Bourali jsme na D 1

bouracka

Dálnice D1 je asi prokletá. Není snad den, kdy by se na ní nestala nějaká nehoda. Jela jsem po ní už nesčetněkrát a vždycky s obrovským respektem. A zatím jsem měla štěstí, že jsem cestu po ní absolvovala bez újmy. Až do osudného dne, kdy jsme se s Radkem vraceli z reportáže na Moravě.

Cestou domů jsme se stavili u vinaře pro pár lahvinek dobrého vína a nasytili své vyhládlé žaludky vydatným obědem. Když jsme nastupovali do auta, Radek prohlásil: „Nic mi nebylo a je mi líp.“ Souhlasila jsem.

Ani jeden z nás netušil, jak se tahle věta za pár minut stane ironií. V teplíčku auta jsme se bavili o Radkových adrenalinových výpravách, já obdivně hltala každou jeho větu a nepřestávala žasnout, co všechno dokázal zvládnout, jak vysoko se vyšplhal, jak hluboko se ponořil, v jakých mrazech přespal, aniž by mu cokoliv umrzlo. Hovor plynul, cesta příjemně utíkala a sněžení houstlo.

Minuli jsme Velké Meziříčí, a v tom se to stalo.bouracka

V dálce se přes cestu „lámal“ kamion. Vypadal paradoxně jako nějaká dětská hračka, před ním se zoufale roztočilo černé auto ve snaze zabránit nárazu. Sledovat to z uctivé, bezpečné vzdálenosti, působilo to jako nějaký bizarní balet na ledě. Ale ne když se do toho bezmocně řítíte jako my.  „Já to neubrzdííím,“ řekl kupodivu klidně Radek a křečovitě držel volant neovladatelného vozu. 

bouracka

Srážka byla nevyhnutelná, jen jsme nevěděli, o koho se zastavíme. Jestli o černé auto, nebo až o kamion. Tělo se mi křečovitě sevřelo a čekala jsem náraz. Křáp, vybuchly airbagy a v autě bylo jako v plynové komoře. „Není ti nic?“ byla první Radkova starost. Ne, byla jsem v pořádku. Ale zápach „plynu“ a prach z airbagů mě vyhnal z auta. Co když to bouchne, blesklo mi hlavou (to mám asi z akčních filmů), a přeskočila jsem svodidla. Příšerně jsem se klepala. Celé tělo mi vibrovalo šokem a zimou. Nedalo se to ovládnout.

Za námi do sebe postupně křachala auta, lítaly plasty z nárazníků a reflektorů. Děs. Spoušť. Silnice byla jeden led pokrytá tenkou vrstvou sněhu. Lidé postupně vyskakovali z aut a zjišťovali škody.

My také. Z reportáže jsem měla foťák, takže jsem to částečně zdokumentovala. Takhle dopadlo Radkovo auto.

bouracka

bouracka

Netrvalo dlouho, přijeli policajti, hasiči a záchranka. Ta naštěstí nebyla potřeba. I když to byla hrůzně vypadající hromadná havárie, nikomu se vůbec nic nestalo.

Asi při nás stál nějaký hodně aktivní anděl strážný.

Už jste někdy bourali? Jaké z toho máte zážitky? Bojíte se dálnice D1?

TÉMATA:
DOMA