Mamince Jitky je 60 let a je už nějaký ten rok sama. Sama mnohokrát mluvila o tom, že není spokojená a ráda by si někoho našla. Zaregistrovala se proto na seznamce, ale žádný vztah z toho nikdy nebyl. Jitka už si zvykla, že randí, ale vztah dlouho nevydrží, takže když jí maminka řekla, že má vedle sebe konečně někoho, s kým se cítí dobře, nebrala to moc vážně.
„Mamka mi ale svého nového přítele chtěla představit, to mi přišlo divné. Zdálo se mi to brzy, ale budiž. Sešli jsme se na večeři a seznámili jsme se. Její nový partner se jmenuje Pavel a přišel mi takový nemastný, neslaný, ale viděla jsem ho jen krátce. Na konci setkání máma celou večeři zaplatila a šli jsme domů. Už to se mi zdálo divné, proč to nezaplatil on?” ptala se Jitka.
Mamka s Pavlem začali výletovat, sportovat, jezdit na dovolené a mamka zářila štěstím. „Přála jsem jí to, ale pořád jsem to považovala za moc rychlé a měla jsem obavu, protože už není mámě 20 a bývá unavená,” konstatuje Jitka.
Jsou spolu 4 měsíce a přišla zpráva, kterou oznámila Jitce – budou se brát. A to už za 2 měsíce. „Vykulila jsem oči, když jsem se to dozvěděla. Nechápala jsem důvod. Proč by se měli brát? Vždyť se pořádně neznají a výletovat můžou i bez svatby. Začala jsem si v hlavě vytvářet scénáře, proč se asi chtějí vzít a moc mi to nepřidávalo,” říká smutně Jitka.
„Mamku jsem s tím konfrontovala a vyjádřila svůj nesouhlas. Ta mi řekla to, co jsem čekala. Že je to její život, že si bude dělat to, co chce a že je snad poprvé v životě spokojená. No jo, ale kam dala rozum? Sama mi vždycky říkala, že se nemá nic uspíšit. Nechápu to a bojím se, co za tím je, ale asi s tím nemůžu nic dělat,” zakončuje Jitka.
Zdroj: respondentka Jitka
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
Internetová seznamka - https://tonzes.com/datingcz.htm
Jsem maximálně šťastná a spokojená. Našla jsem tady svou lásku, už spolu i bydlíme a zatím to vypadá moc fajn. Ten poplatek za členství mi rozhodně za tohoto partnera stál. Nebojte se a pokud to myslíte vážně, buďte aktivní a jděte do toho.
Ano, nic s tím Jitka neudělá. Maminka je dospělá a je to její život. Moje mamka si taky našla přítele, hrozně rychle se sestěhovali a nevzali se jen proto, že naši se ještě nerozvedli. A nikdy by nás se ségrou nenapadlo ji do toho kecat. Hlavně aby byla šťastná. Já se k nyní už manželovi stěhovala po asi 14 dnech vztahu. Jsme spolu dodnes. Život je krátký na nějaká čekání...
Mně už do šedesátky taky moc nechybí, ale vždycky obdivuji rychlá rozhodnutí osamělých starších žen (u starších mužů to bývá asi méně viditelné) a vůbec už ta odvaha natolik důvěřovat novému partnerovi. Já mám teda za sebou dva dlouholeté vztahy (z toho 1x manželství, podruhé už jen partnerství), ale oba mi krutě nevyšly a v obou jsem neměla ani tušení, že jsem podváděná a využívaná. Důvěra v obou vztazích byla po léta těžce budována a o to větší překvapení bylo, když to po tolika letech krachlo (myslela jsem vždycky, že po těch letech partnera znám dost důkladně a že mě nic nemůže zaskočit - jak jsem se škaredě mýlila.....). Teď už s žádnou novou známostí do svého života nepočítám (myslím, že už to nějak dožiju sama), ale i kdyby se nakrásně někdo ještě objevil, tak vím jistě, že bych se nehnala do žádného sestěhování či potvrzení svazku. V tomto věku mají partneři většinou už dospělé děti, které jim sice nemají do toho co kecat, ale je fakt, že pokud jsou ti potomci slušní a mají se dívat, jak se jim rodiče řítí do propasti, tak to pro ně taky asi není moc lehké. Ale stále platí, že každý je svého štěstí strůjcem....
