jinak, když byl doktor Čapek u prvního porodu. Muselo to být pro ni šokující, navíc když ten nejbližší nebyl na blízku.
Ale to jsme opět v rovině kdyby...
gerda — #1 Kadla — #3 gerda — #6 Ano - slečna Novotná nebyla určitě děvče do nepohody, jakou by potřeboval vesnický lékař, který byl denně ve styku s krví nebo těžkými úrazy.
Ona byla asi hodně romantická a romantiku si s doktorem neužila, neměl na ni čas. Předtím prý byla tajně zamilovaná do hronovského poučitele, ale nakonec na radu maminky (ta by se k doktorovi hodila líp) i přes nesouhlas otce kývla na svatbu s Čapkem. Vdávala se v 18 a i podle slov vůči ní jinak kritické dcery Heleny (neříkám, že neoprávněně) byla jako mladá velmi krásná. Takže pan Čapek se prostě zamiloval, ona asi také...
Když jsem tu psala o O. Scheinpflugové (Jen ne cikánku nebo herečku, viz níže) a moc jsem o ní nevěděla, tak jsem ji taky viděla dost černobíle, že brání sňatku Karla s Olgou. Jenže Karel se oženil až v roce 1935 a maminka zemřela už roku 1924. Takže jedinou brzdou asi nebyla... Ono je to dost složité hodnotit, když každý se na to dívá jinak...
Mimochodem všichni se shodují na to, že i přes maminčino rozmazlování Karel rozmazlený nebyl, vyrostl z něj plachý a skromný člověk. A měl pak hezký vztah k oběma starším sourozencům.
Myslím, že byla paní Čapková v životě dost nešťastná, nespokojená, nepochopená, měla pocit, že by toho mohla dokázat víc, než ukázala, a rodina ji zjevně svazovala. A když se přidaly deprese...
Dnes by byla možná spisovatelka nebo aspoň redaktorka.
Zajímavý článek, díky.
Kadla — #3Však měl kam utíkat, mohl být z domu kvůli práci...nemůžu si pomoct, měl si vybírat jinak. A hlavně, měl mít zdravou a silnou nevěstu, co by mu byla oporou. No, jak píšeš - protiklady...vzal si křehkou slečnu.
S. 125 knihy Moji milí bratři.
"Tehdy ovšem jsme ještě nevěděli, že hysterie je něco jako pohádkový drak, kterému vyrůstá sedm hlav z jednoho těla; poznali jsme jen, že stačí nevinné slůvku a už tu jsou křeče, pláč, zmítání se na zemi, obviňování z nelásky, ta věčná nemocná vzpoura -...... Proto říkávala, když jsme se konečně vraceli domů celí zmazaní a naše šaty páchly zdravou vůní dětské špíny: "Vy jste strašné, strašné děti! Nejradši bych od vás utekla do celého světa, nic vám na mně nezáleží...."
Už se stalo, ale kdyby to šlo vrátit, nemyslím si, že by si ji znovu vyvolil - tohle většina maminek dětem nedělá a neříká.
tyto životopisné články mám nejraději
Krásné čtení
gerda — #1Nojo, to tak bývá, že protiklad přitahuje. Mě by zajímalo, jestli ji vydržel tak milovat i později... Páč si myslím, že mu nutně musela začít jít na nervy...
Knihy Moji milí bratři i Čapci od Šulcové zaujímají v naší knihovně čestné místo. První jsem četla několikrát a vždycky jsem litovala Helenu, která - přestože byla prvnorozená - vyrůstala jakoby ve stínu Ička. Ani ten Josef nebyl tolik milovaný. Učit se moc nechtěl, divně maloval - co s ním? Už jenom ta divná jména, která z původních hezkých jejich maminka vytvořila - Peča....Iček....
Jani, paní Čapkové se hezky zastáváš a určitě měla i své dobré stránky. Ale k dceři se hezky nechovala, to je jisté. Já nikdy nepochopila, co k té (podle mě) nervově labilní osobě táhlo tak životamilovného chlapa? Celý život snášet stesky, výčitky, požadavky...Ještěže tu byla rozumná babička, která stála oběma nohama na zemi.