„Vrátila jsem se z porodnice a hned jsem měla pocit, že je něco špatně," vzpomíná Dáša. Porod proběhl v pořádku, byl docela bezproblémový, zato doma na Dášu čekalo nemilé překvapení. Ruda slíbil, že najde nový byt a tam budou vychovávat jejich malého Davídka bez tchyně. Jenže tchyně jim připravila překvapení: novou velkou ložnici.
„Jakmile mě povýší, přestěhujeme se," slíbil Dáše Ruda. Věřila mu. Ne že by měla s tchyní špatný vztah, jen zkrátka chtěla mít svou vlastní rodinu.
To ale nebylo jediné, co Dášu po návratu z porodnice rozhodilo. Začala mít pocit, že Davídek není její dítě - že jí ho museli v porodnici vyměnit. Přišlo jí, že dítě, které tam hned po porodu svírala, mělo mnohem víc vlásků a bylo daleko menší. Ruda o tom ale nechtěl ani slyšet.
Vše došlo tak daleko, že Dáša nezvládala Davídka kojit a dostala bolestivý zánět. Psychické potíže na sebe nenechaly dlouho čekat, a tak ji Ruda odvedl k psychologovi, který Dášu vyšetřil a diagnostikoval jí laktační psychózu. Vysvětlil Rudovi, že to může vést až k depresím, a že by Dáša měla být hlavně v klidu. Ruda si to vyložil po svém a postavil mezi Dášou a okolním světem hráz z prášků a dozoru tchyně.
Když Rudu v práci povýšili, ze stěhování zase sešlo: „Přece se ve tvém stavu nebudeme stěhovat?"
Jak dlouho něco takového mohla Dáša vydržet? A k tomu s tím stálým pocitem nejistoty, že Davídek je někde v jiné rodině a ona vychovává docela cizí dítě? Přestala brát prášky a začala pátrat na vlastní pěst...
Jaký výsledek mělo Dášino pátrání a jak dopadlo její vysazení léků, to se dozvíte dnes večer (ve čtvrtek 13. srpna 2009 ve 20.05 hodin) na TV Barrandov v pořadu Ako som prežil - To dieťa nie je moje!
Séria dvanástich hraných filmov inšpirovaných skutočnými udalosťami, ktoré tragicky zasiahli do súkromia viacerých ľudí. Prežité hraničné situácie a chvíle, ktoré sa nedajú vrátiť späť, sú previerkou statočnosti hrdinov. Ich príkladná ľudskosť môže byť inšpiráciou pre nás ostatných... Slovenský seriál TV Joj (2009). V príbehu To dieťa nie je moje hrajú: Helena Krajčiová, Vladimír Kobielsky, Táňa Radeva a ďalší. Réžia: Róbert Šveda.
Fotografie: Archiv TV Barrandov
Vyhrajte set-top box!
Pokud budete mít na konci soutěže všechny odpovědi správné, máte šanci vyhrát jeden ze tří set-top boxů, nebo některý z dalších dárkových balíčků od TV Barrandov!
- Soutěž probíhá zde: Vyhrajte set-top box s pořadem Ako som prežil!
Minulé díly
Zpověď: Kvůli synovi jsme na dlažbě...
Tvrdí, že není pedofil. Mám mu věřit?
Jdi na potrat a nech mě!
Martin je v pohodě, modřiny mám z práce. Vážně...
Smrt, nebo dítě? Těžká volba...
Před rokem jsem přišla o syna
Jaký jste měla pocit, když jste se vrátila z porodnice? Znáte nějakou matku, které se stalo něco podobného? Napadlo vás někdy, že vám mohli v porodnici dítě vyměnit? Vydržela byste s partnerem, který by se za vás v podobné situaci nepostavil?
Nový komentář
Komentáře
Mám taky jeden super zážitek,když se malá narodila,byla menšího vzrůstu a váhy,a když nás manžel přivezl z porodnice domů,tak se na malou přišla podívat manželova babička.Když se podívala do autosedačky,kde byla malá zachumlaná prohlásila-"a booože,to je ale chcípák".Málem my tu laktačku vyvolala a nebýt toho,že jsem vcelku klidné povahy,tak jsem jí na místě zabila.Nezapomenu na to do konce života.
Jéje, mně tenhle článek unik! Pořád se mi to teď stává, co má žena-in nový kabát.... musím být pozornější. Je to pro mě velmi žhavé téma. Lakt. psychozou jsem netrpěla, ale ten pocit, že mám jiné dítě jsem taky trošku měla a mám dodnes - již skoro 28 let. Synek to ví, ale bereme to s
- vnoučata to rozseknou - aspoň doufám, nějaká podoba třeba.... Lakt. psychozou trpěla moje kamarádka, nechtěla o své dítě pečovat, hledala chůvu... za pár měsíců se to ale spravilo.
Když se mi narodil syn byl hodně nedonošený,moje vlastní babička mi řekla,že mu nebude zakládat vkladní knížku jako ostatním pravnoučatům,protože to synek určitě nepřežije.
rusalka2008 — #10 jj, dopadla jsi dobře
, dneska by tvoje sestřenka byla za dvojčata jistě ráda 
Mým klukům bude v listopadu taky 12
.
blanca — #9 To je sprosté od sestřenice... no ta moje sestřenka se mi jen smála a prý: "tos dopadla"...
No a boží mlýny melou... já mám krásné, hodné a zdravé děti (12 let) a ona ve svých 35 letech jen gyn. potíže. Je mi jí líto - přála bych jí nějaké to mrně...
rusalka2008 — #5 tak to je síla, baba na
. Jak já nesnášela kecy mojí tchyně (mám taky dvojčata), jak všechno zná, ví, jak tohle taky zažila 
, a to dvojčata neměla - 2 děti po třech letech, a ještě se jí o ně starala její máma.
No, reakce mojí sestřenice na to, že čekám dvojčata, byla: "Dvojčata, jo? A to si je necháš? To nepůjdeš na přerušení?"
evelyn — #1 hypsik — #3 Ješkofy voči... to fem sase něco vymňouk. Ouplně fe mi s tocho zamotl jazík.
To je tak, když člověk rychlejc píše než přemejšlí, njn. Ještě, že už se Klárka dneska vrací z dovolený - aspoň vidíte, jaký s náma má chudák trápení
phoebe24 — #6 když ona chtěla pro svého syna lepší partii, tak mi asi přála jen to "nej..." a paradoxní je, že dcerka se jí dost podobá vizáží, naštěstí né povahou ani srdcem
rusalka2008 — #5 tak to je teda síla.
Baba jedna hnusná
Zažila jsem též s tchýní peklo, před porodem mých dvojčat mi řekla, že slyšela, prý teď dvojčata často po porodu umírají... manžel to sice nezaslechl, ale když jsem mu to celá vystrašená řekla, nevěřil mi... To by přece jeho máti neudělala
OlgaMarie — #2 jj, některé tchýně jsou schopny vyvolat psychózu i bez laktace
Jedna má někdejší kolegyně po šestinedělí nastoupila do práce. Řekla mi, že se u ní projevila laktační psychóza, tak jí mimčo chodí obstarávat maminka a odpoledne ji a mimčo hlídá manžel. Mít laktační psychózu a tchýni, kterou nesnáší, to musí její stav zhoršovat.