Bourali jsme na D 1
Dálnice D1 je asi prokletá. Není snad den, kdy by se na ní nestala nějaká nehoda. Jela jsem po ní už nesčetněkrát a vždycky s obrovským respektem. A zatím jsem měla štěstí, že jsem cestu po ní absolvovala bez újmy. Až do osudného dne, kdy jsme se s Radkem vraceli z reportáže na Moravě.
Cestou domů jsme se stavili u vinaře pro pár lahvinek dobrého vína a nasytili své vyhládlé žaludky vydatným obědem. Když jsme nastupovali do auta, Radek prohlásil: „Nic mi nebylo a je mi líp.“ Souhlasila jsem.
Ani jeden z nás netušil, jak se tahle věta za pár minut stane ironií. V teplíčku auta jsme se bavili o Radkových adrenalinových výpravách, já obdivně hltala každou jeho větu a nepřestávala žasnout, co všechno dokázal zvládnout, jak vysoko se vyšplhal, jak hluboko se ponořil, v jakých mrazech přespal, aniž by mu cokoliv umrzlo. Hovor plynul, cesta příjemně utíkala a sněžení houstlo.
Minuli jsme Velké Meziříčí, a v tom se to stalo.
V dálce se přes cestu „lámal“ kamion. Vypadal paradoxně jako nějaká dětská hračka, před ním se zoufale roztočilo černé auto ve snaze zabránit nárazu. Sledovat to z uctivé, bezpečné vzdálenosti, působilo to jako nějaký bizarní balet na ledě. Ale ne když se do toho bezmocně řítíte jako my. „Já to neubrzdííím,“ řekl kupodivu klidně Radek a křečovitě držel volant neovladatelného vozu.
Srážka byla nevyhnutelná, jen jsme nevěděli, o koho se zastavíme. Jestli o černé auto, nebo až o kamion. Tělo se mi křečovitě sevřelo a čekala jsem náraz. Křáp, vybuchly airbagy a v autě bylo jako v plynové komoře. „Není ti nic?“ byla první Radkova starost. Ne, byla jsem v pořádku. Ale zápach „plynu“ a prach z airbagů mě vyhnal z auta. Co když to bouchne, blesklo mi hlavou (to mám asi z akčních filmů), a přeskočila jsem svodidla. Příšerně jsem se klepala. Celé tělo mi vibrovalo šokem a zimou. Nedalo se to ovládnout.
Za námi do sebe postupně křachala auta, lítaly plasty z nárazníků a reflektorů. Děs. Spoušť. Silnice byla jeden led pokrytá tenkou vrstvou sněhu. Lidé postupně vyskakovali z aut a zjišťovali škody.
My také. Z reportáže jsem měla foťák, takže jsem to částečně zdokumentovala. Takhle dopadlo Radkovo auto.
Netrvalo dlouho, přijeli policajti, hasiči a záchranka. Ta naštěstí nebyla potřeba. I když to byla hrůzně vypadající hromadná havárie, nikomu se vůbec nic nestalo.
Asi při nás stál nějaký hodně aktivní anděl strážný.
Už jste někdy bourali? Jaké z toho máte zážitky? Bojíte se dálnice D1?
Nový komentář
Komentáře
mio — #49 zdravou lesní,jak mi říkal táta
kdo je cool, má dermacool
enka1 — #48 taky máš takovou tu zdravou barvičku na líčkách? vítej do mých řad
ať žije make-up!
mio — #47 já mám takovou barvu normálka i když svítí sluníčko, tak se nevytahuj
sancta simplicité
Eva_Fl — #46 tý jo, tady to zmodralo a já taky, heč
enka1 — #44 jsem proste jeste zajda.






Eva_Fl — #41 tak jsi o rok a dva dny mladší, ty hůdě
Eva_Fl — #41 Krása
peetrax — #30
Diky. Asi tak.
enka1 — #35 VON mi rika Eviku a jsme stastni. Nebo mi rika, ze jsem jeho holcicka. Prestoze mi nedavno bylo 53 let.




VON je nejbajecnejsi clovek, kteryho jsem poznala. Jen tak mimochodem. Kdybych o nem psala jak o L, nevite. Kdyz napisu VON, vite. VON vi, ze mu rikam VON. Ale rkla jsem mu to az letos. Kdyz jsem zacala tohle pouzivat, manzelum se tady rikalo hromadne
. Muj
. Presto, ze nektery od toho svyho
dostalavaly pres drzku. Ja od VONa dostavam VSECHNO. Vsechno krasny. A jestli s tim mate problem, je to vas problem, ne muj.
peetrax — #38 To ve mně vyvolává asociaci přítula=úchyla,
mio — #33 ano ano, přítula či přítul...
molinka — #31 Milá zlatá, mít tak tvoje starosti... důležitý, jak se k sobě chovají a jak jsou spolu spokojení...
enka1 — #35
molinka — #32 Ale já to myslím v dobrém.Taky se mi VON docela líbí A třeba jí on říká - moje VONA a jsou spokojení a šťastní a VO tom to je.
Asi před 12 lety jsme se vraceli s bráchama z Rakouska a jeli jsme k otci a zhruba 500 metrů před dědinou nám vběhla do silnice velká srnka. Byl to náraz jako prase zrovna do zadních dveří vlevo, kde jsem seděla já. Jelikož se to stalo v předvečer Štědrého dne a já před tím zhlédla v TV film ubrečenej film o sobíkovi, tak pak ten pohled na její umírající oči, to teda na mě (cíťu) bylo moc. Za hlasitého breku jsem došla až k baráku sama pěšky a měla jsem skoro zkažené vánoce. Brácha úplně, ale ten kvůli promáčklému boku tehdy nového auta..
To byla prozatím jediná kolize, kterou jsem zažila a stačila.
molinka — #13 a mně se to zas právě líbí, je to evovské a originální
peetrax — #30 nebo přítula
enka1 — #14 prej Vladimír Orakar Nalezený
tak to se ti povedlo, to by asi pan Vladimír Otakar Nalezený koukal, jak se o něm bavíme 

peetrax — #30 jo, manža nebo mangel vypadá divně, to souhlasím.... stačilo by normálně napsat manžel... ale mluvit o svém muži jako VON, je úchylný, vyvolává to ve mě pocit, že si svého muže nevaží. jak by asi bylo tobě, kdyby tvůj mažel o tobě před vašimi přáteli mluvil jako "VONA mi to udělá, VONA to zařídí" apod..???
aspoň, kdyby tam nebylo to vééé na začátku...
ale třeba si Eva_Fl hraje na drsňačku a myslí si, že je to děsně cool takhle se vyjadřovat