“Ach ti muži!" povzdychneme si často. A většina z nás si vzápětí postěžuje na jejich nepořádnost a neschopnost uklidit si po sobě jejich vlastní věci. Oblečení přes opěradlo židle, ponožky pod postelí, hrnek, zanechaný na místě, kde dopili poslední doušek… To je jen malý výčet toho, co většinu žen na mužích rozčiluje.

Někteří z nich to zkrátka mají tzv. “na háku”. Vždyť se nic tak strašného neděje, že? A nechápou, proč se tak rozčilujeme.

“Někdy mám pocit, že se zblázním,” vypráví Jitka. Nejsem zrovna uklízecí maniak, ale snažím se, abychom žili jako lidi. V nepořádku se necítím dobře. A tak zatímco já se snažím a uklízím, Petr mou práci vytrvale bojkotuje. Klidně mi botama pošlape čerstvě vytřenou podlahu, nechává po sobě špinavou vanu a cokoli mu jakkoli odpadne od ruky, tak tam zůstane ležet. Jsem z toho vzteklá a podle něj jsem jen obyčejná hysterka. Jinak si rozumíme, ale tohle jeho nepořádnictví mě dohání k šílenství. Mám pocit, že nemám nikdy hotovo. Když skončím s úklidem, můžu v podstatě hned začít znovu. Kdyby byl aspoň trochu pořádnej, tak by se mi ulevilo. Ale mám dojem, že na nějakou převýchovu je v jeho 37 letech už pozdě.”

Myslím, že většina z vás Jitku chápe. Kterou z nás by neštvalo, když si někdo takhle okázale neváží naší domácí práce, že?

A tak si sníme své tajné sny o dokonalém muži, který si po sobě myje vanu a špinavé oblečení dává tam, kam patří. Pokud mužská pořádkumilovnost nepřeroste v další úchylku, zvanou puntíčkářství, tak je vše v nejlepším pořádku.

“Občas se přistihnu při strašné myšlence. Totiž – mám chuť svého manžela zabít!” svěřuje se Pavlína. “On je chodící úklidová četa! Dezinfikátor a pořádníček na druhou! Připadám si jako věčná malá holka. Kontroluje po mě třeba i umyté nádobí. Běda, jak najde něco, co nesplňuje jeho normy. Dokáže udělat dusno z toho, že zapomenu na vaně otevřený šampon, když objeví v lednici nějakou prošlou potravinu, následuje hodinová přednáška o tom, jak jsem nemožná a nepořádná. Už jsem z toho celá vyklepaná. Připadám si jako štvanec. Neustále oblejzám byt a koukám, jestli je všechno, jak má být, protože mi to za ty jeho řeči nestojí. Ale co to je za život? On sice umí přiložit ruku k dílu, udělá v domácnosti v podstatě každou práci, ale to je mi nějak na nic. Byla bych radši, kdyby mi nepomáhal a zároveň mě nechal žít.”

Pavlína závidí Jitce jejího volnomyšlenkářského manžela a Jitka Pavlíně zas toho jejího, který si po sobě uklízí a nedělá binec.

Myslím ale, že ani jeden z těchto exemplářů není pro soužití vhodný. Nejlepší je zlatá střední cesta. Jenže všichni jsme jenom lidé a máme své klady i zápory.

A tak mě napadlo udělat takový malý průzkum mezi ženami-in. Jací jsou ti vaši muží, které máte doma? Bordeláři, puntičkáři, nebo máte to štěstí, že váš partner je jakýmsi rozumným kompromisem?

Hlasujte v anktetě a napište, jak to chodí u vás doma. Zkrátka – ulevte si. Třeba zjistíte, že na tom nejste ještě úplně nejhůř.