Na Borneo se Michaela Hrobská rozhodla jet především kvůli tomu, že se jí zdálo být zajímavou destinací s mnoha možnostmi. “Nalákalo nás potápění (u Bornea je ostrůvek Sipadan, o kterém se traduje, že je tam jedno z nejlepších potápění na světě, a taky že bylo!), taky možnost dát si trek v deštném pralese a vylézt na čtyřtisícovku,“ říká.

Rozhodli se pro cestu po vlastní ose, nicméně při výletech využívali služeb tamních cestovních kanceláří. Důvodem bylo i to, že pokud na Borneu nevyužijete služeb místního průvodce, který pracuje pro tamní cestovní kancelář, prostě vás na vaše vytoužené výletní místečko nepustí. Tohle je jediná nepříjemnost, kterou během svého pobytu zažili.

Michaela absolvovala let z Prahy do Singapuru přes Amsterodam, který trval dvanáct hodin (zpáteční letenka za  21 tisíc Kč). Ze Singapuru přejeli na místní letiště do Malajsie a pak ještě letěla dvě hodiny vnitrostátní linkou na Borneo(zpáteční letenka do Singapuru 5 400 Kč). Takhle to bylo levnější než přímo ze Singapuru, protože přímá cesta by se počítala jako mezinárodní let.

Na Borneu strávili celkem osm dní a první dojem po přistání bylo horko, vlhko a kulantně řečeno specifické aroma tamního vzduchu. Při výběru ubytování částečně spoléhali na průvodce Lonely Planet a vybírali spíš dražší hotely, protože na Borneu v těch levnějších čisto rozhodně není. “Ale dalo se sehnat dobré ubytování kolem 200,- Kč na osobu na noc, šlo by to určitě i levněji, ale do toho jsme nešli,“ dodává Michaela. Města na Borneu se liší od těch našich, jsou dost zanedbaná a špinavá, běžně na ulicích potkáte krysy a šváby. Úklid tamní obyvatelé prý příliš neřeší, nicméně jsou velmi přátelští a ochotní. Pro domluvu s nimi vám postačí trocha dobré vůle a základy angličtiny.

Michaela se chtěla hlavně seznámit s tamní exotickou přírodou. Navštívili proto malajskou část Sabah a jakožto vášniví potápěči nemohli vynechat potápění u Sipadanu. „Viděli jsme spoustu želv, je tam děsně pestrý podmořský život, spousta ryb a korálů. Minulý rok jsme se potápěli v Egyptě u Sinajského poloostrova, tady to bylo mnohem pestřejší jak co do množství živočišných druhů, tak co do variability korálů a celkové barevnosti. V moři byla navíc i větší viditelnost,“ vzpomíná Michaela a ještě dodává, že se jim podařilo potkat při potápění i žraloka.

Nevšední zážitek byl i trek v deštném pralese, kde se setkali s volně žijícími orangutany. Nicméně se doslova na vlastní kůži setkali i s jinými (a velmi nepříjemnými) zvířecími obyvateli tamního pralesa, a to pijavicemi. "Těm jde tamní vlhko k duhu a vytrvale útočily na naše nohy. Mně se dokonce jedna přisála za ucho, což je sice nechutná představa, ale vůbec to nebolí.“ Užili si i dvoudenní výstup na nejvyšší horu Bornea - Kinabalu (cca 4 100 m) s nočním výstupem na vrchol. Spali v chatě v nadmořské výšce přes 3 000 metrů, vstali ve dvě ráno a s baterkami v rukou se vydali na vrchol. „To byla prostě nádhera, nahoře děsná zima kolem nuly, vylezli jsme nahoru přesně v době, kdy okolo šesté hodiny vycházelo sluníčko,“ nadšeně vykládá Michaela, která pracuje jako právnička v jedné velké firmě.

Vodu pili jen balenou, ale jinak se nebáli vyzkoušet domorodou kuchyni, a to jak na trhu, tak i na ulici. A obešlo se to bez jakýchkoli nepříjemných následků. Míše zachutnaly třeba místní sladké placky. „Hodně tam dělali smažené nudle se zeleninou a vejci, ty byly vždy a všude, k snídani, obědu i k večeři. Pro vegetariány většinou umí připravit velmi chutně a zajímavě zeleninu. Ovšem kamarád, co jsem tam s ním byla, tvrdil, že třeba v Thajsku to je mnohem pestřejší.“ Masožrouti si přijdou prý také na své, ale Míša coby vegetariánka se o své porce dělila s místními žebrajícími varany a ještěrkami. Prý jim také moc chutnalo…  

Reklama