Boty na podpadku
Asi většina z nás se někdy těšila jako malá holčička, až bude mít své první
boty na opravdickém podpatku. Zkoušely jsme si boty svých maminek už od
útlého dětství, snažily se udržet rovnováhu a nerozbít si nos.
Když mi bylo 15 let, přihlásili mne rodiče do tanečních. S tím nezbytně
přišel problém s novými botami na tanec. V OD Máj, na Poříčí v Praze, jsme
objevili úžasné páskové bílé lakovky jako sen na podpatku cca 5,5 cm. Sedělo
mí číslo 36 a noha v nich vypadala jako noha Popelky.
Obula jsem si je. A máma mi řekla, ať se zkusím projít. Chtěla jsem vstát,
ale neuvědomila jsem si, že pokud máte na nohou tenisky, máte o něco větší
stabilitu a těžiště těla je v ten moment úplně někde jinde.
Opřela jsem se rukama o sedátko a prudce vstala. V ten moment mne ovšem
zradily fyzikální zákony, které drze platily dál. Jak jsem prudce vstala,
podpatky udělaly své a já letěla (pochopitelně obličejem napřed) do regálu
proti mně.
Duchapřítomná matka mne naštěstí chytila včas, takže jsem nešla do prvních
tanečních s obtiskem regálu na boty v obličeji, ale i přes tvrdý trénink
doma, jsem (minimálně první lekci) v tanečních chodila jako kachna ...
Moje malá dcerka (nyní 9 let) má své střevíčky na podpatcích. Zdědila je po
své babičce. Jsou stříbrné a mají vysoký potpatek. Vzhledem k tomu, jak
vypadají jsem celkem ráda, že jsou jí už teď, dokud v nich nechodí mezi lidi
a tak "trénuje" - zatím jen doma. Pokaždé, když ji vidím si vzpomenu na
sebe, takže ji nechávám trénovat, i když má nadváhu a vybírá si k těm botám
tak nemožné oblečení, že vypadá jak kaštan na špejlích.
Pokud máte, milé dámy, doma své malé princezny, dovolte jim prosím občas
trénovat - může se vám to jednou vyplatit.
Danulinka
Danulinko,
to je pěkné, že svoji pronceznu necháváte trénovat. Docela ráda bych ji viděla v akci. Nechcete někdy zaznamenat a poslat? "Kaštánek na špejlích", by měl určitě úspěch.
Mějte se krásně a pozdravujte princezničku.
Nový komentář
Komentáře
Při pohledu na podpaDek je mi mdlo
Jako dítě jsem sice pilně "trénovala", ale dnes na podpatcích nechodím
, je to utrpení
(mám na mysli ty opravdické, vysoké podpatky). Koupila jsem si loni nádherně luxusní boty s deseticentimetrovými podpatky, jednou jsem v nich šla do práce a zpátky jsem se belhala se zaťatýma zubama... kdepak, není nad pohodlné tenisky
no ja nevim, ja bych hlavne devitiletou holku na podpatky nepoustela z duvodu ze se chodidlo jeste vyviji, a je lepsi byt chvili nefrajerka nez zbytek zivota trpet platfusem
Podpatky se mi líbí, ale neumím v nich chodit
No nevím, zda se to dá počítat do tréninku, ale v bytě byla podnájemnice a ta nechávala své 11-ti cm "jehly" před dveřmi do svého pokoje. A každý den v nich nevycházela... a tak jako 13letá samadoma jsem do nich potají vklouzla a křundala jsem po společné předsíni - ta měla 36m2 i dost nábytku a velkou etažérku...soudný pohled jsem ovšem neměla. Nešlo mi to. Ale časem jsem našla odvahu se přiznat a máti pak vyndala vyšší staré botky a nechala mi je k dispozici.
bez podpadku ani ranu, jen trekovky mam nizsi
ale v 15 letech jsem dostala kozacky semisky na vysokych podpadcich a zima nezima jsem chodila do skoly v minisuknich....panecku poprve jsem ja koza vylezla z busu a svih sebou a to se opakovalo petkrat za sebou, vsichni ten den vedela jake jsem mela gatky..a ja se odnaucila nosit minisukne a zbytek zimy absolvovala v "bufach" (snehjulich)
Nebylo by lepší sebrat dcerušce štekle, nazout jí kecky a honit kol baráku? Pak by třeba neměla nadváhu a v těch šteklích (až na ně bude mít věk) mohla vypadala jako gazela - a ne jako kaštan na špejlích
kaštan na špejlích
no já netrénovala a na podpatcích neumím chodit dodnes