„Bojím se chodit potmě ven,“ tvrdí Lenka G., jejíž sestru znásilnil neznámý pachatel. „Mám strach, že se mi to taky stane. Policajtům nevěřím, vykašlou se na mě, stejně jako na tu zavražděnou holku,“ vzpomíná na případ Michaely Maličké, na který v pondělí znovu upozornili Reportéři ČT. Dvaatřicetiletá dívka několikrát žádala policii o ochranu, ale nebylo jí to nic platné.
Lidé se bojí
Lenka není zdaleka jedinou ženou, která se bojí a policii nevěří. Podle výzkumu s dramatickým názvem „Násilí a Vy“, který na zakázku nadace ADRA provedla agentura Datamar, považuje 29 % dotázaných Českou republiku za nebezpečnou zemi. Nejhorší pověst má přitom Praha, na druhém a třetím místě je Moravskoslezský a Ústecký kraj. Za nejbezpečnější jsou naopak považovány kraje Jihomoravský a Jihočeský.
Policie je neschopná!
Téměř 80 % lidí se přitom domnívá, že násilí ve společnosti roste, a podle více než 82 % nejsou tresty udělované pachatelům přiměřené. Velmi nízká je také důvěra veřejnosti v policii. Podle ředitelky výzkumné agentury Datamar Lenky Mynářové většinu lidí vůbec nenapadne v krizové situaci volat policii, přestože čísla znají. Událost obvykle nahlásí až ex post, a to jen proto, že je to povinné. Jen 14 % lidí, kteří byli svědky trestného činu, zavolalo policii a pouhé 3,2 % považuje telefonát na policii za první věc, kterou by měli udělat.
Budeme po sobě střílet?
Za alarmující považuje Mynářová především kombinaci nízké důvěry v policii a tendenci brát spravedlnost do vlastních rukou, kterou projevilo přes 50 % dotazovaných. V České republice je zatím poměrně nízká ozbrojenost obyvatelstva, pokud by však nadále stoupala, můžeme očekávat scény připomínající Divoký západ.
Odvážně, ale rozvážně
Dlouhodobým cílem projektu Hledáme nové hrdiny, který byl výzkumem zahájen, je ve spolupráci s krajskými hejtmany a s policií naučit občany, jak se správně zachovat v situaci, kdy jsou svědky páchání trestného činu. Na jednu stranu má tento projekt, v rámci něhož bude již podruhé udělena cena Michala Velíška, bojovat proti lhostejnosti lidí, na druhou stranu je má naučit nereagovat bezhlavě a zbytečně se nevystavovat riziku.
„Chceme vést lidi k odvaze a touze pomáhat. Připravili jsme proto dlouhodobou kampaň, která bude motivovat veřejnost k občanské statečnosti v okamžicích, ve kterých jde o ochranu či záchranu lidského života,“ řekl Vítězslav Vurst, předseda správní rady nadace ADRA.
Víte o někom, koho považujete za hrdinu? Kdo zachránil lidské zdraví nebo život, i když není profesionál? Pak ho můžete do 15. října nominovat na cenu Michala Velíška.
Více na www.nadace-adra.cz.
13. září, v den, kdy se přede dvěma lety tragická událost odehrála, se bude na Karlově náměstí od 17:00 konat koncert. Zúčastní se Petr Bende & Band, Petra Janů, David Spilka & James D. S., Radek John, Pavla Charvátová, Petr Rychlý, Tomáš Krejčíř a další.
„Není to jen vzpomínka a pieta, je to výzva!“ řekl o akci Vurst.
Myslíte si, že jsou Čechy nebezpečná země? Co byste udělala jako svědkyně násilného trestného činu? Věříte policii? Stala jste se někdy obětí trestného činu? Nebo někdo, koho znáte? A znáte nějaké hrdiny?
Nový komentář
Komentáře
Rikina: to je sice fakt, že na sídlišti se pořád někdo courá, ale taky je tam vysoká koncentrace potenciálních obětí
A z těch courajících pachateli žádné velké riziko neplyne, neb většina by se jich do případného konfliktu vůbec nepletla, maximálně by zalezla za roh a vytáčela 158
. A než by dorazila policie, mohlo by být dílo dokonáno.
arjev: rovněž tak. Myslím, že právě v lese a v horách může člověk zcela bezpečně chodit sám, neb je tam výskyt násilníků zcela nepatrný. Co by tam taky hledali za štěstí.
Podle mého se moc nevyskytují ani na sídlišti, protože by na to neměli klid - pořád někdo courá po setmění venčit psy, do večerky, na cigáro, na pivo a tak. 
Kdysi jsem se musela bránit ožralému mládenci, který si připadal neodolatelný a nechtěl pochopit, že já s ním nechci nic mít. Protože jsem děsně ječela, za chvíli u nás zastavila hlídka.
