Budu vám vyprávět příběhy dvou lidí, které zdánlivě nic nespojuje a kteří nikdy se nepotkali. To, co mají společné, je bohužel alkohol a boj s ním. Na jedné straně boj vyhraný a na druhé zatím prohraný. Na jedné straně je muž, na druhé žena.

Petr, muž asi třiačtyřicetiletý, pracoval jako zedník. S firmou, pro kterou pracoval, jezdil na stavby po celé republice a mnohdy nebyl i čtrnáct dní doma. Tam jej čekala manželka a dva dospívající kluci. Na první pohled rodina bezproblémová a šťastná.
Petr je z velké rodiny, takže se často pořádají rodinné sešlosti a oslavy. A jeho manželka, Jana, je nemívala ráda. Když se začala oslava rozjíždět, popíjelo se a ona seděla vždy stranou od ostatních, s nikým se nebavila a tvářila se ukřivděně. Všichni si mysleli, že je nespolečenská a neumí se bavit. Vždyť co je na tom, když si její muž jednou za čas trochu vypije…

Jenže jenom Jana věděla, že jednou za čas znamená každý den, když je Petr v práci. Co taky dělat po skončení pracovní doby, když nemůže jít domů, na ubytovně se nudí a ostatní chlapi jdou na pivo.
Tak Petr chodil s nimi, brzy mu nestačila piva dvě, tři, ale bylo jich i patnáct za večer. K tomu nějakého panáka tvrdšího pití a problém byl na světě.

Trvalo to asi tři roky a Petr si začal uvědomovat, že si ničí nejen zdraví, ale i rodinu. Jana byla čím dál nešťastnější a začala přemýšlet o rozvodu. A tehdy se Petr rozhodnul, že s pitím skoncuje.
Ze dne na den dal výpověď ve stavební firmě, přihlásil se na ambulantní protialkoholní léčení a našel si novou práci ve městě, kde žil.
Na léčení docházel pravidelně několik měsíců a dnes může s klidem říct, že je z toho venku.
Alkohol mu nic neříká, občas si zajde s Janou na pivo a jsou spolu zase šťastní. Jana si při rodinných oslavách ráda připije na zdraví a společnosti se už nestraní.
Ví, že její manžel nad alkoholem zvítězil…

Asi sto kilometrů od Petra a Jany žije Milena. Milena má pár měsíců po třicítce, jednoho syna ve školce a druhého v první třídě. Kromě manžela a svých synků nemá nikoho. Rodiče jí umřeli před deseti lety, sourozence neměla a ani žádnou další rodinu.
Po rodičích jí zbyl malý domek, který prodala, aby si mohli s manželem Tomášem koupit nové auto. Sami bydlí v domku novém a vypadají jako spokojená, šťastná rodina…

Milena je usměvavá, na každého milá, ale na druhou stranu se s nikým moc nebaví. Ve vesnici, kde žije, nemá ani žádnou kamarádku. Chodí jen do obchodu, pro kluky do školy a do školky, potom bývá doma.
Jenže najednou začne Milena chodit tu s modřinou, jindy s ovázanou rukou. A protože na vesnici se všechno rychle roznese, brzy všichni ví, že Tomáš, když přijde z hospody „v náladě“ a něco se mu doma nelíbí, Milenu bije. Jenže Milena si nestěžuje, ani nemá komu. A tehdy zjistí, že když se napije i ona, na všechno snáz a rychleji zapomene…

Nejdříve pije trochu, ale dávky alkoholu se zvětšují a zvětšují. Když na to přijde Tomáš, Milenu vyhodí z domu. Milena nemá kam jít, už víte, že domek po rodičích prodala. Několik týdnů ji není vidět, ale jednoho dne se vrátí do vesnice. Hubená, šedivá, v oškubaných hadrech a s lahví vodky v ruce. Přijde domů, Tomáš ji zbije, ale nechá Milenu přespat ve sklepě.
Milena, protože má nadevšechno ráda své dva chlapečky, se rozhodne, že přestane s pitím. Poprosí Tomáše, jestli může zůstat doma, ten jí vyhoví a chvíli je Milenu zase vidět jak chodí pro kluky do školy a do školky a znova se na všechny usmívá.

Netrvá to dlouho a Tomáš ji zase bije, přizná jí, že si našel přítelkyni a po Mileně chce jediné, aby vypadla z domu a někde se „uchlastala“ nebo v zimě umrzla. Tím vším se chlubí i svým kamarádům v hospodě.
Milena, znova na dně, se vrací k alkoholu a odchází z domu…

Paní Milena se toulá už od loňské zimy. Dlouho ji u nás ve vesnici nebylo vidět. Občas se o ní něco povídá, že žije tam a pak zas tam, že přestala pít a nějaký hodný chlap si ji vzal k sobě. Potom zas, že pořád pije a za flašku jde s každým do postele.

Ale já jsem ji dnes potkala ve městě, a proto vím, že svůj boj s alkoholem zatím prohrává…  

        
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY