Další příspěvek k nám dorazil od naší čtenářské menšiny čtenáře s nickem Dekameron, který sice nebyl tak úplně spokojen s navigováním své manželky, ale zato měl možnost vidět zajímavý úkaz.
Milé dámy, po kratší pauze jsem tu zase se svou troškou do mlýna.
Samozřejmě si tu jistě dneska přečteme, jak si ženy pletou pravou a levou stranu a ve chvilkách, kdy se snaží svůj handicap maskovat, nastoupí výrazy jako „nahoru" a nebo „dolu", jako obměny pro směr doprava a doleva.
Bude tu popisováno zoufalství mužů z pohledu řidičů, spolujezdců i ostatních účastníků silničního provozu. Budou tu jistě také propírány barvy vlasů, pokrývky hlavy...
Proto se pokusím dvěmi malými epizodami vyprávět o něčem jiném.
Tu první jsem neprožil já, ale kamarád při jízdě služebním autem. Jako spolujezdce měl svou kolegyňku. Na křižovatce se zeptal „Tak co? Dobrý?" Hádejte jaká byla odpověď? „Jo, dobrý". Následovala rána a řinkot skla. Dort na kterém si pochutnávala jeho kolegyňka a který jí tak DOBŘE chutnal byl... prostě už byl nepoživatelný.
Druhá epizodka se mi stala před lety osobně. Při jízdě v Německu po dálnici, jsem požádal svou manželku, zda by mi za pomoci mapy ohlídala sjezd z dálnice. Asi po půl hodině cesty za Berlínem jsem se opatrně zeptal, jestli si je jistá, že jedeme správně. Připadalo mi totiž, že se nějak moc začínají objevovat směrovky s názvy polských měst. Ano. Vím, víc k tomu nemusím psát. Byl jsem tedy nucen místníma okreskama navázat na původní směr. Možná k této větě, co píši, už někteří čtenáři nedošli, ale důvod, proč jsem o této epizodce začal psát, teprve přijde.
Projížděli jsme rovnou krajinou, občas silnice procházela lesíky. Byla tma jak v ranci a na letní obloze krásně svítily hvězdy. A nejen hvězdy. Vysoko na nebi svítil zářivě zelenou barvou, takovou, jako by měla jasně svítící reflexní vestička, nějaký objekt. Tvar to mělo jako znak Nike, taková fajfka. Upozornil jsem na to svou ženu a při jízdě jsme koukali... náhle se ten zářící objekt vysokou rychlostí začal řítit k zemi. Stačil jsem zamumlat obdivné slovo (přiznám se, řekl jsem „Ty vole") a... nic se nestalo. Tma byla neproniknutelná, nad námi hvězdy a nikde žádná rána, výbuch.. prostě nic, co bychom logicky očekávali. Zastavil jsem u kraje silnice a chvilku jsme na místě koukali. Nic se však už neobjevilo. Bylo to moje první a také poslední setkání s UFO. (Pro šťouralky. UFO ... neidentifikovaný létající objekt. Letělo to, bylo to a nevím co.)
Takže zhoršené schopnosti žen navigovat při jízdě své muže může občas přinést „zvláštní" ovoce.
Mějte prima den.
Dekameron
Dnešní téma zní: NEKECEJ MI DO ŘÍZENÍ!
A budeme si povídat o tom, zda vám, nebo naopak vy někomu mluvíte do řízení a proč. Otázky tedy zní:
- Jak jste na tom se svými spolujezdci, milé dámy? Jsou ukáznění, nebo vám pijí krev?
- Koho jste si vzaly jako spolujezdce při svých prvních soukromých jízdách?
- Mluví vám partner, nebo někdo jiný do řízení?
- Jak na to reagujete? Berete to s klidem, nebo se vztekáte?
- Kritizujete vy během jízdy něčí styl řízení?
-
Své příspěvky a náměty můžete posílat už teď na e-mail redakce@zena-in.cz
Vítězka nejlepšího příspěvku získá půvabnou kosmetickou řadu od společnosti AVON, ve které je luxusní tělový olej ve spreji a krém na ruce a nehty - nail experts (viz. Obrázek níže)
Nový komentář
Komentáře
haluška — #13
keď môj manžel vymenil moje navigátorské schopnosti za značkovú autonavigačku, som sa len usmiala a naplánovala som krutú pomstu. Vybrali sme sa totiž autom do Bulharska. Strčila som si do uší slúchadlá a pridala volume na MP3, aby som nepočula to ustavičné prekročili ste povolenú rýchlosť, alebo prepočítať?Vydržala som to až kdesi na juh Rumunska. Potom mi došla trpezlivosť a milú navigačku som vyhodila do rumunských polí. Mno, muž ju dve hodiny hľadal, našiel, ale nezapojil. To bolo ticho. Nerozprával sa so mnou ani on a ani nikto v aute. Konečne som si vychutnávala jazdu panenskou prírodou v delte Dunaja za štebotu vtákov a cvrlikania cikád. Paráda.
enka1 — #5 Ten Nike mě dostal
Náhodou já Dekameronovi , mně se to líbilo. Víte, jaký důvod udal můj partner, když si jako jeden z prvních lidí u nás kupoval JPS, tedy navigaci? Moji neschopnost orientace podle mapy. Vyžadoval to před léty ode mě důsledně, protože to měl naučené z domova. Tatínek řídil a maminka navigovala. Bude to 6 let, co nás bezpečně navedla z Prahy až do předměstské ulice italského města, kde bydlí moje nevl. matka, takže jsem i já zakoupení ocenila. Samozřejmě JSEM skvělá navigátorka (a špatná řidička, to přiznávám) a můj partner musí mít všechny technické hračičky, o kterých se kde na netu dočte, co nejdříve doma, prostě jeho hobby.
Dekameron — #6 ...a pohled do zrcadla je v Tvém případě blízké setkání kolikátého druhu?
Já se v mapách orientuju dokonale. Zato když mě má navigovat přítel, zabloudíme. Na cestě z ČB do Červené Lhoty jsme zabloudili 3x a jen tak tak jsme stihli poslední prohlídku zámku.
on tady fakt na UFO někdo věří
No a co, my jsme jeli do Břeclavi a nakonec díky špatné mapě, na kterou jsem se spoléhala, a otáčeli jsme se v Rakousku.
Drahá Sally. Odpovídám formou příspěvku na tvůj dotaz ze vzkazníku. Myslím si, že to bude jistě zajímat i ostatní... Tvůj sebestředný grafoman Dekameron
Blízká setkání Prvního druhu - označují UFO pozorovaná do vzdálenosti zhruba 150 metrů - UFO nehmatatelné
Blízká setkání druhého druhu - UFO zanechává fyzické stopy - UFO hmotné
Blízká setkání třetího druhu - UFO je spatřeno i s posádkou
Blízká setkání čtvrtého druhu - únosy lidí mimozemskými bytostmi
Blízká setkání pátého druhu - případy u nichž dochází ke komunikaci mezi člověkem a mimozemšťanem
To s tím dortem je fajn, i když ptát se ženy, která jí dort, na křižovatce jestli je volno takovouhle otázkou, je přinejmenším netaktické.
A kdysi jsem slyšela o značce Nike, že si tak pánbu udškrtává ty, co přijdou do pekla.
bubidani — #3 a nebo tak
femme — #1 né, vzbudila ho manželka
"Tak co? dobrý?" no člověk by si myslel že je pán gentelman a má starost o mé pohodlí tak "dobrý" né
k té první epizodě: kdyby kamarád věděl, jak se má chovat řidič, tak by neboural
k tomu ufu: a pak ses probudil