Před Velikonocemi a Vánocemi se vždy vyrojí spousta článků na téma úklid. Všude nabádají hospodyňky, aby se neudřely, aby nechaly také něco na ostatních členech rodiny a aby si uvědomily, že svět nestojí a nepadá v závislosti na uklizené domácnosti.

Já jsem ale asi na světě sama! Nesnáším totiž uklízení! Už v útlém dětství mi přišlo divné, proč si mám stlát postel, když ji večer zase rozházím, proč se musí mít nádobí třikrát denně a proč mám mít ve skříni komínky. Už vůbec jsem nechápala, proč zrovna před svátky, kdy máme prázdniny a můžeme jít s přáteli ven a v televizi je taková spousta pohádek, proč se celé dny věnují mytí prastarého porcelánu po babičce, který stejně nemá jiný účel než aby se na něj prášilo a my ho mohli před svátky umývat. Proč musí být do určitého data umytá okna a vůbec, proč musí být celý byt vygruntovaný.
Později jsem sice jakžtakž pochopila smysl toho všeho, ale uklízet mě to nenaučilo. Nenávidím ani běžný úklid, natož ten sváteční. Od chvíle, kdy jsem opustila rodné hnízdo a přestala být nucena mít v pokojíčku pořádek, to se mnou jde z kopce.
Přitom nepořádek nemám ráda – úklid mám ráda bohužel ještě o kousek méně. Když jsem začala žít ve svém bytě a situace se stávala neúnosnou, rozhodla jsem se, i přes svůj malinkatý plat, že si najmu uklízečku. Na uklízečku ale nejsou peníze vždycky, a tak mám období, kdy musím uklízet já. Za chvíli se v bytě kupí hory prádla a nádobí a přes okna není vidět. Mám jedinou zásadu – hlavně neplesnivět! Takže nádobí je sice opláchnuté, ale neumyté.

Závidím kamarádkám které si o své hnízdečko pečují, u kterých se můžete najíst ze země. Vždy, když u takové kamarádky sedím a prohlížím si její byt, přísahám si, že se polepším, že hned jak přijdu domů vyluxuji, utřu prach a umyji nádobí. Pak ale přijdu domů, sedím, koukám, kouřím a říkám si: „Fuj, to je taková spousta práce …“ a dlouho nevím, kde začít, až nezačnu nikde.

Na návštěvy se ke mně musíte hlásit, abych stihla uklidit nebo zařídit úklid. Jsem z toho nešťastná. Kdyby mi ten nepořádek alespoň byl jedno. Jedno mi ale není a přinutit se k úklidu také neumím. Někdy se mi ani nechce domů, když si uvědomím, co je tam za nepořádek.

Chtěla bych vědět, jak uklízejí ostatní. Málokoho to baví, ale většina se dokáže přinutit. Jak to dělají? Je to v pravidelnosti? Nebo v sebezapření? Nebo když to člověk v sobě nemá, tak už to nenajde?  

 

Své neuklízecí peripetie sepsala

Reklama