V tomhle věku jsem už docela opatrná na zásadní životní změny. To je třeba svatba a každodenní bydlení s někým. Spřízněná duše či vztah ano, výlet, kultura, sport ano. Je docela zvláštní myslím, když v tomto věku chce někdo po krátké známosti odejít ze svého pohodlí, pohody, soukromí. Opustit dosavadní domov a jít bydlet jinam. To by mi hned zablikalo světýlko. Za sebe, já bych svůj domov neopustila. A to ani kdyby šlo o velice perspektivní známost/bezva chlap plus apartmán u moře/, ani kdyby šlo o stejnou lokalitu/současné bydliště, jen jiná část obce/. Do hlavy dceři nevidím, zda se bojí, aby nepřišla o nějaký bonus/dědictví, pomoc v domácnosti či s dětmi, hlídání psa či domu o dovolené, finanční dotace různého druhu, nebo maminčinu přízeň, čas, návštěvy. Myslím, že se spíš obává změny. Nedivím se. Stejně jako může mít obavy rodič v případě rozvodu či nového sňatku dětí jakkoliv dospělých. Prostě ne všechny změny, ne všechna rozhodnutí, přinesou jenom dobré....
Za mně teda - také je mi přes 60. Ale vím, jak to na seznamkách chodí. Když se už chce paní vdávat, ať napíše předmanželskou smlouvu. Jinak se může stát, že naletí sňatkovému podvodníkovi nebo nějakému jinému poděsovi, který se projeví až po svatbě. Kolem sebe mám odstrašujících případů dost. Ikdyž i ty se šťastným koncem . Ale ti spolu chodili 3 roky, než se vzali. 4 měsíce je žalostně málo. Ikdyž jsem vdova, vdávat se - NIKDY!
Vím, že Jitka nemůže mamince do svatby mluvit, ale možná by ji uklidnilo, kdyby jí maminka řekla, že si nebere bezďáka z hlavního nádraží. Že se Jitce pán zdá nemastný neslaný, nic neznamená.
Když se matka ve svých 60 rozhodla se znovu vdát a starat se o svého muže, co je komu po tom? Dcera ve svých 37 by měla mít svou rodinu a své starosti. Matka zaplatila útravu v restauraci? Asi proto, že pozvala toho pána na setkání se svou dcerou. A to slovo: "nesouhlasím"! Copak matka potřebuje souhlas své dcery? Anebo, jako v románu? Matka je bohatá a dcera po jejím sňatku bude méně dědit?
Tak rychlé to teda je, uznávám. Ale maminka má před sebou ještě mnoho let, tak je chce pěkně prožít. Jestli se jí to splní, těžko říct. Asi má maminka i dcera svou vlastní domácnost a snad nebydlí pod jednou střechou.
Maminka je ve vztahu spokojená a možná proto že už jí není dvacet, jak píše Jitka, se rozhodla že se vdá a dcera by jí do toho mluvit neměla.
Kdyby to bylo naopak, dala by si Jitka mluvit do toho, s kým se má seznamovat, chodit s ním a jestli si ho má vzít nebo ne? To by se jí asi moc nelíbilo, že. Mimochodem, Jitce je 37 let, kde má ona nějakého muže, rodinu, děti? Nic? Že by se starala o svoji rodinu a matce dala pokoj?
Jak správně říká, může s tím nesouhlasit, a to je všechno, co se proti tomu dá dělat. Matka ji s přítelem seznámila, řekla jí o svých plánech, ale že by se měla dcery ptát na svolení, to by snad Jitka chtěla moc.
A maminka má pravdu. Její život, její rozhodnutí, její riziko. Vám se to může nelíbit, tak jí to pěkně povězte a víc se jí nepleťte do života, koneckonců každý má právo si jej pokazit sám. A nebo taky ne... :)