Tatínek otevřel skříň a já si mohla vybrat. Tím tenkým řemenem to strašně bolelo, zatímco široký, z měkké kůže, nebyl na zadku skoro cítit. Jenže já si, po vzoru hrdinného náčelníka Apačů, který ještě u mučednického kůlu radil svým trýznitelům, jak mu mohou více ublížit, většinou vybrala ten tenký, koženkový.
Škoda rány, který padne vedle, praví se v jednom starém přísloví. A v Bibli se dočtete, že: "Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas." (Př 13,24) Tradice fyzických trestů je zkrátka v naší kultuře hluboce zakořeněna. Až v posledních desetiletích se prosazuje názor, že fyzické tresty jsou zbytečné, ba že přímo poškozují psychiku dítěte, učí ho násilí a vůbec, všemožně mu škodí.
Dnes už veřejnost leckdy přísným okem shlíží i na rodiče, který zfackuje svou ratolest, natož aby se něčeho takového odvážil třeba učitel. Přitom časy, kdy učitelé bili děti rákoskou nebo ukazovátkem nejsou zas tak daleko. A leckdo z nás snad ještě vzpomene na pedagogy, kteří v rozrušení metali po žácích houbou, křídou a ten náš dokonce i svazkem klíčů.
Ale kromě těchto drobných excesů jsem se já osobně už na školách s fyzickými tresty nesetkala. Zato doma nás jako malé řezali ostošest - a abych nebyla nespravedlivá, měli proč. Vždycky, když jsem provedla nějakou pořádnou lumpárnu, následoval tradiční rituál - tatínek otevřel skříň a já si mohla vybrat. Tím tenkým řemenem to strašně bolelo, zatímco široký, z měkké kůže, nebyl na zadku skoro cítit. Jenže já si, po vzoru hrdinného náčelníka Apačů, který ještě u mučednického kůlu radil svým trýznitelům, jak mu mohou více ublížit, většinou vybrala ten tenký, koženkový. A pak jsem skrz zaťaté zuby cedila steny a posměšně si měřila své dva sourozence, které buď výprask ještě čekal, nebo kteří ten můj naopak zavinili, protože rodičům něco "práskli".
Pořádný výprask byl zkrátka skoro otázkou cti - ne že bysme zlobili kvůli výprasku, to zas ne, nebylo to nic příjemného, ale když už nás "bledé tváře" zajaly, nebo když někdo, obvykle nejmladší sestřička, zradil a bídně kolaboroval, nebylo zbytí - bylo třeba nést bolest hrdinně a s pohrdáním, vmeteným do tváře našim mučitelům.
Výprask měl ovšem svá jednoznačná pravidla - byl, alespoň z mého hlediska, výsadou rodičů. A tak když se mi jednou pokusil uštědřit facku dědeček, který nás hlídal, vrátila jsem mu ji až to plesklo. Taky babička se mohla s vařečkou marně namáhat - obvykle jsme se prostě nenechali chytit. A když se na mě jednou pokusila vztáhnout ruku sousedka, pokousala jsem ji. Byla jsem zkrátka pěkně zlobivé dítě...
Nejen kvůli svému dětství nejsem odpůrcem fyzických trestů - myslím si, že přiměřený a především srozumitelný fyzický trest - tedy takový, kdy dítě ví, zač je trestáno a samo uznává nutnost trestu - je spíše přínosem. Ten kdo trestá musí být ovšem dítětem respektován jako autorita, a autorita se bitím vynutit nedá - na to by neměli zapomínat nejen rodiče...
Trestali Vás rodiče fyzicky? Dostala jste někdy facku? Zlomili o Vás rodiče vařečku? Vztáhl na Vás ruku učitel? Jste pro fyzické tresty doma? A co ve školách? Kdo má právo trestat dítě? Jak trestáte své děti?
Napište nám o svých zážitcích z dětství i o svých dětech na redakce@zena-in.cz a vyhrajte zajímavou cenu!
Reklama
Reklama
Nový komentář
Přispět do diskuze můžete po ZAREGISTROVÁNÍ a
PŘIHLÁŠENÍ,
nebo přihlášení přes Facebook
Přihlášení
Komentáře
lucka100
Dobrý den, chtěla bych vám napsát že mám novou maminku a ta omě už zlomyla vařečku.Já sama nevím proč zlobím a jsem stoho smutná ale nedělám to schvalně.Musím si sundat kalhoty a dostanu vařečkou uplně na holou pěkně to bolí a štípe.Pak mám někdy i modřiny.Na zatku i na stehnách tost se za to stidím hlavně ve škole třed děckama.Já se vdycky dost bojím když si mám sundat kalhoty ono to na holou vařečkou opravdu někdy dost bolí.
*Kotě*
Svoje dítě bych nikdy nebila - ve smyslu nějakého mlácení či snad dokonce fackování. Facky do obličeje považuji za jednu z nejvíc ponižujících věcí a nikdy bych se k něčemu takovému nesnížila.
