Blogerka Češka z Česka: Naše kuchyně není jenom knedlo-vepřo-zelo a svíčková

Jak vznikl nápad udělat si vlastní blog o českém jídle?
Nápad vznikl před více než třemi lety. Bylo to období, kdy jsem si více než jindy všímala, že lidi kolem mě obdivují zahraniční suroviny a recepty a přehlížejí ty naše, lokální, jako něco obyčejného a nezajímavého. Setkávala jsem se taky s názorem, že česká kuchyně je těžká a nezdravá. Přitom je řada i zdravých receptů. Česká kuchyně není jenom knedlo-vepřo-zelo a svíčková.

K myšlence založení blogu také přispěly cesty do zahraničí, kde jsem si všímala přirozeně zdravé hrdosti, a to nejen v době sportovních zápasů. Když se například Itala zeptáte na italské jídlo, bude vám nejspíš se zápalem vyprávět o pizze, lasagních nebo tiramisu, a to taky nejsou zrovna lehká a dietní jídla.

Jak byste vás blog představila? Co kromě receptů zde čtenáři najdou? 
Najdou v něm také informace a zajímavosti o lokálních surovinách, využití známých kuchyňských i divokých bylinek, české zvyky a tradice, zajímavá místa, města a vesnice.

Nechci říct, že to co je tady je nejlepší, ale ukázat, na co v České republice můžeme být hrdí. Připomenout to, co možná už víte, nebo nevíte, nebo jste věděli a zapomněli.

Najdou zde vaši čtenáři klasické recepty, které mají tradici i ty novější, přepracované do moderní formy? 

Zveřejňuji recepty z lokálních surovin, které se dají sehnat bez problému i dnes. Do budoucna se chci více zaměřit na i na velmi stará, skoro zapomenutá jídla.

Kde hledáte ty původní, staré recepty? 
Hledám ve starých i novějších kuchařských knihách a u mamky nebo babičky. Ony ale často vaří od oka, a tak si přesné míry mnohdy dohledám právě v kuchařce. Než recept zveřejním, tak podle uvedeného množství recept minimálně jednou uvařím, abych se přesvědčila, že to s touto měrou jde. Naučila jsem se ale taky vařit od oka.

Je zajímavé položit si otázku, co je opravdu původně české jídlo. Národnosti se v historii ovlivňují, a tak máme řadu jídel, která se obdobně připravují i v zahraničí. O původ se pak trochu dělíme. Za česká jídla považuji hlavně jídla, které se běžně připravují v naší zemi a ze surovin, která jsou zde typická.

Jsou použitelné i do dnešní doby? 
Určitě ano. A často nejsou tak náročné, jak jsem očekávala.

Říkáte, že jsou pro vás velmi důležité tradice, rituály, které jsou spojené s jídlem. Které vás oslovují? 
Mám moc ráda Vánoce a celý adventní čas. Ráda mám i stále populárnější Svatomartinské slavnosti 11. 11., kdy se poprvé ochutnává letošní víno, pečou se svatomartinské rohlíčky a husa s knedlíkem a se zelím.

A v dospělosti jsem začala mít ráda i Velikonoce. Pocházím z vesnice ve východních Čechách, a tam se stále drží velikonoční tradice tak. Dopoledne chodí kluci s pomlázkami k holkám na koledu. Za to dostanou buď vařené malované vejce, mašli na pomlázku, nějakou čokoládu nebo upečenou sladkost, chlebíčky, nebo panáka alkoholu. Klidně i všechno. Jako dítě jsem tyhle svátky opravdu neměla ráda. Připadaly mi kýčovité a vůči holkám ponižující. Nyní v nich ale vidím symboliku danou už od našich předků, pověrčivost dávných dob, setkávání se s rodinou a známými. Velikonoce jsou pro mě oslavou jara a nového začátku. Více o nich píši i na svém blogu.

Máte oblíbené nejen české pokrmy, ale také české suroviny. Proč? 
U surovin je pro mě důležitá kvalita, lokálnost a sezónnost. Dává mi smysl jíst lokální suroviny jako ovoce a zeleninu, která necestovala přes půl světa a byla utrhnutá už zralá. Důležité taky pro mě je, aby nebyla chemicky ošetřená. Snažím se nakupovat od malopěstitelů a v bio kvalitě, i když ne vždycky se mi to podaří.

Ovoce a zeleninu jím hlavně podle sezony, kdy roste. V zimě dávám přednost kořenové zelenině, jablkům, křenu, zelí, kapustě, česneku, řepě, cibuli, pórku, šípku, rakytníku. Snažím se tak dávat pozornost pro nás více přirozeným surovinám. Neříkám ale, že si nikdy nekopím avokádo, mandarinky, pomeranče nebo banán.

U masa je pro mě důležité, jak je zacházeno k hospodářským zvířatům. Ráda nakupuji maso od chovatele, kde mají zvířata dostatek místa a důstojné životní podmínky.

Je pro vás důležité to, že jste Češka? Prolíná se tento pocit i vaším blogem, chcete, aby si i ostatní uvědomili, že je důležité cítit se patriotem, vlastencem? Chybí vám toto vědomí u lidí, se kterými se setkáváte? 
Asi pro mě není důležité, že jsem přímo Češka, ale hrdá na to jsem. Stejně tak bych ale jistě byla hrdá, kdybych byla třeba Italka, Bulharka, Švédka, Indka atd. Jak se říká – každá mince má dvě strany a nejsou jen dobré nebo špatné věci. Myslím, že to platí i u národnosti a vnímání hrdosti a sounáležitosti s danou kulturou.

Pokud se nám něco v místě kde žijeme nelíbí, diskutujme o tom a snažme se to reálně změnit. Co se nám líbí podpořme a rozšiřujme.

Na co byste chtěla pozvat své čtenáře? Vyberete nám 2- 3 recepty, které jsou zajímavé a tradiční? 

• Určitě stojí za to ochutnat vepřové závitky s jablky a křenem, které jsou mým oblíbeným českým jídlem na podzim a v zimě.
  
• Zajímavý a velmi starý recept je kočičí svatba, které se taky říká šoulet.
• A můj oblíbený moučník – Tvarohová buchta s jablky, kterou peču velmi často. Má jemnou máslovou chuť a po tvarohu je vláčná. Kostičky jablek dodají zajímavost. Je opět velmi jednoduchá, rychlá a dobrá.

Co máte dále v plánu? Na co se můžeme těšit?
Aktuálně zvažuji nabídku o napsání knížky a založení e-shopu s věcmi do bytu i zahrady od českých tvůrců a s vlastními produkty.
V plánu mám také pořád se zlepšovat ve focení, psaní a tvorbě videí. V plánu mám mj. videa z cest po ČR i zahraničí.

Web: https://www.ceskazceska.cz/
Facebook: @ceskazceska.cz 
Instagram: @ceskazceska_blog 

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit