Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem, a čím dříve, tím lépe, praví jedno známé úsloví. Jiné zase oponuje: Všechno chce svůj čas a nic se nemá uspěchat. V rozhodování, zda na svého potomka hned od narození mluvit dvěma jazyky, mnohdy nejsou za jedno ani samotní rodiče.

kid

Manželé Jonesovi patří mezi smíšené páry. Lenka je Češka a Dan pochází z australského Brisbane. Přestože již deset let se svými třemi dětmi žijí trvale v Praze, kde se také seznámili, ani jeden z jejich potomků zatím nemluví plynně anglicky, tedy Danovou mateřštinou. Lenka je totiž velkou odpůrkyní dvojjazyčné výchovy. Podle jejího názoru je čeština dost složitý jazyk na to, aby si ho děti dokázaly precizně osvojit ještě s jiným jazykem současně.
„Měli jsme kvůli tomu mnoho výměn názorů, nakonec jsem to vzdal, protože je pravda, že žena s dětmi tráví většinu času. Já pracuji často v zahraničí a nevidíme se někdy i několik týdnů. Pořád s tím však nesouhlasím,“ přiznává Dan. Nejstaršímu Vlastovi už je devět, mladšímu Jirkovi sedm a nejmladší Aničce tři.
„Teprve teď se kluci ve škole začínají učit angličtinu,“ říká Dan, který se musel naučit plynně česky, aby se prý se svými dětmi vůbec domluvil. „Navrhoval jsem manželce i alternativu, aby děti měly na pár hodin týdně anglickou chůvu, ale ani ta myšlenka se jí příliš nezamlouvala,“ krčí Dan rameny a doufá, že si děti angličtinu ještě plně do dospělosti osvojí.
Přestože většina lidí nad rozhodnutím Lenky kroutí nechápavě hlavou, některé psychologické výzkumy skutečně uvádějí, že děti, které jsou vychovávány v dvojjazyčném prostředí, jsou neurotičtější. Na druhou stranu bilingvní děti začínají dříve mluvit a rychleji si osvojují slovní zásobu i gramatiku.

Obavy o zdravý vývoj dítěte jsou zbytečné

„Děti byly, jsou a budou přizpůsobivé,“ uklidňuje obavy rodičů David Doležal z poradny Psychoterapeut.cz. „Děti jsou neuvěřitelným způsobem schopny se učit jak věci smysluplné, tak i nesmysly - co je zlé a co dobré nerozlišují. Jednou z jejich nejsilnějších potřeb je učit se - cokoli. Jsou jako houba, „nasají“ bez problémů vše,“ tvrdí psychoterapeut a dodává, že v dvojjazyčných rodinách mají děti vůči ostatním rozhodně velkou výhodu. „Dokážou zcela plynně přecházet z jedné řeči do druhé, zpravidla podle té, kterou se k nim v daném okamžiku hovoří. Dospělí nechápou a bojí se o zdravý vývoj dětí. Obavy jsou však zbytečné. Děti se během předškolního věku zorientují dostatečně v tom, kterou řeč upřednostňovat - zvláště budou-li alespoň rok před nástupem do školy chodit do školky,“ míní Mgr. David Doležal. Rodiče podle něj dítěti nijak nemohou ublížit tím, že jej nedají před školou do jazykového kroužku.
„Dítě se druhou řeč rychle naučí, ale stejně rychle ji zase zapomene, pokud ji aktivně nebude používat,“ upozorňuje Doležal.

Důslednost hraje prim

Ke zmatení jazyků opravdu dojít může, ale stává se to pouze v případě, kdy rodiče nedodržují pravidla a nejsou ve výchově důslední.
Fotograf Pavel je již dvojnásobným dědečkem. Jeho dcera se před osmi lety provdala do Švýcarska. S manželem mají dvě děti a obě bez problémů komunikují v češtině i v němčině.
„Dcera na vnučky mluví zásadně jenom česky a zeť zase jen německy. Oficiální řečí je samozřejmě němčina. Nikdy s tím neměly holky problém. Stačí, aby na ně zavolal někdo v daném jazyce, a ony automaticky přepnou a odpoví v něm,“ říká Pavel. Jeho vnučky už si prý pomalu osvojují i francouzštinu, protože z Francie pochází jejich babička, která na ně mluví pro změnu jen francouzsky. „On totiž i můj zeť vyrůstal v bilingvní rodině. Je ale zajímavé, že francouzsky sice rozumí a jeho matka na něj mluví jen francouzsky, ale on jí odpovídá německy,“ směje se Pavel rodinnému jazykovému babylonu.

Menší obavy o pomatení jazyků mají také smíšená česko-slovenská manželství. I v tomto případě psychologové nevidí žádný problém a doporučují, aby každý z rodičů na děti mluvil svou mateřštinou. Dítě sice v počátcích může jeden z jazyků odmítat, ale i zde se vyplatí důslednost a nenásilné formy typu básniček, říkanek, pohádek a podobně. Hodně dělá také pobyt v situacích, ve kterých mohou děti přijít s jazykem do kontaktu i jinak než s rodiči nebo s rodinnými příslušníky, například v cizojazyčné mateřské školce.

Kam dál?