bo

Když jsem jako malá spadla ve spoďárách do kopřiv, vřískala jsem na celý Chlomek a babička mě obložila prostěradlem, namočeným v heřmánku. Pomáhalo to, dokud to chladilo.

Tehdy mi vysvětlila, že nedostanu nikdy revma, což mě nikterak neuspokojilo. Myslela jsem, že nejhorší kytka je kopřiva, protože hrozně kouše.

O dvacet let později jsem na svém dítěti poznala, že jsou kytky mnohem zákeřnější, proti kterým je kopřiva sladká přítelkyně.

Bylo to zase v Heřmánkovicích

kZačátkem července jsme si kamarádkou řekly, že vyvezeme své ratolesti a uděláme i pro sebe hezký týden v přírodě na podnikové chatě.

Pavlíně bylo tehdy kolem pěti let a malé Denise také. Bylo tam pěkně, nikde auta, jen potok, na který jsme měly super výhled, a louka, kde nebylo čeho se bát. Děti řádily a my pily kávu na zahradě a relaxovaly.

Holky si hrály v pohodě i půl dne, jen se dostavily na svačinu. Vyfasovaly chleba s máslem a jablko a zase zmizely. Ideální stav.

Navečer nám vyprávěly, jak si hrály s deštníčky, troubily na trumpetku, udělaly si dalekohled z kytičky a jak si Deniska z té kytičky udělala i koníčka. Bylo to krásné až asi do osmi hodin.

Pavlína přišla a plakala, že ji bolí pusinka a očička. Denisa se při chůzi zase podivně kývala……

„Ježiši, Aleno, pojď sem, to dítě se snad líbalo s luxem, nebo co? Co to má po tom obličeji?“ zhrozila jsem se při pohledu na svoji ratolest, jejíž tvářička připomínala rozšlápnuté větší rajče a ústa jí čněla několik centimetrů dopředu.

„Člověče, já nevim, co to je, Denisa zas chodí jako tučňák a řve. Tak jsem ji svíkla a koukej, ona má mezi nohama puchejře,“ děsila se Alena.

Během krátké doby vypadaly naše děti, jako by měly mor. Volala jsem mámě. Ta se hned vyptávala, co děti dělaly, jedly a kde byly.

 „Jenom na louce, prej si hrály s kytičkama. Dělaly si deštníčky a troubily na ně. Denisa na kytce jezdila, prej to byl koníček. Jedly chleba, pak řízek, pak rohlík, já nevim… já tam jdu. Hned ti zavolám...“ povídám mámě a vyrazily jsme s Alenou na místo, kde si holky hrály.sr

„Hele, tak rostou tam takový vysoký, ale hodně vysoký kytky. Snad dva metry. Jako velikej kopr to vypadá. Má to dutej stonek, to bude ten dalekohled i deštníčky i koníček. Našly jsme to tam poházené. Mami, nic jiného tam ale není. Jedovatý kytky přece znám,“ hlásila jsem do telefonu.

„No, jednu evidentně ne,“ zareagovala. „Bolševník!“

„Jakej bolševik? Kde by se tu vzal? Možná tak komunista, ale z toho bychom měly osypky spíš my, ne?“ nechápala jsem.

„Nikoli bolševik, dcero, i když setkání s ním taky nic moc, ale BOLŠEVNÍK. Kytka, která způsobuje po kontaktu se světlem za pár hodin těžký popáleniny. Jeďte do Broumova k doktorovi,“ vysvětlila.

Lékaři máminu diagnózu potvrdili. A tak jsme strávili mnoho času obkládáním, zatemňováním, dithiadeny a bezesnými nocemi.

Poučena jsem proto každý rok poučovala své děti, že na tu velikou kytku, co vypadá jako bílý deštník, nesahat a prchat.

Vzpomněla jsem si na tohle všechno včera, když jsem tohohle „trifida“ viděla i tady.

Bolševník, bolševik, najdi rozdíl

bPůvodem je tenhle jízlivý zástupce naší flóry z Kavkazu.  Počátkem 19. století se při pohledu na exempláře bolševníku lidem zdálo, že se jedná o krásnou dekorativní rostlinu.

Takový dojem měli i někteří zahradníci a začali s jeho vysazováním do zahrad a parků. Patrně poprvé byl pěstován u zámku Kynžvart, který vlastnil kníže Metternich.

Je to držák, jak se patří. Jeho vlastnosti a vysoká klíčivost semen ho předurčují k tomu, aby se stal takovým evropským „trifidem“, který každoročně způsobí mnoho problémů, hlavně u malých dětí a zahrádkářů, kteří se nechráněni snaží ho vymítit.  

Bolševník velkolepý, to je jeho pravý název, je schopen úplně zlikvidovat původní vegetaci, kterou vytlačí.  Přizpůsobí se navíc jakékoli změně podmínek a na místě potom kraluje docela sám.

Potýká se s ním prakticky celá Evropa a jeho likvidace je jednak protivná, a jednak i dost nákladná (Podobnost se „skorojmenovcem“ zcela náhodná).

Je toxický

popPři styku nechráněné pokožky s rostlinou dochází po několika minutách nebo hodinách k reakci, která způsobí zarudnutí postiženého místa, a následně k zánětu a puchýřům. Záleží na citlivosti a intenzitě světla. Mám vyzkoušené. Vypadá to strašně a bolí to.

Někde jsem pak četla, že mnohdy trvají zdravotní komplikace i několik let. U nás se naštěstí všechno podařilo zaléčit a Pavlína, dnes dvacetiletá, od té doby nic nepozorovala. Ani Denisa.

Radím zavčasu varovat děti a dávat pozor i při romantickém polehávání po lukách. Tělo spálené bolševníkem následně moc eroticky nevypadá.

 

Rostou u vás bolševníky? Máte také zkušenost? Už jste poučili děti?

Reklama