Bojujete s dětmi při jídle? Je to někdy nepříjemná záležitost vyžadující přímo diplomatické schopnosti. Co s tím?

 

„Pomalu si začínám připadat už jako neschopná. Nedokážu přimět našeho 3,5letého syna, aby jedl, co je potřeba. Už se jen děsím času snídaně i oběda či večeře, protože z jeho strany to je jen samé odmítání, kňourání a výmysly,“ vypráví posmutněle Ilona, maminka, se kterou jsem se seznámila na pískovišti. Co Ilona uvaří, Saša trochu ochutná, porýpe se v tom, a uteče od stolu. „Jakékoliv domluvy nepomáhají – někdy mám pocit, že mi to prostě dělá naschvál.“

 

Ilonu také deptá, že když se malý Saša vrátí od babiček, ty jen pějí ódu na to, jak Sašenka u nich jedl to či ono. „Pak jsem přišla na to, že tchyně do všech jídel propašuje trochu cukru a že moje mamka zase synovi vaří jen to, co on miluje. S tchyní jsem se kvůli tomu málem rozhádala na život a na smrt.“

 

Výborným pomocníkem při problémech, které Vás trápí v souvislosti s jídlem u dětí, je kniha Bojujete s dětmi při jídle? (Global, 1996). Najdete v ní konstruktivní a povzbudivé rady, které sestavil praktický lékař Dr. David Haslam.

 

Když dítě přechází na pevnou stravu, seznamuje se s novou konzistencí, novými potravinami a může se stát, že jídlo odmítá. Není to nic neobvyklého, vždyť se seznamuje s novými chutěmi, je třeba mu dopřát čas, aby si na změnu zvyklo. Babičky často radí, aby maminky vnoučatům příkrm osladily. Je to jen krátkozraká berlička, se kterou se daleko nedojde. Navíc dítě již od útlého věku získává špatné stravovací návyky, nehledě na zdravotní problémy, které se u něj v souvislosti s nadměrnou konzumací cukru mohou vyskytnout.

 

Je logické, že maminky si dělají při odmítání jídla u dětí starosti: jestli nemá hlad... že má špatnou skladbu potravy... že získá do života špatné stravovací návyky... že přeci dítě nemůže mít navrch, protože by utrpěla jejich autorita...

 

Věty, které jsem si potřebovala přečíst a které mne uklidnily, zní: „Téměř každé dítě je v batolecím věku přirozeným rebelem. .... batole udělá přesný opak toho, co si přejete vy.... Především má rádo nějakou reakci.“ V těchto pár větách je v podstatě odpověď na vše – když se my rodiče snažíme ze všech sil (po dobrém i po zlém), aby dítě snědlo to, co mu předložíme, jeho reakcí, kterou dává najevo svou aktivní součást v rodině, je odmítnutí potravy. A časem, pokud nehledáme schůdný způsob, se problémy stupňují a přetrvávají i do pozdějšího věku. Když vidí, že si děláme starosti s jeho jídlem, je mu nadevše jasné, že je to pro  nás citlivé místo.

 

* Dívejte se na stravování dětí z delšího časového úseku.

* Je důležité, aby děti měly různorodou stravu – pak je totiž nepravděpodobné, že by postrádalo některé důležité složky potravy a že by se samo, díky svému instinktu, nechalo strádat.

* Nebuďte příliš ustaraní, že sem tam dítě požaduje zmrzlinu či sušenku, a mějte nadhled.

* Pokud víte, že dítě nějakou potravinu nesnáší, nenuťte mu je. Jedli byste sami to, co nemáte rádi?

* Dělat rozruch a bojovat s dítětem u jídla je ztrátou času. Křikem či zákazy nic nespravíte. Vždy je totiž zapotřebí dvou, aby se hádali – nabídněte svému dítěti například menší porce.

* Pokud nechcete, aby vaše dítě nejedlo nějakou potravinu, prostě ji nekupujte. V obchodech buďte neúprosní a nepodlehněte pláči dětí, pokud jim nekoupíte tu či onu pochoutku. Co na tom, že ostatní se po Vás budou ohlížet. Oni Vaše dítě nevychovávají.

* Nedávejte dětem sladkosti za odměnu – zbytečně jen podpoříte jejich důležitost, zatímco ujistíte dítě, že hlavní jídlo je jen nutné přetrpět.

* Nesrovnávejte Vaše dítě s ostatními – každý jsme originál.

 

 

Přeji hodně trpělivosti při jídle s dětmi a přestaňte si dělat starosti!

Reklama