Ale přiznávám, že u svého 17-měsíčního syna občas řeším situace plácnutím - na zadeček, přes plenku, takže rozhodně není mým cílem působit bolest. Ale musel se naučit, že jsou věci, které prostě NESMÍ - ne snad z mého plezíru, ale proto, že jsou třeba vyloženě nebezpečné (sahání do zásuvek, lezení někam, kam nemá apod.)... a tak vždycky dvakrát řeknu "nedělej to, to nesmíš!" a "nedělej to, to nesmíš, dostaneš na zadeček!"... no a když potřetí neposlechne, tak dostane plácnutí... což jediné zabírá, plácnutí v kombinaci s přísným hlasem. Takhle malému dítěti fakt nic rozumnými argumenty nevysvětlíte, však si to zkuste.
rozmar
sanvean: Já jsem si přála bejt v děcáku...
sanvean
rozmar: tak to je síla. Naší sousedce kvůli tomu vzali holku do děcáku, byla samá modřina. Nutila děti klečet na hrachu - jak ve středověku..
sanvean
jako dítě jsem párkrát dostala přes zadek, v pubertě mámě občas došly argumenty a vrhla se na mě a ségru skoro ve stylu kung-fu (z čehož jsme akorát tak dostaly záchvat smíchu) Horší to měli bratranci, strejda je bil řemenem hlava nehlava :-/ Já své děti bít nehodlám.
vininka
Korra:
Korra
Nejsem pro bití dětí za každou cenu, ovšem někdy výchovný pohlavek udělá víc, než sáhodlouhé vysětlování
rozmar
Moje hysterická matka mě mlátila u jídla, když jsem byla napasovaná mezi stolem a oknem, s oblibou mi rvala vlasy, házela po mě talíř, od jednoho mám ještě jizvu. Další oblíbené bylo mlátit mě hlava nehlava v panelákové koupelně, mezi umyvadlem a pračkou...taky do mě kopala. A rozhodně jsem nebyla nějak vzpurné dítě, ani zlobivé. Ale za jeden prohřešek mě trestala opakovaně, dokázala se znovu a znovu rozzuřit doběla. Dneska bych volala linku bezpečí, asi, ale tenkrát to každýmu bylo jedno, a to to lidi v paneláku! museli slyšet...tolik k tématu.
vininka
Prostě a jasně - doufám,že si na sklonku života budu moci říct,že jsem své dítě,popř.děti vychovala dobře.Ona to vážně není žádná sranda.
vininka
Meander: Jsem tu celkem nová,tak mi to tak nějak nedošlo.
Meander
vininka: Píšu, že mi tam vypadl otazník. Já se tě na to ptala, protože věta: "A mimochodem,když jsem neměla děti,tak jsem taky prohlašovala,že na ně nevztáhnu ruku..." si o to říká V netových diskusích tyká každý každému. To by mě ani nenapadlo, že by mi to mohlo vadit.
vininka
Meander: Pardon,že tykám,ale jsme stejně mladé,tak to snad neva?????
vininka
Meander:Opravdu si myslíš,že mít dítě automaticky znamená umět ho vychovat?Já bych tu větu s dovolením poopravila - mít dítě by mělo automaticky znamenat umět ho vychovat.Ale holt někdy skutek utek.
agail
vininka: kamarádčin andílek zřejmě jezdí ve stejném dopravním prostředku, jako já. Po té co maminku poplive si s velkým gustem utře blátivou botičku do mého kabátu. Vraždila bych, ale stejně si myslím, že za to může matka ratolesti a nebude to tím, že jej nemlátí.
Meander
Chybí mi tam otazník
Meander
vininka: Ta tvoje kamarádka nemá autoritu. Mít dítě automaticky znamená umět ho vychovat. Nekecej...
agail
Bóbika: tohle zahrnuju do kategorie výchovné usměrnění. Plesknout a zmlátit, to je rozdíl.
Vivian
A jaké tresty jsou teda ty správné? Nebo je lepší dítě vůbec netrestat?
vininka
Mám kamarádku,po které její tříletý andílek běžně plivá a sem tam i zabuší pěstičkami.Ona by na něj nevztáhla ruku.Já mám taky tříletého andílka,který /myslete si o mě co chcete /sem tam na zadek dostane.Samozřejmě nejsem neandrtálec a nejdřív se snažím po dobrém,ale věřte,že jsou situace,kdy to nejde. A mimochodem,když jsem neměla děti,tak jsem taky prohlašovala,že na ně nevztáhnu ruku.......
agail
ivana.kuglerova: Asi jsem taky utrpěla duševní újmu, jako Meander, protože ani já nechápu, jak se může někdo s výše uvedeným článkem ztotožnit. Holt když někteří nedokážou zvládnout plody své mizerné výchovy, mlátí.