Mládenec si začal stěžovat,že jsem ho napadla a zmlátila ho. Hoši zcela správně pochopili, že jsem nevinné dítě, které se bránilo a že tu rozbitou hlavu měl ten parchant už předtím. Ani mne nelegitimovali v domnění, že jsem nezletilá. Že je mi dvacet jim došlo až později při sepisování protokolu. O tom boxeru v kapse a hodinách sebeobrany jsem se nějak nezmínila, nikdo se neptal.
Jo a když přijel ten hošík na služebnu, tak chudáček nějak upadl a měl pak obrovské pohmožděniny úplně všude.
holky máte pravdu pokud máte zbraň sřilet jsem pro
Sama chodím do hor, sama po setměmí a chlapi nikde
.Asi nemají rádi starou léky prolezlou krev 
jestli je CR nebezpecna zeme, tak by me opravdu zajimalo, kam se radi takova brazilie nebo africky staty, ve kterych je prakticky permanentne obcanska valka. tady je rozumne bezpecno.
femme: I má
Suzanne: já se bránila, dokud jsem nedostala šutrem po hlavě a nůž na krk- naštěstí šel náhodný kolemjdoucí
. Ale od té doby se NEBOJÍM. Člověk se bojí neznámého, tohle už zná a ví, že nejlepší obrana je rovnou hajzla střelit a utéct
Tobbi: Tak zlé to zas není - a to se s touhle problematikou dost setkávám, neb mám v příbuzenstvu státní zaměstnance v oblasti trestního práva.
Ale je samozřejmě pravda, že mrtvý násilník už proti tobě nebude svědčit - takže naneštěstí platí, že když už se bránit, tak zabíjet.
kareta:
Já jednou prokousla ňadro chlapovi, co mě chtěl zbít a měl metrák a 190 cm
Od té doby vyzařuju agresivní vibrace a tyhle hajzlíky odpuzuju. Samozřejmě, můžu narazit na magora, jistě, ale vůbec si ty myšlenky nepřipouštím, protože to bych se musela zbláznit.
K nadpisu článku - tam je vhodná psychologická terapie.
Monina: v kabelce?
ivana.kuglerova: Dám ti lepší radu
Plakej, třes se, mluv šeptem a hlavně pořád opakuj "říkal, že mě zabije". Opakuj to policii, státnímu zástupci, u soudu, novinářům, opakuj to každému, kdo bude ochotný poslouchat a tomu, kdo nebude, tím víc. Musíš dokázat, že se bránila POKUSU O VRAŽDU, žes hájila vlastní život. Pak je prakticky každá sebeobrana přiměřená. Znásilnění nebere žádný chlap vážně, je to pro ně sranda, drsnější zábava, u které se baví oba. 
Jo a zdurazni fyzická zranění. Nějaké trauma nikoho nezajímá. Zato naštípnutá vřetení kost a modřina pod okem dokáže, že jsi to nechtěla. 
A hlavně je dobré si pamatovat: Chlapi vždycky stojí za násilníkem: (pokud se nejedná o vyloženě společensky vybočující individuum (s takovým by žádná nešla), člověka jiné rasy (co má co znásilňovat naše ženský) atd.)
Kdysi dávno mě a přítele probudilo volání o pomoc hned pod oknem,přítel oknem seskočil,násilníka chytil pod krkem a pak byla probuzena celá ulice,jak napadená řvala a bušila do mého přítele...
Monina: Kamarád právník radil, že když se mi náhodou něco takového stane (někomu provedu v sebeobraně něco hodně ošklivého), mám policajtům říkat, že si nic nepamatuju a strašně jsem se bála... Ženským prý pak projde i sebeobrana tankem
.
Suzanne: Nusle jsou moje rodná čtvrť
kareta:
Suzanne: nevím, jak bys prokusovala krční tepnu s nožem na té své
Já chodím večer po ulici běžně, bydlím v Nuslích a je tu docela milo
Občas někdo píše, jak je to hrozné po setmění na Václaváku 
Tuhle jsem tam byla v nonstop směnárně při odjezdu na dovolenou. 
ivana.kuglerova: ze mě taky prevíti na sto honů cítí, že bych jim prokousla krční tepnu
Nerada vycházím potmě do ulic. Nic hrozného se mi zatím nestalo, ale i tak se pořád otáčím a rozhlížím ... každý, kdo jde kolem je vrah a násilník ...
Kolega z Bolívie se mi vždycky směje, když mu to vyprávím, říkal, jak je tu u nás oproti Bolívii fajn 
vininka: mám středoasiata a chodím s ním
Asellus: ne, řekla jsem si "pánbůh ti to zaplať"