Dnešní téma mě opravdu oslovilo. I já jsem z těch, co schovávají různá přáníčka a "vyšívané dečky "na kanavě. Mám toho doma spoustu a někdy, když mi je smutno, sednu si na koberec a prohlížím a prohlížím.
 
Mám tam například pohled od mého syna, ve druhé třídě, z výletu. Bylo na něm pouze moje křestní jméno, název obce, ve které bydlíme, a podpis PEPA. Věříte, že tenhle dopis opravdu došel??? Vzhledem k tomu, že to nebyla až tak velká obec, jediná toho jména v celých Čechách a paní listonoška byla místní a znala svůj rajon, ve kterém pracovala, jak své boty, zjistila si, která třída byla na výletě, kolik tam je Pepů a pak už jen zbývalo jméno maminy. Pak už jsem jen zaplatila 3 KČ, neboť tam nebyla ani známka, a ta v té době stála 0,30 hal. Tak to bylo i s pokutou.
 
Mám schovaný i vzkaz od dcerky, která ve spěchu, když ke mně s manželem přijeli, a já nebyla doma, napsala na papír, který nechala položený na stole "BLILI JSME TADY, ALE NEBYLA JSI DOMA." Večer jsem jim volala a ptala se, kdy že si to přijedou uklidit, když už tady prováděli takovou bohulibou činnost v mé nepřítomnosti. Pořádně jsme se nasmáli a dodnes ji s tím zlobíme.
 
Pro vnoučátka jsem po těchto zkušenostech vymyslela sešity, do kterých jim lepím fotky od narození, první obrázky, různá přáníčka. Čím jsou starší, tím raději se do těchto sešitů koukají a moc se při tom nasmějeme. Někdy se dohadují, že to oni určitě nepsali.
 
10. května se nám narodilo páté vnoučátko, tak mám co dělat. Až vyrostou, sešity jim dám, aby měli všechny vzpomínky pohromadě. A víte, jak mi naše rodinka říká? Rodinný dokumentarista. Pak že prý úcta k rodičům.
 
Krásný, i když tady u nás deštivý den přeje Majdalena.
 
 
 
Díky, Majdaleno, moc hezké. :o)))
A pište mi dnes i vy ostatní, na jaká přáníčka a dárečky od svých dětí vzpomínáte nejraději... Moc se těším na všechny vaše příběhy.
 
Krásný den všem přeje