Narodila se v roce 1894 jako Helena Kafková v malém domečku na dnešní Dukelské třídě, která je páteří brněnské čtvrti Husovice. Tehdy ovšem byly Husovice samostatnou obcí a součástí Velkého Brna se staly až v roce 1919. Byla šestá ze sedmi dětí obuvníka Antonína Kafky a spolu s rodiči a sourozenci tu strávila pouze dva roky, když rodiče zamířili za prací do Vídně, hlavního města monarchie. I když zbytek života prožila rodina v Rakousku, doma se mluvilo česky.

Své dětství Helena prožila převážně ve Vídni-Brigittenau, kde se jí dostalo jen základního vzdělání. Víc jí bohužel rodiče nemohli poskytnout. A tak začala brzy vydělávat jako služka, kuchařka a trafikantka. V roce 1913 dostala možnost pracovat jako ošetřovatelka v nemocnici ve Vídni-Lainzi, kde působil řád františkánek. Práce se jí líbila, a tak se i přes nesouhlas rodičů rozhodla vstoupit do kongregace Sester františkánek křesťanské lásky, kde přijala jméno mučednice z prvních dob křesťanství. Po řeholních slibech pracovala v nemocnicích v Lainzi a Neunkirchenu. Od roku 1919 pak v nemocnici v Mödlingu jako sestra na operačním sále, kde lékařům úspěšně sekundovala. Při práci byla důsledná a rázná, a tak jí přezdívali Resoluta.

mar.jpg
Foto: Sestra Marie Restituta / 1919 
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Měla pověst netradiční řeholnice. Ráda jedla, což bylo patrné i na její korpulentnější postavě. Traduje se, že si po práci v nemocnici ráda zašla do blízké hospůdky na guláš a pivo. Po anšlusu Rakouska v roce 1938 nezištně pomáhala v nemocnici židům a jejich rodinám i dalším řeholnicím. V roce 1942 se dostala do konfliktu s nacistickým lékařem Stumfohlem, který byl konfidentem gestapa. Odmítla na oddělení odstranit ze stěn krucifixy, protože věděla, že se k nim řada umírajících pacientů upíná, protože jim ulehčovaly utrpení. Jenže nacisté nařídili kříže odstranit ve školách i v nemocnicích. 

Pak doktor Stumfohlm Resustitu udal za rozmnožování textu zesměšňujícího hitlerovské Německo. Jako důkaz uvedl, že našel v jejím koši kopírák. Gestapo se brzy začalo tímto případem zabývat a 18. února 1942 si pro Restitutu přijelo. Původně ji chtěli odvléct okamžitě z operačního sálu, ale nakonec jí dovolili asistenci u operace dokončit. Přesto ji odvedli do vězení v bílém nemocničním hábitu.

bor.jpg
Foto: Martin  Bormann, na jehož příkaz byla Marie Restituta dne 30. března 1943 sťata gilotinou
Bundesarchiv, Bild 183-R14128A / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 DE <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/de/deed.en>, via Wikimedia Commons

Přímluvy, které přicházely na gestapo, nebyly nic platné. Žaloba se týkala nejen rozmnožování textů, ale byla rozšířena také na šíření letáků a vlastizradu. Ve vězení strávila Restituta čekáním na ortel třináct měsíců, posledních pět pak v cele smrti. Výrazně se to podepsalo na její postavě. Dramaticky zhubla. Absolvovala ponižující výslechy a byla nabádána, aby vystoupila z řádu, že by jí to mohlo zachránit život. Odmítla. 30. března 1943 pak byla ve vídeňské věznici gilotinována. V německy mluvících zemích byla Restituta jedinou řeholnicí popravenou nacisty.

Marie Restitua je příkladem toho, že blahoslavenou či svatořečenou nemusí být jen žena z „dávnověku“. Proces jejího blahořečení byl zahájen v listopadu 1988 a 21. června 1998 ji při návštěvě Vídně prohlásil papež Jan Pavel II. za blahoslavenou. V roce 2009 se při své návštěvě Brna nechal tehdejší papež Benedikt XVI. slyšet, že se vážně uvažuje o Restitutině svatořečení.

619380cd968ceblobid0.jpgFoto: Kostel blahoslavené Marie Restituty v Brně-Lesné je skutečným chrámem 21. století
Karel Pažourek, CC0, via Wikimedia Commons

Ačkoli strávila Restituta v Brně pouhé dva roky, Brno na ni nezapomíná. Na její rodný dům v Dukelské ulici v Brně-Husovicích byla umístěna pamětní deska od J. Šindlera a blízký park nese od roku 1999 její jméno.

dop-.jpg
Foto: Dny architektury 2021- interiéry chrámu
Jiří Lády

Její jméno také nese nejmodernější sakrální stavba v Brně vybudovaná v letech 2017 – 2020. Futuristický kostel na Lesné připomíná rotundu, u níž se nachází samostatná trojhranná věž. I když se o stavbě uvažovalo už v roce 1968, normalizace tyto plány zmařila. Došlo na ni až ve 21. století. V architektonické soutěži zvítězil návrh architekta Marka Jana Štěpána, jednoho z našich nejlepších autorů sakrálních staveb či jejich rekonstrukcí. Slavnostní otevření kostela plánovala farnost původně na 1. květen 2020, v den narozenin Marie Restituty. Díky pandemii k ní došlo až v září 2020.
2. října letošního roku byl kostel představen i laické veřejnosti v rámci Dnů architektury. Byl to neskutečný zážitek!

Zdroj info: Flodrová, Milena-Šenkýř,Miloš: Brno a Brňanky, Brno 2015, Encyklopedie města Brna, on-line

Na našem webu jste si mohli přečíst: