Když je člověk zmatkař, může si svým zbrklým jednáním přivodit nejeden průšvih. V této novince se dočtete, jak čtenářka Řeřicha dohnala špatný vlak, kam ji odvezl a jak si to doma později slízla... Téma dne: Zážitky z hromadné dopravy.

Cestování hromadnou dopravou - takové je dnešní téma. Následující příspěvek přišel od čtenářky Řeřichy...

Řeřicho, hlavně, že všechno dobře dopadlo! Když jsem si váš příspěvek četl, rýsovaly se mi v hlavě všelijaké scénáře.

Má příhoda se odehrála před mnoha lety a dodnes vzpomínám na mé první zážitky z cestování kdy jsem začala dojíždět na internát a jelikož jsem se cítila dospělá, jsem doma zdělila to není problém to přeci zvládnu. Jenže moje první samostatná jízdy nedopadly zrovna valně. Nejvíc si vzpomínám na dnes už úsměvnou cestu domů vlakem ve večerních hodinách z Prahy do Řevnic. Využívala jsem své nabyté svobody k prohlídce Prahy a měla jsem co dělat, aby jsem stihla včas vlak. Když jsem přiběhla na nádraží tak jsem jen slyšela, že za pár minut odjíždí můj vlak z prvního nástupiště.

Schody jsem vyběhla po dvou a celá udýchaná jsem naskočila do vlaku s označením na Beroun. Dosedla jsem na sedačku, vlak se rozjel a já byla ráda, že jsem to stihla. Má radost trvala ovšem pouze asi pět minut, kdy jsem zjistila, že jedu úplně jinam než jsem chtěla. Bylo to sice na Beroun, ale přes Rudnou a ten bohužel v Řevnicích nestaví. Tenkrát zapracovalo všechno jen né rozum a já vystoupila na první zastávce, tuším že to byla Holině v bláhovém přesvědčení že dalším vlakem se dostanu zpátky do Prahy. Hned jak jsem vystoupila na onom malém nádražíčku se ptám kdy jede první vlak do Prahy, udivené oči výpravčího, mě jen utvrdily jakej jsem zmatkař a on mě musel dát za pravdu, neb kdyby jsem jela až do Berouna měla jsem větší šanci se dostat domů dřív. Tady mě jel vlak asi až za dvě hodiny a bylo to jen tak, tak aby jsem stihla poslední vlak domů.

Nakonec jsem půlnoční stihla, ale doma už na nádraží čekal nazlobenej taťka, neb tenkrát jsem jim nemohla dát vědět co se stalo a on čekal u každého vlaku. Dalo mě dost vysvětlování že jsem se netoulala...

Ten strach rodičů jsem pochopila až po letech, kdy jsem sama měla děti a začali být samostatní.

Přeji hezký den,
Řeřicha

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 8. února 2011: Zážitky z hromadné dopravy

  • Máte nějaký komický zážitek z hromadné dopravy?
  • Máte nějaký smutný zážitek z hromadné dopravy?

Sem s nimi! Posílejte mi své příběhy k tématu na redakční e-mail, uveřejněný níže. Nemusí to být jen zážitky komické či trpké, pište mi i o svých nespokojenostech, tedy věcech, které se vám na hromadné dopravě nelíbí. Prostě si trochu zanadávejte! Záleží na vás, co mi o hromadné dopravě napíšete. Pokud ale chcete získat pěkný dárek, totiž knížku vyloženě tematickou: Jak si zachovat chladnou hlavu autorky Barbary Beckhamové z nakladatelství MOTTO (viz obrázek níže), ať je váš příspěvek dlouhý alespoň jako tento odstavec textu.

jak