Již léta je známo, že psychický stres a úzkost nemálo souvisejí s výskytem kardiovaskulárních onemocnění. Stejně tak se mohou uplatnit při vzniku srdečního infarktu. Vědci z univerzity v Minneapolisu se rozhodli zjistit, zda jsou majitelé koček více chráněni před srdečními chorobami než ti, kteří tohoto domácího mazlíčka nevlastní.
S kočkou proti neduhům
Z 4 435 Američanů ve věku od 30 do 75 let, o nichž vědci získali informace, 2 435 někdy ve svém životě vlastnilo kočku. Během několikaletého pozorování se ukázalo, že tito lidé mají o třicet procent nižší riziko srdečního infarktu než ti, kteří kočku neměli nikdy. Doktor Qureshi, vedoucí projektu a majitel kočky jménem Ninja, věřil v podobně uspokojivý výsledek. Že bude ale spojitost mezi chováním domácích mazlíčků a nižším výskytem infarktu tak veliká, to bylo překvapením i pro něj samotného.
Pro jednu osobu však takový závěr překvapivý nebyl. Kathie Cole, zdravotní sestra z Los Angeles, již dříve poukázala na výsledky předešlých studií dokazujících pozitivní vliv přítomnosti psa na zdravotní stav pacientů se srdečním selháním. Tato žena zastává názor, že jakékoliv zvíře, ke kterému má nemocný opravdu silný vztah, může působit na zdraví dotyčného velmi příznivě.
Když zvířata uklidňují
Je více než jasné, že domácí mazlíčci mohou mít pro své majitele uklidňující účinek. Konkrétně pro srdce může být tento vliv přímo blahodárný – snižuje se krevní tlak a rychlost srdečního rytmu. Bohužel takovýto ideální „pohlcovač stresu“ není dostupný každému. Například v nejrůznějších zdravotnických zařízeních místo pro psa nebo kočku jednoduše není.
Nebylo by však správné přisuzovat kočkám a jiným domácím zvířatům zázračnou moc. Nejdůležitější je vždy osobnost a životní styl samotného chovatele. Ve většině případů totiž mazlíčka nevlastní horlivý podnikatel či podobný typ lidí, který stresové situace přímo přitahuje. A proto: bojíte se infarktu? Začněte u sebe a teprve pak si pořiďte kočku!
Připravil server www.kardiochirurgie.cz
Nový komentář
Komentáře
Vzpomínám si, když jsme kdysi, před lety měli v našem panelákovém bytě kočku...tedy byl to kocour a jmenoval se Honza. Byl to vykastrovaný angorák. Chudák kocour...byl od mých menších dětí neustále "ňuchňanej", Takže náš Honzík před námi utíkal a hledal si svůj kočičí klid. Ale jakmile jsem v té době měla své "srdeční" trápení, to chlupaté namyšlené stvoření to vycítilo na několik metrů a bylo to okamžitě u mě. Neumím přesně popsat, co jsem cítila, ale byla to taková terapie, všech nej - nej psychologů na světe. takže kočky určitě FUNGUJÍ
Odemětobě — #25 Jo jo, taky hrajeme "chytím kočku"
přikrčená kočka čeká, až po ní sáhnu, a pak vystartuje se někde schovat. Tam posléze číhá, aby mi skočila po nohách, načež na zvolání "důro jedna, počkej, až tě chytím" opět vyletí a peláší najít jinou schovávačku, a situace se opakuje. Při pohledu zvenčí taky musím vypadat jako cvok. 
Obe moje kocicky jsou dokonale antistresove. Nikdy nejsou nastvane, muzu si je pohladit nebo pochovat v naruci kdykoliv chci, ani jedna za cely zivot cloveka nesekla nebo na nej nezasycela a angorka je obzvlast roztomila ve chvili, kdy se chce mazlit. To si lehne na zada, rozvali se a vyznamne hledi a ceka, kdo ji prijde skrabat na brisku. Orientalka je zase sladka, kdyz se mnou spinka pod perinou, pekne lezi na bucku, hlavu ma na me ruce a spokojene vrni.
No, my tedy máme kočku tyranku,ale když už se náhodou rozhodne vyskočit na klín a milostivě se nechat hladit, je to úžasné.Mě její srst uklidňuje. Mě si vybrala k hrám a rvačkám, každé ráno, když vstávám, honíme se.Číhá za nábytkem nebo dveřmi a útočí zezadu.Sranda.Bavíme se obě.Nebo na schodech máme svoji hru /z garáže do bytu jsou to 2 patra/:na každém spodním schodu se přikrčí a čeká,až ji chytnu za ocas a pak vystřelí.Naštěstí nemáme průhledný barák a sousedi mě nemají za blázna.No,aspoň kvůli tomuto ne.
Souhlasím, s kočkou přijde do domu spousta radosti.
já mám alergii bohužel na všechny zvířata
DanaD — #19 Měli jsme zvířat doma haldu. Nikdy to ovšem nazáleželo na mém rozhodnutí. To bylo jednoznačné: žádné zvíře domů nechci, stačí mně tři děti. A tak jsme měli rybičky, morčata, křečky, myši, potkany a tomu podobnou havěť, kocoura a nejdýl vydržel pes. Teď už mám jen manžela.
janina01 — #20 ja je mam v 3+1 a maji zasitovany balkon.. stejne se nejradeji vali v posteli...
DanaD — #17 to by se líbilo mužskýmu, ten kočky zbožňuje... jen mít ten baráček
Dimsy — #18 ale ne... zasadni rozhodnuti je - jedna kocka nebo vic... ty dalsi uz pak clovek tak neproziva.. moje nejstarsi ma 12 pryc a te nejmladsi je rok a neco a ted mam doma 4 18tidenni kotata
vladka006 — #16 Z osmnácti koček by mě trefilo hned.
vladka006 — #16 no ja jich mam 7 a taky je kazda jina... ale vsechny jsou uzasne
DanaD — #15 Jsme měli indigového kocoura
, veškerá výchova byla marná.
Ostatní kočičky měly vychování ukázkové nebo ho ukázkově předstíraly.
Jeden čas jsme měly 18 koček a každá byla povahově jiná.
vladka006 — #14 no jo.. dulezita je vychova uplne maluychkotatek.. aby byli zvykly na kontakt s lidma a aby vedeli co se nesmi a co se smi... jak to se zanedba, tak se topak tezko napravuje....
DanaD — #11 On byl jinej. Kočičí kamarádku měl taky. Ale raději si hrál s voliérou pro andulky. Měl hroznou srandu z toho, že když na voliéru skočí, tak andulky začnou zděšeně lítat a pípat.
DanaD — #7 to jsem dceři taky radila.. tak uvidíme, ale kdyby někdo nabídnul kolem Nymburka, tak si dojede
vladka006 — #10
vladka006 — #10 chi.. proste se nudil.. i kockam je lip ve dvojici...
janina01 — #5 Ségra měla kočku a ta byla s oblibou někde maskovaná a jak jsi prošla kolem, skočila za krk a ještě u toho vytasila drápky
. Akupresura rychle a levně, šoková terapie zcela zdarma jako bonus. Několikrát jsem to tomu kocourovi vyčítala, že ze zadu se neútočí. Asi pochopil a pak skákal přímo do obličeje 
.
Můžu to zklidnění potvrdit, můj muž je sice dobrák, ale nervoza až na půdu.
Co máme Mikeše
, tak sám už uznal, že netušil, že mu bude tak blízkej a že mu s ním bude tak dobře.