Jak pojmout téma, ve kterém bychom měli lát na květiny, které nám nejsou milé? Znám lidi, kteří mají neoblíbené květiny a jsou to takové rostlinky, kterými vídáme velice často osázené hroby.

Ano, někdo se otřásá při pohledu na macešky, jejichž modré, žluté, oranžové hlavičky mně osobně působí teplo na duši. Další zase ofrňuje nos nad truhlíkem s afrikány, jejichž vůně mi také navozuje procházku mezi rovy, ale nikterak mne to neděsí ani mi to nevadí.

 Já vidím květ jako včelí restauraci, kam i takový čmelák rád zabrousí a dá si do sosáčku. Můj táta nemá rád slaměnky, též „hřbitovní kvítí“. V mých očích jde o kvítka, ze kterých lze tvořit překrásné věnečky, dozdobovat suché kytice a podobně. Co takové listopadky? Barevná škála, výškové rozdíly, krása krás. I takové skvosty každý rok v dušičkový čas honosí se na náhrobních deskách – a mně zdobí okenní parapety.

Vždyť i „obyčejné“ trávy jsou krásné, mocně kvetou a alergikům nedají několik nocí spát. Ach ano, zde by mohl být kámen úrazu, kdybych, nedej bože, byla alergik. To bych nejspíš na jisté pyly a jejich nositele nadávala nevybíravě.

Avšak, mně pyly zatím nevadí a tak nemám důvod dupat po rozkvetlé louce s oteklými zraky a zarudlým nosem a vykřikovat sluchu nelahodící expresiva. Já se loukou projdu pomalu a s radostí se posadím u rozkvetlého rozrazilu nebo pantoflíčku a s chutí pohlédnu do středu „slz panny Marie“.

Při pohledu na pampelišky ucítím sladkost pampeliškového medu a nebo hořkost smetankového mléka. Zatoužím po krátkodobé radosti, kterou by přinesla kytice z lučního kvítí, kdybych luční květy trhala do vázy, což zásadně nedělám.

Ačkoli se zdá, že mám ráda všechny květy a květiny, což v zásadě mám, i já jsem negativně zatížená na jistý druh, který mne straší. Zatím jsem o této nestvůře z království flóry jenom slyšela nebo četla, maximálně o jejích extempore viděla zajímavý dokument v televizi, zajíkala se nad její rozpínavostí a jistou nezničitelností.

A to vše stačilo, abych si o ní udělala špatný obrázek a nehodlala jej nikdy měnit, neb je to z mého pohledu „kytka zlá“. Zde tedy přímý vzkaz této květině: „Jsi mi nesympatický, Bolševníku velkolepý!“

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Tak to je jasné. Kdo by měl rád Bolševník? Nejenže je jedovatý, ale „n“, ani by být jedovatý nemusel a stejně by byl nesympatický. :-) Díky za příspěvek a přeji krásný den. Míša.
 

Napište mi i vy jaké květiny jsou vám nesympatické a jaké naopak a proč, na redakce@zena-in.cz