,,Teprve středa, jak já to do pátku vydržím!“ To byla první myšlenka, se kterou se Lucie ráno probudila. Cestou do práce si přehrávala ty nemilé zážitky, kterými v poslední době každodenně prochází:,,Když jsem se v práci ze začátku tak dobře uvedla, doufala jsem, že po čase dostanu přidáno, ale nějak se to zvrtlo proti mně. Šéf si neustále stěžuje na nedostatek financí a hromady práce, dává mi i úkoly, které mi nenáleží, a je toho nějak stále víc... K tomu ty podivné pohledy kolegyň, na cokoli se zeptám, vyhnou se šalamounsky odpovědi.   A doma? ...s Milanem to taky nějak neklape, když začnu o svých problémech, snad mě ani nevnímá… Nevím, jak z toho ven a k tomu ta hlava. Dopoledne to ještě jde, ale téměř každé odpoledne, když zasednu znovu k počítači, vplíží se ten nepříjemný pocit - svíravý tlak ve spáncích, tuhnoucí svaly na šíji. Nemohu se pořádně na nic soustředit. Mám pocit, že mi to nemyslí, kdybych aspoň začala znovu chodit cvičit, ale nějak už mi nezbývá energie… Ještěže se mi na chvíli uleví po té tabletce. Copak se ale můžu celý zbytek života cpát nějakýma práškama?“

Až tato otázka přivedla slečnu Lucii k lékaři. Po podrobném vyšetření lékař konstatoval diagnosu Tenzní cefalea. Naordinoval slečně Lucii nejen účinnější léky, ale pomohla jí především rehabilitace zaměřená na relaxaci stresem kontrahovaných svalů. S pomocí psychologa se jí podařilo se s příčinami vleklého stresu vypořádat. Postupně mohla být farmakologická léčba zcela vysazena, aniž by se obtíže vrátily.

Bolesti hlavy a vertebrogenní (týkající se páteře) bolesti jsou nejčastějšími neurologickými bolestivými stavy v naší populaci. Jejich výskyt se pohybuje kolem 30 % u dospělé populace. Vertebrogenním poruchám je věnována značná pozornost prakticky od samého začátku vývoje neurologie. Naproti tomu problematika bolestí hlavy byla poněkud na okraji zájmu prakticky až do poloviny 80. let, kdy ve Velké Británii, skandinávských zemích a USA nastal výrazný pokrok, u nás až po r. 1994.

K tomuto zásadnímu obratu vedly 2 faktory: první byl téměř revoluční - nové vyšetřovací možnosti v podobě velmi citlivých zobrazovacích metod –CT (počítačová tomografie) a MR (magnetická rezonance), které jsou v současné době nepostradatelné zvláště v akutní diagnostice příčin bolestí hlavy přímo ohrožujících život pacienta. Druhým významným faktorem zvýšeného zájmu o léčbu bolesti hlavy bylo zjištění nových poznatků o příčině vzniku migrény a objev léků (5HT-1D agonistů) v akutní léčbě migrény.

O migréně byl na Ženě-in publikován podrobný článek počátkem tohoto roku i s nabídkou konkrétní pomoci při těchto obtížích. V minulém článku jste se mohli dozvědět o bolestech hlavy, které mohou být příznakem závažného život ohrožujícího onemocnění.

Dnes si povíme více o nejčastějším typu – tzv. tenzní bolesti hlavy. Dříve než byla takto nazvána v klasifikaci IHS (Internacional Headache society) byla označována řadou synonym - psychogenní, stresová, esenciální, idiopatická, psychomyogenní… Již tato pojmenování svědčí o tom, že toto onemocnění je produktem naší ,,moderní doby.“

Postihuje kolem 20 % populace v tzv. rozvinutých zemích. Začíná se významněji objevovat v období puberty, maximum výskytu je mezi 30.-40. rokem, po 50. roce těchto bolestí postupně ubývá. Podle frekvence výskytu bolestí ji rozlišujeme na epizodickou - objevuje se maximálně 15 dní v měsíci, při častějším výskytu hovoříme o chronické formě.

Postižený udává většinou oboustranné, tupé, tlakové bolesti hlavy, mírné až střední intenzity, které nebývají provázeny nevolností či zvracením, může se objevit světloplachost, nesnášenlivost hluku. V některých případech bývá maximum bolesti na spáncích a na temeni hlavy. Často je provázena zvýšeným stavem napětí svalů oblasti spojení týlní části hlavy s krkem.      

Na jejím vzniku se uplatňuje mnoho faktorů - vždy jsou zjištěny vlivy zevního prostředí: tzv. psychosociální stresory - chronické každodenní spory v rodině či zaměstnání často doprovázené nepřirozenou polohou těla – např. práce u počítače, dlouhotrvající psaní a čtení, či jiné stereotypní pohyby. Může se kombinovat s obtížemi s krční páteří.                  

Naopak dědičné dispozice a hormonální vlivy jednoznačně prokázány nebyly. Chronická bolest velmi vede k pocitům úzkosti a deprese. Časté jsou poruchy spánku, celková únava a někdy i závratě, poruchy nálady až agresivita. Zvláště chronická forma často vede k nadužívání analgetik, s řadou jejich neblahých účinků - u některých léků  poškození žaludeční sliznice, vznik psychické závislosti.

Nadužívání analgetik vede u 5 % ke vzniku dalšího typu bolesti hlavy tzv. každodenní, léky indukované bolesti hlavy, a postižený se dostane do bludného kruhu, ze kterého je obtížné se vlastními silami dostat. Je nezbytná také léčba deprese a úzkostných stavů, které chronická bolest navodila.            

S úspěchem se využívá kombinace psychologické, fyziologické a farmakologické relaxace. U motivovaných pacientů se ukázala jako účinná relaxační cvičení nebo biofeedback, jako podpůrná terapie se používá autorelaxace, autogenní trénink či aplikace tepla. Lokální bolestivé body lze ošetřit obstřiky s lokálním anestetikem či povrchovou aplikací mátového oleje. Zkouší se hypnotická analgezie a akupunktura, zatím bez přesvědčivého efektu ve srovnání s placebem.

Použité zdroje:                                                                                                       

www.W-H-A.org (World headache alliance) 
Keller: Tenzní bolesti hlavy, Neurologie pro praxi č.2, 4/2003                      
Nevšímalová S.: Neurologie, Galén 2002                                                            
Waberžinek G.: Bolesti hlavy, Triton 2000.    

                   
TÉMATA:
ZDRAVÍ