Mnoho lidí si podvědomě myslí, že nejvíc nebezpečí číhá na děti venku. Ano, ulice i parky jsou plné nástrah, ale mnohdy ani domov není bezpečný. I doma číhají na děti různé nástrahy, například dvířka u skříněk...
Domov - místo klidu a bezpečí. Je to tak skutečně vždycky? Bohužel není, a to zvlášť pro malé děti. Už jsme se asi všichni naučili, že když si pořizujeme miminko, měli bychom se snažit vytvořit mu doma co možná nejbezpečnější prostředí. Oblé hrany nábytku anebo zadělávání rohů, to je dnes samozřejmost, ale co třeba dvířka? Kolik už jen bylo přiražených nebo zlomených prstíků...
Jak se řeší zavírání dvířek, aby bylo bezpečné, na to jsme se zeptali v české nábytkářské firmě Hanák: „Tvrzení, že doma jsme v bezpečí, nebývá bohužel zcela pravdivé. Je třeba myslet na bezpečnost naši i našeho okolí,“ řekl nám inženýr Stanislav Hanák, předseda představenstva firmy, „u našich skříněk nabízíme možnost speciálního systému tlumení, které vám zajistí zcela tiché, tlumené a hlavně bezpečné zavírání dvířek.“
Jak to funguje?
Kování, na kterém jsou dvířka zavěšená a upevněná ke skříňce (plní tedy funkci pantů), má speciální brzdné kolečko. To zajišťuje, že se dvířka zavírají tlumeně a bezpečně.
Je nějaké další řešení?
I pro vás, kteří nechcete nebo nemůžete kvůli dítěti měnit komplet nábytek, existuje řešení. Jednou z možností je vůbec malé do skříněk nepustit. K tomu slouží množství bezpečnostních pojistek, které si můžete pořídit třeba na internetu...
Vyrábějí se například rohové, vhodné k použití i na domácí spotřebiče...
Či s přísavkou na sklo, pokud chcete zajistit skleněné dveře...
A mnohé další. Takové pojistky je vhodné umístit do výšky, kam vaše dítě nedosáhne. Nutno též podotknout, že se časem „vychodí“ - zvlášť, pokud máte sveřepého a odhodlaného caparta - skříňového dobyvatele.
- Fotografie: www.hanak-nabytek.cz, www.babywelt.cz
Nový komentář
Komentáře
Já se o bezpečnost svých dětí bojím hodně. Bála jsem se třeba dcerku pouštět samu do školy. Proto jsem jí koupila chytré hodinky pro děti, které v sobě mají GPS vyhledávač https://www.armodd.cz/armodd-kidz-gps-4g-ruzova/ díky němu jsem schopná hodinky kdykoliv lokalizovat a dcerku si tak najít.
Dobré tipy. Něco podobného doma máme také. Z nábytku ale teda až takový strach nemám. Horší jsou schody. Náš malý už totiž začal lézt a mám trochu strach aby z nich nespadl. Koukala jsem ale, že se na schody dají sehnat takové ty zábrany, viz třeba https://www.luceda.cz/detske-zabrany-pupyhou/ Tak něco takového asi pořídíme.
Já se spíše bojím o bezpečnost kolem domu, prý na to stačí fotopast na ochranu majetku, tak o ní přemýšlím
Moje řeč, ženy! Za nás jako malých byly tyto vychytávky jen "z Tuzexu" nebo z ciziny, tedy je měl skutečně jen málo kdo. My uričtě ne. Pokud si dítěte máma nevšímá, je to jen její vina, že si malé ublížilo. A jak jinak se má dítě naučit dávat si pozor, než že prostě zkoumá a objevuje. Když si nikdy prstík nepřicvakne, nebude vědět do budoucna, že je to normální a že se to prostě stává a je třeba dát si pozor. Náš malý od 20ti měsíců krájí 20ti cm ostrým nožem. Jistě, pod mým nebo manželovým dohledem! Když si krájí sám, má příborový nebo maličký nožík asi s 5ti cm čeplí, ale to už na něj také dohlížím. Navíc viděl na vlastní oči, jak jsem si odkrojila kousek prstu, tedy ví, co se může stát, když si nedá pozor. Od malička ho necháváme padat, narážet... V MEZÍCH ZDRAVÍ A BEZPEČNOSTI, aby si sám zažíval pocit gravitace a důsledku, příčiny. Nebojí se, ale je opatrný... kde by byl, kdybychom mu neustále stáli za zadkem a nikam a do ničeho ho nepouštěli???
Na šuplíkách máme pojistky jen proto, abych nemusela ustavičně rovnat oblečení, které maličký s vytrvalou tvrdošijností přerovnává:). Měli jsme gumové pacičky na rohách stolku... ale jak Murphy káže, maličký stejně "míří" přesně vedle - inu beránek:).
Takže pokud chcete mít pro dítě bezpečný domov, stačí se mu věnovat a nebo ho rovnou učit opatrnosti. Jistě, ne vždy je na to dost síly, pak si tedy pořiďte "bezpečností" pomůcky... ale nechat si namluvit reklamou, že bez nich jste špatný rodič??? Co to s námi, lidi je? Pokud péči a výchovu vědomě neflákáme, pak jsme dost dobří rodiče pro své děti!
Zavřít do polstrované cely a vypustit teprve až si půjde dávat žádost o občanku...
Já si jako dítě kolikrát skřípla někam prsty nebo celou ruku a taky žiju... Babičky říkaly, že "nešikovný maso musí pryč" a je to fakt, takovéhle drobné nehody u člověka přece kultivují motoriku...
Tím, že je budeme chovat jako křehké klenoty ve vatičce, jim nijak neprospějeme. Je pochopitelné zaměřit se na ochranu života - autosedačka, zabezpečení bazénu apod., ale blbosti typu odřené koleno nebo skřípnutý prst bych fakt neřešila...
Nechápu že se s tím tolika nadělá. Když jsem byla malá tyhle věci nebyly a taky jsem vyrostla bez vážnějších úrazů. Možná je to taky tím, že se mě máma nezbavovala posazením k televizi od chvíle co jsem uměla sedět tudíž jsem nebyla sama. ještě musím podotknout, že jsem nebyla takové to pytlové dítě, to znamená, že když ho posadíte tak tam zůstane jako pytel brambor.