pesŘíká se, že si člověk vybírá psa podle vlastní podoby. Pokud mohu mluvit za sebe, o nějaké módě natož fyzické podobnosti nemůže být řeč. Ke psům, kteří prošli mým životem, jsem přišla vždycky náhodou. Ale když si na ně vzpomenu zpětně, měli něco společného. Třeba si vybírali oni mě? Co já vím.

Toho prvního přinesl domů tatínek. Ani nevím, kde ho sehnal. Byl to takový malinkatý tříbarevný méďánek (pojmenovali jsme ho Míša). Voříšek, podobný špicovi, tvarem hlavy, délkou srsti i chundelatým ocasem stočeným nahoru jak péro od hodin. Možná někde pochytil i geny jezevčíka, protože měl podsaditější figuru, ale barvou srsti byl opravdu originál. Černá na hřbetě přecházela v hnědou a hrudník mu zdobila bílá hvězda. Uměl si ji také patřičně hrdě nosit. Byl nesmírně chytrý a statečný. A to někomu vadilo natolik, že ho otrávil.

pes

O dalším psovi nechtěli naši ani slyšet. Až jednou zase tatínek přivedl štěně. Německého ovčáka. Prý ho kolegyně z práce potřebuje na nějaký čas pohlídat. Jmenoval se Lord, uši mu ještě napůl padaly… však to znáte, takové to nemotorné stvoření na mohutných tlapách. K velké nelibosti maminky byl Lord nevycválané, nevycvičené, a tudíž ne příliš čistotné psí dítě. Nejvíc ji vytáčelo, když se zablácený opřel o zeď, líně po ní sjel, a pak se rozplácl na podlaze. Chyběla mu sice Míšova bystrost, ale i tak to byl náš miláček.

pes

Jak čas běžel, paní se k psovi nehlásila, dva měsíce se protáhly na půl roku a mamince došla  trpělivost. I tatínek pochopil, že bude lepší v zájmu klidu ustoupit a psa vrátit. Dívaly jsme se za ním přes záclonu a usedavě plakaly. Ale maminka má vždycky pravdu a my byly ještě příliš malí na protest.

Na vlastního psa jsem si musela počkat až do dospělosti. Jeho výběr jsem dlouho zvažovala s ohledem na sousedy, kteří chovají slepice, králíky, kočky a podobnou havěť. Zvolila jsem vylučovací metodu. Zavrhla teriéry, služební, lovecká plemena, ale i miniaturní gaučáky. Tím nechci nijak zpochybňovat jejich přednosti a kvality. Důkladnou selekcí jsem došla až k ovčákům. To je ono - mírumilovní, dobře cvičitelní a navíc pohlední hafani.  A ze všech nejvíc se mi líbila trikolórní sheltie.

pes

A jsme u toho. Koho si myslíte, že mi připomíná? Jasně že Míšu. Já hned říkala, že psi si vybírají spíš mě. No a víte, že jsme si možná i trochu podobní? Škoda, že nemám srovnávací fotku.

Tak se podívejte alespoň se na fotky celebrit a jejich psů. Podobnost nemůže být čistě náhodná.

pes

Podle čeho jste si vybrala plemeno psa? Hodí se k vám i fyzicky? Jste si dokonce podobní? Pošlete nám svůj příběh nebo fotku.