Nový komentář
Komentáře
Dobrý den,
chtěla bych vám napsát že mám novou maminku a ta omě už zlomyla vařečku.Já sama nevím proč zlobím a jsem stoho smutná ale nedělám to schvalně.Musím si sundat kalhoty a dostanu vařečkou uplně na holou pěkně to bolí a štípe.Pak mám někdy i modřiny.Na zatku i na stehnách tost se za to stidím hlavně ve škole třed děckama.Já se vdycky dost bojím když si mám sundat kalhoty ono to na holou vařečkou opravdu někdy dost bolí.
Svoje dítě bych nikdy nebila - ve smyslu nějakého mlácení či snad dokonce fackování. Facky do obličeje považuji za jednu z nejvíc ponižujících věcí a nikdy bych se k něčemu takovému nesnížila.
Ale přiznávám, že u svého 17-měsíčního syna občas řeším situace plácnutím - na zadeček, přes plenku, takže rozhodně není mým cílem působit bolest. Ale musel se naučit, že jsou věci, které prostě NESMÍ - ne snad z mého plezíru, ale proto, že jsou třeba vyloženě nebezpečné (sahání do zásuvek, lezení někam, kam nemá apod.)... a tak vždycky dvakrát řeknu "nedělej to, to nesmíš!" a "nedělej to, to nesmíš, dostaneš na zadeček!"... no a když potřetí neposlechne, tak dostane plácnutí... což jediné zabírá, plácnutí v kombinaci s přísným hlasem. Takhle malému dítěti fakt nic rozumnými argumenty nevysvětlíte, však si to zkuste.
sanvean: Já jsem si přála bejt v děcáku...
rozmar: tak to je síla. Naší sousedce kvůli tomu vzali holku do děcáku, byla samá modřina. Nutila děti klečet na hrachu - jak ve středověku..
jako dítě jsem párkrát dostala přes zadek, v pubertě mámě občas došly argumenty a vrhla se na mě a ségru skoro ve stylu kung-fu (z čehož jsme akorát tak dostaly záchvat smíchu)
Horší to měli bratranci, strejda je bil řemenem hlava nehlava :-/ Já své děti bít nehodlám.
Korra:
Nejsem pro bití dětí za každou cenu, ovšem někdy výchovný pohlavek udělá víc, než sáhodlouhé vysětlování
Moje hysterická matka mě mlátila u jídla, když jsem byla napasovaná mezi stolem a oknem, s oblibou mi rvala vlasy, házela po mě talíř, od jednoho mám ještě jizvu. Další oblíbené bylo mlátit mě hlava nehlava v panelákové koupelně, mezi umyvadlem a pračkou...taky do mě kopala. A rozhodně jsem nebyla nějak vzpurné dítě, ani zlobivé. Ale za jeden prohřešek mě trestala opakovaně, dokázala se znovu a znovu rozzuřit doběla. Dneska bych volala linku bezpečí, asi, ale tenkrát to každýmu bylo jedno, a to to lidi v paneláku! museli slyšet...tolik k tématu.
Prostě a jasně - doufám,že si na sklonku života budu moci říct,že jsem své dítě,popř.děti vychovala dobře.Ona to vážně není žádná sranda.
Meander: Jsem tu celkem nová,tak mi to tak nějak nedošlo.
vininka: Píšu, že mi tam vypadl otazník.
Já se tě na to ptala, protože věta: "A mimochodem,když jsem neměla děti,tak jsem taky prohlašovala,že na ně nevztáhnu ruku..." si o to říká 
V netových diskusích tyká každý každému. To by mě ani nenapadlo, že by mi to mohlo vadit.
Meander: Pardon,že tykám,ale jsme stejně mladé,tak to snad neva?????
Meander:Opravdu si myslíš,že mít dítě automaticky znamená umět ho vychovat?Já bych tu větu s dovolením poopravila - mít dítě by mělo automaticky znamenat umět ho vychovat.Ale holt někdy skutek utek.
vininka: kamarádčin andílek zřejmě jezdí ve stejném dopravním prostředku, jako já. Po té co maminku poplive si s velkým gustem utře blátivou botičku do mého kabátu.
Vraždila bych, ale stejně si myslím, že za to může matka ratolesti a nebude to tím, že jej nemlátí.
Chybí mi tam otazník
vininka: Ta tvoje kamarádka nemá autoritu.
Mít dítě automaticky znamená umět ho vychovat. Nekecej... 
Bóbika: tohle zahrnuju do kategorie výchovné usměrnění. Plesknout a zmlátit, to je rozdíl.
A jaké tresty jsou teda ty správné? Nebo je lepší dítě vůbec netrestat?
ivana.kuglerova:
Asi jsem taky utrpěla duševní újmu, jako Meander, protože ani já nechápu, jak se může někdo s výše uvedeným článkem ztotožnit. Holt když někteří nedokážou zvládnout plody své mizerné výchovy, mlátí.