Všem těm, kteří by si snad mohli myslet, že společnosti současné doby vládne lhostejnost a spíše takoví z předešlého případu, musím minimálně svou páteční zkušeností říci, že tomu tak možná skutečně není. Na vlastní oči jsem se zase jednou přesvědčila, že dobrý člověk žije!

A víte co? ...NE JEDEN!

BORCI DNE

V pátek bylo před Velikonocemi a já jsem musela hned letět nakoupit, abych se mohla věnovat přípravám. Mimo jiné jsem se stavovala u známých, kde mají starou babičku, které pořídili internet. Něco jsem jí slíbila, a tak jsem jim to vezla. Po cestě zpátky se míjí několik přechodů na dvouproudé silnici.

Jela nás mezi semafory kolona.

Paní s chlapečkem ještě rychle dokončovala přecházení, když už nám naskočila zelená, ale popojížděli jsme k ní pomalu. To dítko ale najednou zajelo nožkou do kanálu. Takový ten hranatý to byl a „šprušle“ v něm byly trochu deformované.  Paní rychle klekla a snažila se chlapečka vyprostit. Ten křičel a noha a ne ne se vyvléknout. Člověk se diví, jak to jde tam, a pak to nejde zpátky.

Zastavili jsme a vystoupili.

Problém byl, že kanál se nacházel přesně uprostřed a zelenou měli i protijedoucí.

Naprosto nic se ale nemuselo v tu chvíli nikomu vysvětlovat. Dva řidiči, každý z jedné strany zablokovali napříč auty jízdní pruhy tak, aby vzniklo místo, jakási bezpečná zóna a minimálně asi osm lidí, včetně chodců, jsme se pokoušeli dítě vyprostit. To pochopitelně řvalo.

Aby ne, mohlo mu být slabě přes tři roky.

Nešlo to.

Nějaká paní se nabídla, že zavolá 112. Pak přišel pán z jednoho z aut, ve kterém měl celou rodinu, a vyhodnotil, že bude dobře vyndat to víko i s dítkem a odnést stranou. Nabídl se další, snad teprve dvacetiletý kluk z vytuněného Opla.

Zatímco my ostatní jsme se snažili uklidnit chlapce, oni opatrně pracovali na nadzvednutí víka tak, aby co nejméně kroutili dětskou nožkou.

Nakonec se to povedlo a dítko i kanálem na noze odnesli stranou.

V tuhle chvíli mohli všichni objet díru a odjet. Jenže ne. Nikdo neodjel. Naopak. Někteří se vrátili pro věci té paní a malé, dětské letadélko, a pak jsme hromadně čekali, až přijede pomoc.

Přijela městská policie.

Velice rychle. Strážníci byli nesmírně příjemní. Hned se domlouvali s dispečinkem, jestli přivolat sanitku, nebo hasiče. Musím, říct, že jsme to řešili vlastně všichni hromadně, co bude nejlepší. Tak nějak lidsky i s těmi strážníky.

Nakonec jsme vyhodnotili, že pokud si neporadí přivolaní lékaři, bude muset přijet skutečně někdo, kdo tu šprušli nějak přeřízne.

Sanitka tam byla od té chvíle, když ji zavolali, ani ne za pět minut. Nožka se povedla ale vyndat dřív, než přijeli, jednomu ze strážníků.

Chlapečka i s maminkou ale stejně odvezli na RTG na Bulovku.

A komu dát dnes titul BORCE?

Přece všem!

Úplně všem, kteří přesto, že bylo před svátky a každý spěchal, přesto, že pak už vlastně mohli odjet, zůstali a pomáhali.

  • Samozřejmě i strážníkům, kteří byli skutečně nejen lidští, ale také profesionální.
  • Zasahujícím lékařům, jejichž dojezd byl excelentní!
  • A i chlapečkovi, který od chvíle, když přestal plakat, byl statečný hošík.
  • A jeho mamince, která nezpanikařila a pomáhala ho uklidnit.
  • No a samozřejmě dvěma silákům, kteří, a to fakt vypadlo až komicky, nesli dítě s kanálem na noze na trávu.

A ještě něco -  i dvacetiletý kluk ve vytuněné káře nemusí být vždycky tím, jak je obecně platný názor. Tenhle se zachoval perfektně!

P.S.: Paní Trávníčková z přechodu, slíbila jsem, že tohle napíšu jako Vaše poděkování všem lidem, kteří Vám v pátek pomáhali. Takže slib plním a ráda!

tr

Hodně štěstí Vám i Filípkovi!

Reklama