V mládí platila za krasavici, ovšem na miniatuře slavného Lucase Cranacha mladšího z roku 1543, jejím nejznámějším portrétu, z něhož se na nás dívá letitá vdova, její krásu hledáme marně.
Pocházela z prominentní rodiny. Narodila se ve Vigevanu v roce 1494 jako druhá dcera milánského vévody Giana Galeazza Sforzy a jeho manželky Isabely Aragonské, která byla vnučkou neapolského krále. Za Bonina otce, jenž se stal milánským vévodou v pouhých sedmi letech, vládl jeho strýc Lodovico, zvaný il Moro (dlouhá léta velký sponzor Leonarda da Vinci), který dal údajně svého bratra otrávit. I Bonin otec zemřel v mladém věku - v roce, kdy se Bona narodila. Patrně taktéž na otravu.

Boně se v Miláně dostalo patřičného vzdělání. Uměla několik jazyků, znala díla klasické římské literatury, získala základy historie, práva či teologie, byla vedena k učeným disputacím, což později velice oceňovala. Díky svému původu měla Bonina matka Isabela Aragonská dobré kontakty u evropských dvorů. Ze čtyř dětí, které porodila, jí zůstala nakonec jen Bona, není tedy divu, že ji chtěla dobře provdat. Soužití s Lodovikem nebylo zrovna ideální, a tak když se naskytla možnost Milán opustit, vybudovala si spolu s Bonou nový domov na ostrově Bari.

O tehdy krásnou a vzdělanou Bonu rozhodně zájem byl. Z několika vhodných kandidátů byl nakonec vybrán v roce 1515 ovdovělý polský král Zikmund I. Starý, bratr českého a uherského krále Vladislava Jagellonského. Svatba v zastoupení se uskutečnila v prosinci roku 1517. Další, neméně honosné svatební obřady spojené i s Boninou korunovací se konaly v Krakově na Wawelu v dubnu roku 1518. Zikmundovi bylo v té době 51, Boně 24 let. A velký věkový rozdíl byl znát. Temperamentní Bona, která se polsky naučila v krátkém čase, se chtěla nejen bavit a užívat si, ale také získat jako královna patřičné postavení a politický vliv. Konečně mohla uplatnit vše, co se v Itálii naučila.

Věděla moc dobře, že k posílení královské moci jsou důležité finance. A tak skupovala kde co, hromadila kapitál i četná území, která přinášela zisky. Posilovala nejen svou moc, ale především měla zájem zajistit finanční nezávislost jagellonského rodu. Byla si také vědoma toho, že velkým kapitálem jsou královské děti. Porodila jich celkem šest – čtyři dcery, z nichž tři se staly královnami, a dva syny. Její poslední dítě - syn Olbracht - se narodil předčasně v září 1527 po jejím pádu z koně. Zemřel ještě týž den. Bonina zranění byla tak vážná, že už nemohla mít další děti. 

Foto: Wikipedia, Lucas Cranach mladší, deset miniatur členů Jagellonské rodiny z roku 1565. Zleva v horní řadě Zikmund I. Starý, Bona Sforza, Zikmund II. August a jeho první dvě manželky Alžběta Habsburská a Barbara Radziwiłłovna; v dolní třetí manželka Zikmunda II. Augusta Kateřina Habsburská, Isabela Jagellonská, Kateřina Jagellonská, Žofie Jagellonská a Anna Jagellonská.

Tehdy si více než dřív uvědomila, že je nutné zajistit pokračování jagellonské dynastie na polském a litevském trůně. Co když její skoro o třicet let starší neustále nemocný manžel zemře? Proto musela zajistit nástupnictví svému jedinému synovi Zikmundu Augustovi. Díky intrikám a úplatkům se jí to podařilo. Zikmund byl i přes odpor části šlechty uznán litevským velkoknížetem a polským králem ještě jako dítě a Bona v případě úmrtí manžela jeho regentkou. A o to jí šlo nejvíce …

Bona Sforza se ale nestarala jen o politiku. Historie si tuto polskou královnu pamatuje jako majitelku několika desítek nádherných šatů, mecenášku polské kultury a propagátorku italské kuchyně. Nejspíš jí tehdejší polská kuchyně příliš nechutnala, a tak ji jako pravá Italka obohatila o špagety a další druhy těstovin. Díky ní se Polsku začala pěstovat do té doby neznámá rajčata, artyčoky, květák, brokolice, špenát, mrkev... Nejen na královském stole se začalo stále častěji objevovat víno místo obvyklé medoviny.

Její zásluhou se začala v Polsku obdělávat ladem ležící půda, osídlovala pustiny, budovala mosty, mlýny, pily, zvelebovala města, stavěla obranné tvrze, zakládala zahrady a skleníky. Její velkou vášní byl chov čistokrevných koní, jen ve wawelských stájích měla více než čtyřicet krásných hřebců.

Už v počátcích manželství Bona aktivně manželovi pomáhala a postupně přebírala moc do svých rukou. Žádná polská královna se takto politicky neangažovala. I proto měla tolik nepřátel v řadách polské šlechty, které by lépe vyhovoval slabý král. Dokud ale manžel žil, nikdo si na Bonu netroufl.
Situace se vyostřila po smrti manžela. Polským králem a vlastně už o několik let dříve i litevským knížetem se stal její jediný syn Zikmund August, kterému už před dvaceti lety umetala cestičku ke korunovaci. Ten si nyní rozhodně nepřál, aby se mu matka pletla do vlády. Takto se jí odměnil!

Ještě větším zklamáním pro ni bylo, když se její syn oženil se svojí tajnou milenkou krásnou Barbarou Radziwiłłovnou. Když pak Barbara zemřela pravděpodobně na rakovinu děložního hrdla, byla Bona - neprávem - podezírána, že ji otrávila.

Foto: Wikipedia, Zavraždění Bony Sforzy

Neshody se synem se stupňovaly, a tak se Bona se svými dcerami přestěhovala nejdříve do Mazovska. V roce 1556 se pak rozhodla opustit Polsko a vrátit se do své domoviny na ostrov Bari. Předtím se ale musela vzdát svého majetku v Polsku.

Konec života této polské panovnice byl více než smutný. V roce 1557 byla na Bari svým dvořanem otrávena. Vraždu iniciovali Habsburkové, kteří se tak snažili vyhnout splacení půjčky, již jim Bona poskytla.
 
Mohli jste si u nás také přečíst:

Reklama